No řekněte, jestli to není pecka, že člověk umí číst. Vedle nezvratného pozitiva, že si můžeme prostudovat jídelní lístek nebo nápisy na zdech, je tu možnost obohatit své duchovno kvalitní literaturou.
Tady je dobře poděkovat i těm, kteří umí i psát…
Jistě mi totiž dáte za pravdu, že existují knihy, které se do nás zapíší obsahem sdělení na celý život.
Logicky je to hlavně o tom, kdo takové dílo psal, tedy o jeho schopnosti zaujmout a oslovit.
Za sebe děkuji například panu Saint Exupérymu, jehož „Malý princ“ mi z části změnil život, panu Cervantesovi, znám hodně lidí, kteří v mých očích zrcadlí filozofii Dona Quijota, paní Harper Lee za „Jako zabít ptáčka“ a dalším, jejichž myšlenky jsou schopny pozvednout lidské duchovno i pohled na svět.
Jako malá jsem přečetla třeba celého „Krále vlků“ pod peřinou u baterky, neb mi otec zakázal svítit lampičkou. Ne, že by to bylo veledílo, ale právě pro způsob, jakým jsem nasála obsah, jsem na něj nikdy nezapomněla.
Člověk by to neřekl, ale i taková kvalitní detektivka může jednomu nemálo rozšířit vědomosti.
Mluvím třeba o Gulikově "Soudci Ti", který nabízí nejen napínavé čtení, ale také pohled do staré Číny, která s tou současnou souvisí snad jen slovem Čína.
Která je ta vaše kniha?
To je téma pro dnešní den.
Pište nejen o tom, co se číst chystáte, ale i tom, co jste četli a co byste třeba doporučili těm, kteří přemýšlí v jaké společnosti, respektive ve společnosti jakého autora a žánru stráví letošní chvíle odpočinku.
Které dílo ve vás zanechalo nesmazatelnou stopu a proč?
Pište na redakce@zena-in.cz
Vítězný e-mail získá jak jinak, než knihy.
Snad vítězi udělá radost zajímavý román „Zavržený“ od Beccy Fitzpatrick, strhující příběh Revy Mann „Rabínova dcera“ a kniha Joanne Fedler „Srdce na háčku“, kterou vřele doporučuji, protože autorka umí podat čtivě a poměrně vtipně i problematické věci.
Krásný den všem !
Nový komentář
Komentáře
Musím říct, že jsem celkem sečtělá, ale třeba Kytici nebo Wolkra vůbec neznám. To se taky týká Máchova Máje, ale to je asi tou povinnou školní četbou.
Zato moc dobře znám Babičku od B.Němcové nebo vše od A.Jiráska. To je četba kterou mladí většinou vůbec neznají.
peetrax — #33 ..jo znám "ty mrtvý lež a nevstávej..." a "..od klekání do klekání, dávám lhůtu tobě".... polednici umím nazpaměť - " o berličce, hnáty křivé..." fuj
Michaela Kudláčková — #28 Kytice je nádherně morbidní! V dětství jsme dvojhlasně se sestřenkou nahlas předčítaly a nemohly se toho nabažit!
A Babička... tu mi mamka vždycky četla před spaním, takže ani tak děj, ale mám to spojené s dětstvím do 5 let (než jsem se naučila číst sama). Ilustrace byly od Kašpara, děsila jsem se obrázku černého myslivce, ale zároveň mě přitahoval.
Japina — #31
Michaela Kudláčková — #28 Mě se jako malé líbily proletářské balady od Wolkera - Baladu z nemocnice si pamatuju do teď.
Michaela Kudláčková — #28 To jsme si se ségrou vždycky říkaly taky!
Ale mně se přesto Kytice líbí a mým dětem se líbila taky...asi možná právě pro tu strašidelnost.....ale nikdo z nás masový vrah není! Tedy zatím.....
Michaela Kudláčková — #28 máš pravdu balady jsou kruté a nelítostné,ale možná to se mi na tom líbí,že to i tehdy bylo jiné,než Honzíkova cesta,Minipohádky (ty jsem přečetla cestou z knihovna a mohla je jít hned vrátit
). Možná,že si svůj osud vylíval ve slovech,která poslal dál... Kytice je pro mne nostalgie ,vzpomíka na dětství a prababičku
ifulinkaa — #27 ...buď klidná obsahu Kytice nerozumím dodnes.
Po přečtení jsem došla přesvědčení, že Erben byl zakuklený masový vrah, sadista, nekrofil a šílenec. Jen dík tomu, že byl básníkem, neskončil na popravišti jako zločinec
Nemám jeho balady ráda.
když jsem byla malá,měli jsme u babičky krásné vydání Kytice,malá knížka s lepenou vazbu a příjemnou knížkovou vůní stáří... moc jsem nerozumněla obsahu,ale milovala jsem,když mi z ní prababička předčítala.ve druhé třídě jsem jí ji četla naoplátku.nevím,čím mne dostala,ale dodnes ji mám schovanou a ráda z ní čtu,i když nemusím jiné verše...knížky s historií jsou parádní...
bookcase — #25 je to moc dobře napsaný a teda velice silný příběh
Marbulka — #22 Krvavé jahody jsem četla a nechaly ve mě dost velký dojem.
bookcase — #20 Michaela Kudláčková — #19 To je staročeština, to chápu, ale doma jsme byli zvyklí všichni říkat jarmara místo skříň, jupka místo halenka, šukat bylo hledat a další ...Měla jsem s tím později i potíže. Třeba pišingr, tak nikdo nevěděl, co tím myslím.
Vrdlouhat bylo lhát, což je zkomolená zkrácenina z v hrdlo lžeš.
bookcase — #20 ...
...pak ještě "Jitra Kouzelníků". Nevím, jestli to někdo z vás četl, ale je dost problém, nezačít stejnou stránku pro jistotu ještě jednou
Já jsem na jachtě v Chorvatsku přečetla Krvavé jahody do Jiřího Kupky...velice povedené

a teď odpočinkově než začnu pročítat učebnice demografie a statistiky už asi po šesté čtu Černý obelisk od Remarqua.....od něj můžu cokoliv
a nejvíc teda Jiskra života
Já jsem objevila Ignáta Herrmanna a moc dobře jsem se pobavila. Ale pro každého to není.
Michaela Kudláčková — #19 To si přečti Labyrint světa a Ráj srdce, to je lahůdka taky. Kousek jsem četla dětem na besedě, čučely na mě jak zjara
OlgaMarie — #18 ---
.... Tak trochu bylo - už jsi někdy zkusila číst něco staročesky?
Jedna věta je pět odstavců a pointa v posledních dvou slovech.
Přečteš jednou, dvakrát, třikrát a máš hlad, chce se Ti spát a připadáš si, jako když Tě přejel náklaďák.
Nakonec zjistíš, že nevíš, co jsi se snažila hodinu vstřebat
Michaela Kudláčková — #14




Umíš pobavit i tehdy, nebylo-li to tvým přáním. Nebo bylo? Tak se ti to fakt povedlo!
Pludka nemusím. Teď jsem se zaměřila na Vlastimila Vondrušku.
Dobré ráno přeji všem, miluji romány, denně si počtu
ifulinkaa — #15 ..no, to jsem taplatila - stálo to 1500,-
a stále to voní novotou.
Nejsi marná, kvalitní časopis je jako malá kníha.