Pěkný příběh poslala také „neplavkyně“ Věrulinka a já se jí tímto dodatečně omlouvám, že jsem ji ráno nepozdravila :). Ale příspěvek jsem si přečetla s chutí.
Zdravím a přeji krásný den všem na ženě-in.
Dobré ráno milé plavkyně, zní dnešní pozdrav redakční. A co neplavkyně? Hm, tak nic, pozdravím se sama. Při dnešním tématu si postěžuji na mého milovaného taťku, který se už dívá shora a pokud mi kouká do klávesnice se možná rdí.
Ale ne, to přeháním, nerdí se, myslel to dobře. Ovšem nečekal, že moje schopnosti a vztah k vodě budou nepřirozený. Bohužel byly a jsou doposud a zůstanou, protože i když se říká, nikdy není pozdě, u mně se nic nezmění. Vody se bojím, až bych klidně použila slovo fóbie z vody. Tím nemyslím vodu ve vaně, ale vodu kde plavkyně a plavci se prohání sem a tam různými plaveckými styly a pěkně si vše užívají. Mě zbývá pouze tiše, ale v dobrém slova smyslu závidět.
Vrátím se k načatému, proč píši o taťkovi. Když jsem byla malá, nevím, 5-7 let, dejme tomu, mě táta hodil do rybníka u babičky a plav, prohlásil.
Jaké bylo jeho překvapení, já šla ke dnu. Skočil pro mně a po vytažení z vody byl bledší než já.
Věrko, jak je to možný?
Tati, já se bojím, jdeme domů, odpověděla jsem klepajícím se celým tělem.
Šli jsme domů, lépe řečeno, utíkala jsem od rybníka napřed, aby náhodou mi nehodil do vody znovu.
Babička mu vynadala, proč to dělá, když ví, že se vody bojím.
Ale babi, všichni jsem se naučili plavat tímto způsobem.
No nic, jak šel táta k rybníku, já zalezla na půdu a později šla ven, až když táta byl v nedohlednu. Až jednou, mě přemluvil, že mě bude držet a učit tempa. Dobře, ale výsledek opět tristní. Mě voda neudrží a kdyby se mi to dodnes někdo snažil vysvětlit, ne moje bázeň z utopení je větší.
Jsem a budu neplavec.
Tati, mám tě ráda, ale nikdy nebudu plavat, a doufám, že tyto řádky které píši, čteš, ale nezlobím se na tebe, myslel jsi to dobře.
Ještě jednu historku, mého ne-plavání, topení se.
Za mého mládí jsem bydlela na sídlišti Novodvorská, kde bylo a je doposud krásné koupaliště. Byla jsem na mateřské dovolené se synkem.V jednom vchodě s námi bydleli neteře s rodiči. Bylo krásný léto a neteře mě přemluvily, abych s nimi a s Mirečkem šla k vodě.
Já?Co já tam budu dělat?
Nakonec jsem šla, proč ne, malému bylo půl roku, bude v kočárku a já se budu válet na dece a opalovat se. Chladit se budu pod sprchou.
Vyrazily jsme s děvčaty, ty radostně poskakovaly cestou, jak tetičku pěkně přemluvily.
Už to byly skoro slečny. Jedna skákala za naší republiku do vody a musím říci, byla v první desítce skokanek.
Holky si vzaly sebou matračky a vše si užívaly.
Jedna dostala moc dobrý nápad,teto, pojď ke mně na matraci, povozím tě po vodě.
Moje známá, se kterou jsme se tam setkaly, pohlídala spícího synka na břehu a já jsem našla odvahu, co by se mi mohlo stát na matraci, že?
Líbilo se mi to, ale......
Druhá neteř dostala nápad, abych si přelezla k ní matraci, taky mě chtěla povozit.
Já blbá......
Pře přelézání na druhou matraci, mi zadnice projela mezi a šup už jsem se topila. Díky čubičce jsem vyplavala nahoru, ale jak jsem měla obličej nad vodou,, vlastně pud sebezáchovy zapracoval“, jsem opět byla pod vodu.
Díky rychlosti-reakci skokanky neteře, která ihned připlavala, čapla mě a já se chytila matrace, žiji.
Vodu jsem plivala ještě hodinu a pocit hrůzy, nebudu ani psát. Dodnes děkuji neteři, za záchranu života.
Ale od této události, jak mám vodu k pasu, utíkám na břeh.
Zdraví Věrulinka
pozn. red. Text nebyl redakčně upraven
___________________
Věrulinko, nic si z toho nedělejte, moje maminka je také neplavkyně, zato je každé léto krásně opálená :)
A neteři velké poděkování, že Vás zachránila, jinak bychom byly ochuzeny o vaše milé příspěvky :)
A ještě dodatečný pozdrav: přeji krásný den milá neplavkyně
Saša
Téma dnešního dne: Plavky v zimě
- Máte celkově ráda plavání?
- Myslíte, že tento sport patří jenom k letnímu období?
