bad.jpg
Foto: Shutterstock

Matky (ale i další příbuzní) mají zásadní vliv na to, jak dívky vnímají svá těla (problémy se sebevědomím a poruchy příjmu potravy se ovšem nevyhýbají ani chlapcům). Ze zkresleného pohledu, který si mnohdy vytvářejí, rozhodně nelze vinit jen pokřivené mediální obrazy toho, co je krásné a žádoucí. Potenciálně škodlivý dopad mívají nejen věty nasměrované dceři, ale i ty, které matka pronáší sama o sobě. Toxický vliv mohou ovšem mít i prarodiče a další příbuzní. Zraňující navíc může být i to, co se zdánlivě tváří jako lichotka.

Vždy existuje možnost, jak danou informaci podat trochu jinak:

1.

Takhle raději ne: Pěkně ses zakulatila. Měla bys se sebou něco dělat.

Lepší varianta: Poslední dobou se necítím moc v kondici. Chtěla bych jíst zdravěji a více se hýbat. Šla bys do toho se mnou? Parťačka by se mi hodila. (Lepší než kritizovat je motivovat.)

2.

Takhle raději ne: Vypadáš mnohem líp. Zhubla jsi, viď?

Lepší varianta: Moc ti to sluší. (Prostá pochvala bohatě stačí. To, že to někomu sluší, totiž není závislé na tom, kolik váží.)

3.

Takhle raději ne: Tu koblihu nejez, budeš (jsi) tlustá.

Lepší varianta: Co kdybychom si dali tu koblihu napůl a na zbytek talíře ovoce, abychom do sebe dostali nějaké vitaminy? (Odříkaného největší krajíc, říká se. Zákazy většinou vedou akorát k tomu, že člověk si dopřeje tajně. Navíc není vhodné vyvolávat v dítěti strach z určitého druhu potravin.)

4.

Takhle radeji ne: A ode dneška budeme všichni držet dietu.

Lepší varianta: Co kdybychom začali jíst trochu zdravěji a zařadili do jídelníčku víc ovoce a zeleniny? Pomůžeš mi s jeho plánováním a vymýšlením jídel?

Psycholožka Yanet Vanegas pro Psychology Today radí několik strategií, jak mohou rodiče pomoci svým potomkům budovat zdravé sebevědomí:

  • Začněte u sebe – dítě se učí nápodobou, proto se zdržte negativních komentářů namířených na svůj vzhled a postavu. Pracujte na pozitivním vztahu sama k sobě.
  • Zdržte se komentářů týkajících se váhy a postavy a rozdělování jídel na dobrá a špatná – mluvte o potravinách více neutrálně.
  • Mluvte o tom, jak škodlivé může být srovnávání s ostatními. Motivujte děti k tomu, aby byly nejlepší verzí sebe sama, ale bez toho, aby se porovnávaly s ostatními.
  • Podporujte děti v tom, aby svůj volný čas vyplnily nejrůznějšími aktivitami a neměly čas přemýšlet o tom, jak vypadají a jakou by mohly držet dietu.
  • Upozorňujte děti na to, že reklamy i obrázky na sociálních sítích jsou dost často zkreslené a retušované.

Dominika a Lada, jsou příklady mladých žen, které jejich příbuzní negativně ovlivnili, co se týče vnímání vlastního těla.

Dominika
Už jako malá holka jsem vnímala, že moje mamka trávila hodně času před zrcadlem. Stávala tam ve spodním prádle, tahala se za neexistující špeky a hořekovala, jak je strašně tlustá. S tátou jsme kolem ní museli chodit a ujišťovat ji, že vypadá skvěle. Když jsem se začala v pubertě zakulacovat, samozřejmě se to z její strany neobešlo bez poznámek, jak mi roste břicho a že bych se sebou měla něco dělat. Pro moje sebevědomí to byla velká rána, ale naštěstí jsem si brzy našla prvního kluka, který mě pořád ujišťoval, že jsem krásná.

Lada
Pro mě byla hrozná každá oslava u prarodičů. Přestože snesli na stůl milion jídla a pořád mi něco nabízeli, zároveň babička kritizovala moji postavu, což bylo dost paradoxní. Během let docílili toho, že jsem se u nich styděla vůbec něco sníst. Klidně jsem celý den hladověla a potom si to vynahradila doma, kde jsem se nemohla zastavit. To vyústilo až v záchvatovité přejídání, kvůli kterému jsem ještě víc přibrala. Po několika letech se mi konečně podařilo z kolotoče diet a přejídání vystoupit. Jím převážně zdravě, ale nic si nezakazuju, hodně se hýbu a zhubla jsem dvacet kilo. A teď u babičky pro změnu poslouchám, ať neblbnu, že na mně všechno visí. Dřív bych si to brala osobně, teď už vím, že se jí nikdy nezavděčím a neřeším to.

Zdroje: autorka článku, respondentky redakce, Psychology Today

Čtěte také:

Reklama