c7dbedd8de7b5-adek.jpg
Foto: Shutterstock

Autismus a ADHD sdílejí některé běžné příznaky – problémy se soustředěním, interakcí či regulací emocí. Nové výzkumy však naznačují, že u dětí s těmito poruchami může být častější i určitý typ držení těla, a to tzv. přední náklon pánve. To znamená, že se bederní páteř více prohne, bříško lehce vystrčí a hýždě jsou viditelně vystouplé, což vypadá jako takzvaný „kachní zadek“. Tento jev ale nesouvisí s velikostí či tvarem svalů, ale s polohou pánve.

Děti s autismem či ADHD se často rodí s nižším svalovým tonusem, mají slabší střed těla a hůře vnímají vlastní tělo v prostoru. Časté sezení nebo třeba chůze po špičkách, která je u některých autistických dětí běžná, může způsobit stažení kyčelních ohýbačů a ještě více pánev vychýlit dopředu. Výsledkem je právě výraznější prohnutí v bedrech.

Italský výzkum s 3D analýzou chůze zjistil, že děti s autismem mají při chůzi výraznější náklon pánve dopředu než jejich běžní vrstevníci. Podobně japonští vědci prokázali, že chlapci s ADHD měli průměrně vyšší přední náklon pánve než zdravé děti, což korelovalo s jejich hyperaktivitou. Tyto odchylky nejsou však známkou špatného zdraví, spíše jde o nevědomou kompenzaci narušené koordinace a rovnováhy, která bývá u těchto dětí častá.

Přestože nelze ADHD či autismus spolehlivě diagnostikovat podle vystrčeného zadečku, odborníci radí si držení těla všímat. Nadměrný přední náklon pánve může časem způsobit bolesti v bedrech, kyčlích či kolenou.

Naštěstí lze jednoduše zasáhnout cvičením, protahováním napjatých kyčelních ohýbačů a posilováním břišních, hýžďových a hamstringových svalů. Pomáhají například mosty, dřepy s výdrží či prkna (tzv. plank) na zpevnění středu těla. Fyzioterapeuti nebo ergoterapeuti také umí tyto cviky přizpůsobit individuálním potřebám dítěte. Včasné uvědomění si posturálních rozdílů pomáhá předcházet namáhání zad a kloubů, přitom zlepšuje stabilitu a koordinaci dítěte.
 

Zdroje: CDC, Frontiers, National Library of Medicine, Seoul Economic Daily