- Je ve vašem městě krytý bazén?
- Chodíte tam plavat?
- Máte doma krytý bazén? Nebo chtěla byste?
- Líbí se vám aquaparky, nebo dáváte přednost klasickým krytým bazénům?
- Jaké jsou vaše zkušenosti s plavání v krytém bazénu (ať už dobré, nebo špatné)
- Považujete plavání za zdravý sport?
- Kdy jste se poprvé naučila plavat?
- Stydíte se za svou postavu v plavkách?
- Otužujete se v zimě?
Vše o plavání piště na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Jednu odvážnou plavkyni odměním krásnou šperkovnicí.
Nový komentář
Komentáře
Věrulinka — #21 a taky tam jezdila 106. nebo se pletu?
Věrulinka — #21 tyjo! taky si myslím,že 254,ale taky si nejsem jistá
Já tam bydlela asi 2 měsíce ,když sem byla těhotná.Pak sem byla zpět doma v 1+1,kde nás bylo i s malou 6! manžel se tam už nevešel
Tchánovci měli "jen" 4+1 a byli tam i s manželem 4.Tam sme se nevešli
.Nojono. A pak sme tam někdy byli v létě,protože oni měli "chatu"(no spíš barák)u říčan a tam byli od čtvrtka do pondělí
Ale to jen v tom 71 roce.Pak se naši přestěhovali do 3+1 atam sme už měli svůj pokoj. Nojo,to byli ty začátky
a konce byly ještě horší
denkas — #19
ano a od včera marně vzpomínám na číslo Busu
a ne si vzpomenout.
něco snad 254,Ale fakt nevím
Vera.Macík — #16
to mi povídej.Nějak ten život utekl. kolikrát si vybavim zapomenutou vzpomínku!Pak o všem přemýšlím
Nojno,už sme babky
Věrulinka — #15 jj,máš úplnou pravdu. My sme tam zas tak často nebyli,ale taky si to pamatuju.A autobusem si byla na Václaváku za 20 minut!
Věrulinka — #17 taky se vody bojím
Vera.Macík — #16
já to třídím podle vzpomínek pěkných a špatných.Ty pěkný se lépe pamatují 
Věrulinka — #15 Máš fakt "pamatováka".
Mně ta šedesátá a sedmdesátá někdy přijdou jako včera, ale někdy mám pocit, že to bylo fakt hodně dávno, zvl. když se sejdeme na třídním srazu a vidím, jaké jsme babky.
denkas — #13
poznám, před tím prvním bylo řeznictví
a tchánovci bydleli v tom případě jak píšeš, na drhé straně od silnice.
Od sámošky jsem šla na levo do podchodu a kousíček a byla jsem doma, to se nedá zapomenout
Byla tam kulturák, dole hospoda, nahoře restaurace, dole bylo kino, jj pamatuji si vše.
Na proti sámošce byla voda, děti se v ní cachtaly
a pleny stály 3 kč
kus.
jj to je včera
Ferdas — #12 haha,bejvalej byl velkej milovník ameriky! Jo kdyby to ted viděl,jak nám jí všude cpou,to by asi koukal
Věrulinka — #11 Fakt?to takle poznáš? Já pořádně nevim ,kde to je.Tchánovci bydleli hned jak byla sámoška,(hospoda,spořitelna,..)tak když se šlo od ní,tak ten barák.To sem to teda blbě vysvětlila!
co ta emerická vlajka?
denkas — #10
denkas — #10
v tom prostředním bloku jsem bydlela
Novodvorská,rok 1971 (a já-chichi)
Prskoletka — #8 Boženko, já závidím lidem co umí plavat, mě se to moc líbí, no, bohužel, mám smůlu a v mém věku tuplovaně už
moc pěkný Věruško,mě taky takhle táta hodil do vody uprostřed rybníka ještě jsem nechodila do školy,ale já se chytla ,dnes plavu sice ne žádná závodnice,ale jde to.
jureckova — #6
jj sprcha je sichr, aj ve vaně se lidi utopili 
Vodu miluju, ale bojím se jí zároveň, je nás více, jsem též ráda, že nejsem sama
Věrulinko, jsem ráda, že v tom nejsem sama
mě nechtěne topila kamarádka asi v 6. třídě na bazénu v NJ a od té doby mám problém 
z vody mám nejraději sprchu
malinke-kote — #2 největší sranda je, když chytám ryby.Jak já se bojím, když rybu musím vyndat, abych nesjela do rybníka, to je děsný.Musí manžel jí vyndat s vyhrůžkou ,,a příště sama, jasný?"
On to prostě nepochopí, no jo, je plavec a tím to je
denkas — #1
jj dávno, psal se rok 1970 
Přesně jak píšeš, jenom se mi dotknout a už jsem byla na nervy, natož mi naučit plavat
, to nešlo 
Plno známých se o to snažilo, ale kdepak, já utekla
, kdo uteče vyhraje 
Sašo, já se nezlobím
, též zdravím