Pohled na ženskou krásu se v dlouhodobém horizontu mění, občas velmi razantně. Co se líbilo v dobách baroka by se o pár desítek let později pravděpodobně nesetkalo s příliš pozitivními ohlasy. A pověstné Věstonické venuši by nejspíš dnes lékaři doporučili razantně zhubnout. Ideál krásy bývá poplatný době a podmínkám, ve kterých žijeme. Nutno ale dodat, že módní diktát je jedna věc a vkus každého jednotlivce druhá. Protože i dnes, v době, kdy se nosí štíhlá vypracovaná těla, najdete řadu mužů, kteří upřednostní kulatější ženu s nepřehlédnutelnými tvary. Projděte se s námi historií a objevte dobu, ve které by vám bylo dobře. Alespoň pokud jde o vizáž.
Pravěk: Dárkyně života musela být vidět
Otočíme-li se hodně dozadu, narazíme na pravěký ideál ženské krásy, Věstonickou venuši. Proslulá soška nahé ženy, vyrobená z pálené hlíny, symbolizuje tehdejší ideál. Žena bývala vnímána především jako dárkyně života. Zásadní byla schopnost rodit a pečovat o potomstvo, což jí dávalo odpovídající postavení v rámci rodu.
Antika: Krása z více úhlů
Ve starověkém Řecku znamenala krása nejenom příjemný vzhled, ale i moudrost, vzdělání a vnitřní rovnováhu. Víc než ženské bylo – z dnešního pohledu možná paradoxně – vyzdvihováno chlapecké a mužské tělo. Ideálem byla atletická, tak akorát vyrýsovaná postava. U žen platily za ideální jemné rysy a štíhlá, nikoli hubená postava, s lehce vypouklým bříškem.
| „Rozum ženy je v jejich kráse a krása muže v jeho rozumu.“ - arabské přísloví |
Gotika: Ženská krása ruku v ruce s architekturou
Foto: Shutterstock
Tehdejší ideál ženské krásy šel ruku v ruce se způsobem stavění. Pro gotické stavby bývalo typické zúžení a protahování do výšky, aby se co nejvíce přiblížily bohu. Podobně měla vypadat i ideální žena; velmi štíhlá, s dlouhým krkem, úzkými rameny a nevýraznými prsy. Paže měly být ideálně dlouhé a štíhlé, pleť světlá a hladká. Kráska podle tehdejších parametrů měla působit celkově křehkým a jemným dojmem.
Mohl by vás zaujmout také článek Slunečnice znamená pýchu, gerbera čisté úmysly, u růže rozhoduje barva: Co vám vzkázal květinou
Renesance a baroko: Ať žijí ženské tvary!
Foto: Peter Paul Rubens, Public domain, via Wikimedia Commons
Renesance a baroko znamenaly návrat k přirozenosti. Ženské tvary se zase nosily a za ideální krásku platily ženy plných tvarů. Bujné poprsí a kulatější bříško znamenalo jednoznačnou výhodu, což baroko ještě umocnilo. Boubelky byly tehdy jednoznačně v kurzu, tatam byla přísná gotická štíhlost.
Romantismus: Návrat křehkosti
John William Waterhouse, Public domain, via Wikimedia Commons
Po barokních křivkách, které se za sebe nestyděly, přišlo krátké období romantismu. Základními kameny hnutí byl důraz na emoce, duši a individualitu. Žádané bylo opět štíhlé tělo, důraz byl kladen především na útlý pas. Slunce v tváři se moc nenosilo, zato složité účesy z dlouhých vlasů ano. Žena období romantismu se zkrátka slučovala s romantickou představou jemnosti těla a křehkosti duše.
20. století: Jako na houpačce
Foto: Studio publicity still. 20th Century Fox, Public domain, via Wikimedia Commons
Dvacátá léta minulého století s sebou přinesly výraznou sociální změnu. Emancipace znamenala zkracování sukní i vlasů, poprvé v historii mohly ženy ukázat, že mají i nohy. Za krásnou byla považována žena raději útlá bez výraznějších ženských tvarů. To ale nevydrželo dlouho a už v polovině století se za ideální opět začaly považovat oblejší tvary. Jedním z hmatatelných ideálů ženské krásy byla i slavná Marilyn Monroe s tělem tvaru přesýpacích hodin, bujným poprsím, výrazným pasem, kulatými boky a našpuleným zadečkem.
| „Žena netouží ani tak po kráse, ale potom, aby se líbila.“ — René Descartes, francouzský filozof |
Naprostý zvrat s sebou přinesla 60. léta, kdy vnadnou Marylin nahradila kostnatá Twiggy. Extrémně hubená modelka s dětským výrazem, velkýma očima a krátkými vlasy. Jméno, které si jako modelka osvojila, znamená v angličtině proutek; tomu přesně její chlapecká postava odpovídala. Při výšce 170 cm vážila pouhých 41 kilo.
80. léta 20. století opět přinesla změnu. Hubenost se nenosila, ideální však nebyly ani oblé křivky. Za ideální se považovala vysportovaná těla. Svaly nahradily faldíky, částečně i v duchu doby, kdy se ženy čím dál víc snažily přizpůsobit mužskému světu.
90. léta zase na chvíli upřednostňovala hubenost a nevýrazné ženské tvary, předváděcím molům obvykle vládly velmi štíhlé modelky. Nezdravý důraz na hubenou postavu mnoho mladých dívek a žen neuneslo a pojmy mentální anorexie a bulimie už nebyly výjimečné a situované jen do světa modelingu.
Současnost: Přirozenost je normální, přesto…
Foto: Shutterstock
Dnes je ženská krása velmi specifický pojem. Přestože současná doba kladoucí důraz na svobodu těla i ducha uvolnila předchozí módní diktát, spousta žen stále „jede“ ve starých kolejích. Kult mládí a příjemného vzhledu je všudypřítomný a redukční diety věčné. Štíhlost je stále „in“, přesto se pohled na ženskou krásu mění ke zdravějším křivkám. Nakonec – ne každé z nás by slušely „ideální“ míry 90 - 60 - 90. A zdaleka ne každá jsme pro takové proporce stavěná.
Nový komentář
Komentáře
Tak já asi v antice, na gotiku mám prsa.
Až doteď jsem si myslela, že se Venuše píše s velkým V, protože je to jméno, osobně jednu znám, ale v souvislosti s Věstonickou asi ne.