Patřím k lidem, kteří mají Vánoce rádi a každý rok se na ně těší. Dárky nakupuju s předstihem už od konce prázdnin a dávám si docela záležet s výběrem. Snažím se, aby každému, komu dárek kupuju, udělal velikánskou radost a abych se trefila do jeho vkusu.

Jako malému dítěti se mi Štědrý den neskutečně vlekl (vám určitě taky). Od rána jsem se dívala na pohádky, pozorovala maminku, jak připravuje večeři, a snažila jsem se všemožně nahlédnout do pokoje, kde "Ježíšek" strojil stromeček a rovnal pod něj dárky.

Čím jsem byla starší, tím byl vánoční čas u nás neveselejší. Na Ježíška už jsem nevěřila, místo pohádek jsem s maminkou připravovala večeři a tatínek rok od roku více propadal "vánočním depkám", kdy bylo kritické období zpočátku několik dní před a po Štědrém dnu a později tyto stavy trvaly několik týdnů.
Tatínek seděl v křesle, zarputile přepínal to, na co se chtěli ostatní dívat (i když on sám se nedíval na nic) a všem dokola nadával anebo se s nikým nebavil.

Pod stromečkem si potom bez nadšení vybaloval dárky a hned potom se vrátil do svého křesla. Mezitím stačil mamince sdělit, jak se jí nepovedlo cukroví a večeře a jak máme všude nepořádek. :-(

Tahle vánoční depka byla některý rok horší, jindy zase o něco lepší.

Pro mě byly poslední vánoce doma, když mi bylo sedmnáct. Chodila jsem půl roku se svým manželem a cítila jsem se strašně zklamaná a zrazená, když mu jeho rodiče nepovolili, aby zbytek Štědrého dne strávil se mnou. 
U večeře i u stromečku jsem se pro změnu s tatínkem tvářila jako kakabus já, hned potom jsem šla spát a brečela a brečela a brečela.
O půlnoci mě ale vzbudil můj miláček, který přijel, aby mi přivezl vánoční dárek a zůstal u mě až do dalšího dne.

Rok nato jsme spolu začali jezdit na chatu do Beskyd. Tam jsme si s sebou vždycky dovezli i vánoční stromeček a ozdoby, vytvořili jsme si krásnou večeři a rozdali si dárky. 
Byly to vždycky překrásné, klidné Vánoce, plné lásky a pohody.
Jen ty poslední Vánoce, které jsme strávili na horách byly smutné. Pár dní před nimi se mi zabili dva kolegové z práce, moc hodní chlapi, které jsem měla ráda.

Loňské Vánoce jsme po dlouhé době strávili u mých rodičů. V bříšku jsem měla Josífka, který se měl za měsíc a pár dní narodit, takže jsme nechtěli cestovat do hor.

A, světe div se, po dlouhé době to byly Vánoce, kdy se můj tatínek usmíval, měl radost z dárků a vánoční depka ho jen tak mírně obešla.

A letos? Letos budou ty nejkrásnější Vánoce, které jsem zatím zažila. Poprvé s naším malým chlapečkem. Musíme jen vyřešit kdy budeme mít dárky u nás, kdy půjdeme k našim a kdy k manželovým rodičům. Na Štědrý den by Josífka chtěly vidět taky obě prababičky ... a my nevíme, kam dříve skočit.

Pro Josífka už má "Ježíšek" hromadu dárků, a vůbec ho nezajímá, že Josífek z toho ještě nemá rozum. :-)
Jak já se šíleně těším na Štědrý den...

Jaké byly vaše nejhezčí a nejsmutnější Vánoce? A jak probíhaly první Vánoce s vaším děťátkem? Stalo se vám něco, co vám pokazilo Vánoce?

             
Reklama