Nicméně víte, že utopit se lze nejen během plavání a vodních radovánek, ale i při lezení po skalách? Jste-li fanoušky horolezectví, nikdy nelezte tzv. komíny za hrozícího silného deště!

 

Každý rok se v České republice utopí kolem 300 osob, což je přibližně 3krát více než v okolních evropských státech, a to včetně přímořských! Zajímavé je, že asi 80 % z celkového počtu utonulých tvoří muži. Poradili byste si se záchranou topícího se jedince?

 

Trocha teorie nikoho nezabije

Z odborného hlediska lze tonutí rozdělit na suché a mokré. V prvním případě se jedná o stav, kdy při tonutí dochází k reflexnímu uzávěru hrtanu a postižený se jednoduše řečeno dusí. Suché tonutí je častější u dětí. Větší počet tonutí (přibližně 80 %) je mokrých. To znamená, že po počátečním polykání vody dojde k jejímu vdechnutí. Mokré tonutí si oblíbili především neplavci a vyčerpaní plavci.

Nicméně i zdatní sportovci plavoucí v přírodních nádržích za ztížených povětrnostních podmínek se mohou dostat do svízelné situace, obzvláště pokud prší. Nad hladinou se totiž za silného větru a deště vytváří aerosol, jenž vzniká z drobných vodních kapek. A právě vdechování této směsi se stává někdy osudným i vynikajícím plavcům. Ale pozor, utopit se lze nejen při plavání a vodních radovánkách, ale i při lezení po skalách! Jste-li fanoušky horolezectví, nikdy nelezte tzv. komíny za hrozícího silného deště.

 

Tonoucí křičí jen zřídkakdy

Dobře zavedená představa topícího se člověka je asi taková, že nešťastník mává rukama a hlasitě volá o pomoc. Jenže ouha, většina lidí se topí tiše! Příčinou tonutí nejčastěji bývá nějaká zdravotní porucha, kdy postižený ztratí vědomí (např. srdeční příhoda, epileptický záchvat apod.). V neposlední řadě nelze opominout nehody, jejichž viníkem je alkohol.

Malá skupina mávajících a občas i volajících tonoucích spadá v drtivé většině do kategorie vyčerpaných plavců, nicméně jejich aktivity jim většinou bohužel nevydrží dlouho. 

Z hlediska záchrany jsou na tom nejlépe nešťastnící, kteří bojují s ledovou vodou, podchlazení totiž zvyšuje naději na úspěšnou resuscitaci. Například u dětí jsou popsány případy úspěšného oživování i po tonutí trvajícím kolem tři čtvrtě hodiny!

 

První pomoc při tonutí

» První, poněkud drsné, pravidlo zní: „Všechny kroky podnikejte s ohledem na vaši bezpečnost.“ Není málo případů, kdy zachránce na svou neopatrnost doplatil.

» Zachraňujete-li na volné vodě, tak je z hlediska vaší bezpečnosti nejlepší snažit se podat či doručit tonoucímu nějaký předmět, kterého se zachytí. Pamatujte na to, že topící se člověk, je-li při vědomí, bývá ve velkém stresu a může vás svým sevřením stáhnout pod hladinu či se po vás snažit jakoby vyšplhat.

» Je-li tonoucí v bezvědomí nebo někde „na půli cesty“ a nelze upoutat jeho pozornost tak, aby se nabízeného předmětu zachytil, připlavte k němu zezadu a pokuste se ho otočit na záda. Uchopte ho podhmatem oběma rukama za bradu, plavat musíte znak, praktičtější a efektivnější je zabírat nohama jako při stylu prsa. Toto je pravděpodobně nejjednodušší a pro vás nejbezpečnější způsob tažení tonoucího, ten má svá ústa i nos nad vodní hladinou. Samozřejmě obrovskou výhodou jednoznačně je, je-li na rozsáhlejší volné vodní ploše k dispozici nějaké plavidlo, zde myslete na to, jak zachraňovaného do loďky dostanete. Větší počet zachránců bývá prakticky nezbytný.

» Po úspěšném vytažení z vody naprosto minimalizujte čas, kdy budete ze zachraňované osoby vylévat vodu. Voda někdy vyteče z velkých dýchacích cest, ale z plic ani kapka. Tam se totiž voda vstřebá.

» Zkontrolujte životní funkce, pokud jedinec nedýchá, neodkladně zahajte resuscitaci. (Článek o resuscitaci dětí najdete  na Žena-in ZDE, poměr 30:2 je stejný jako i u dospělých). Po úspěšné resuscitaci uložte postiženého do stabilizované polohy a průběžně kontrolujte životní funkce.

» Jsou-li životní funkce zachovány a pacient je pouze v bezvědomí, uložte jej do stabilizované (nyní zotavovací) polohy.

» Ve všech případech po úspěšné resuscitaci zajistěte tepelný komfort.

» Nastalo-li tonutí po pádu do mělké vody, pamatujte při manipulaci s postiženým na možné poranění páteře.

» Ve všech případech, kdy došlo k tonutí, volejte linku 155. Všechny, i úspěšně resuscitované, osoby vyžadují po záchranné akci intenzivní lékařský dohled trvající nejméně 2 dny. Nebezpečný těžký plicní otok se totiž může rozvinout až po několika hodinách, největší změny lze očekávat do 6 hodin.

 

Tip:

U mnoha velkých vodních nádrží, které jsou o prázdninách hojně navštěvovány, funguje Vodní záchranná služba. Její stanoviště je například i ve vyhlášené rekreační oblasti u Slapské přehrady, kde je v provozu 24 hodin denně celé prázdniny! Zkušené záchranáře, kteří mají základnu na Staré Živohošti, lze zavolat (tel: 607 962 552) nejen v případě tonutí, ale i při dalších úrazových stavech, kdy jsou schopni odborně zajistit neodkladnou první pomoc. 

Zdroj: McNab, Ch. První pomoc pro přežití – Příručka SAS

             Srnský, P., První pomoc u dětí. Praha: Grada, 2006

             Kinšt, D. a Sedláček, J.  Skripta Vodní záchranné služby  MS Praha -  Základy první pomoci

         

 

Umíte poskytnout umělé dýchání a srdeční masáž?

Znáte alespoň základy první pomoci?

Reklama