Budu se opakovat, ano další vzpomínka ze života, díky dnešnímu tématu.
Když bylo synkovi 5 let, přišel z venku domů a odmítal večeři. Vykoupala jsem ho, změřila mu teplotu. Teplotu neměl, ale bylo jasné, že to není on, protože si sám od sebe chtěl lehnout, že se mu chce spinkat.
Nad tím jsem se pozastavila, protože normálně jen tak sám od sebe spát nešel.V noci mě vzbudilo jeho naříkání, ouvej, ouvej. Ale když jsem vešla do dětského pokoje, spal a zase bylo ticho.Mě to nedalo a přenesla jsem si ho do k sobě do postele.Jeho ouvej, ouvej se opakovalo ještě asi 3x, ale spal do rána.Vzbudil se a první běžel na Wc a zvracel.No co to je, si říkám?
Vyzvracel se a že ho bolí bříško. A kde se ptám? Tady, ukázal na pravou stranu.Hned jsem měřila teplotu, neměl zvýšenou.Tak jsem usoudila, že třeba něco blbého snědl, snad to nic nebude. Ležel a chvílemi zase ouvej, ouvej.
Bydleli jsme s manželovými rodiči.Tchán mu sáhl na bříško, na levou stranu a on zařval bolestí, tchán usoudil, je to slepák.Prý se to pozná, když se zmáčkne na levé straně břicha. Byla neděle, tak na pohotovost, která byla daleko, o proti nemocnici v Krči. Nač chodit ke kováříčkovi, řekl tchán, stejně jedete okolo nemocnice, rovnou ke kováři, do nemocnice. Ano, měl pravdu, tak jsem s manželem ihned vyrazili do nemocnice a rovnou na chirurgii. Tam na nás koukali jako na cvoky, jak to, že nemáte doporučení s pohotovosti? Nemáme, nebyli jsme tam, je to daleko a vás máme při cestě, proč máme jezdit sem a tam, jsem v slzách odpověděla.
Ovšem to jsem si dovolila dost, protože mě začala poučovat, jak a co jsme měli udělat. To že kluk už byl celý zničený od bolestí, paní doktorku vůbec nezajímalo, natož aby se zeptala, co mu je? Mě to tak namíchlo, že jsem už zvedla hlas a říkám jí, že je to určitě slepé střevo, ale jak koukám, vás nezajímá zdravotní stav dítěte, ale jenom předpisy, co? Vy jste doktorka? Ne nejsem, ale vše tomu nasvědčuje.Že by se zeptala na příznaky, ne, nic jí nezajímalo. No tak když jste tak chytrá maminko, tak si dojděte do laboratoře a strčila, přímo mi vrazila do ruky papír a odcházela, více méně mezi dveřmi, dál nás ani nepustila a práskla dveřmi. Znovu otevřela a zařvala na celou chodbu, potom přijďte sem! Kam bych asi tak měla jít, jsem si v duchu říkala, ale další diskuze s ní, byla k ničemu, my už běželi do laboratoře. To, že měla dát sanitáře, který ho tam měl odvézt, to ji ani nenapadlo.
Vrátili jsme se z laboratoře a v ten moment, jak si přečetla nález, změnila nejen její hlasový nepříjemný tón, ale byla milá.Ihned volala dalšímu lékaři, doktore budeme ihned operovat, akutní slepé střevo u 5 letého dítěte. Než jsem se stačila probrat, vezli synka na sál, to byl fofr.
Manžel dojel domů pro věci, já zůstala dokud kluka nepřivezli ze sálu.Lékař, který ho operoval, mi sdělil, maminko, bylo to za pět minut 12, slepák mohl taky prasknout. Paní doktorka přišla za mnou a omluvila se mi, což jsem v rozčílení, ani nevnímala. A když se nad tím dneska zamyslím, bylo dobře, že jsem nebyla schopná jí vnímat, asi bych si pustila pusu na špacír a něco řekla tvrdšího, ale s tím bych si nepomohla.Pro mě bylo důležitý, že kluk má po bolestech a už je v pořádku.Při cestě domů jsem nebyla k udržení a proplakala celou cestu, při pomyšlení, že mu slepák mohl prasknout a co vše by následovalo.Doslova bych řekla, ještě že jsme neabsolvovali cestu na pohotovost, časové rozpětí bylo asi hodinu a půl navíc.
Tak to bylo jediné, co jsem zažila se slepákem, já ho mám doposud.
Zdraví Věrulinka
Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven
Někdy je nutné si určit diagnózu sám :) Hlavně že to dobře dopadlo!
Máte za sebou operaci? Dokázali vám zánět rozehnat? Trápil slepák vaše děti? Jaká byla péče lékařů?Trápili vás hladem?Měli jste strach? Následovaly lázně? Znáte nějaký příběh ostatních? Máte v podbřišku pořádného žraloka? Myslíte, že na to má vliv genetika či jídlo?
Pište mi na redakce@zena-in.cz
předmět. střevo
Během dne budeme vaše příspěvky zveřejňovat a autorka jednoho z nich bude odměněna. Balíček pro výherce obsahuje 2x Profi-LACT, doplněk stravy pro udržení střevní mikroflóry, knihu Víme, co jíme, zinek - doplněk stravy a voňavý regenerační olej z granátového jablka.
Nový komentář
Komentáře
Králíček4 — #27
jasně, já měla výhodu, doma dcerku 2 letou hlídali tchánovci 
Věrulinka — #25 No věrulinko,já měla doma taky manžu,ale hlídal spící dvouletou dceru a dcera byla urvaná a chtěla jen mě.Musela jsem jet s ní já.
ta doktorka se chovala hrozně,chudák malý
Králíček4 — #24
já měla doma manžu, jinak bych ho neunesla asi, i když je potřeba, člověk má síly hodně 
Můj kluk neměl horečku vůbec
, já na ně netrpím a když už jí mám tak umírám, což se i potvrdilo.A kluk to zřejmě zdědil, taky u ničeho nemá horečku.
Ano to jejich jednání je někdy hrozný, jsou to lékaři a kór když se jedná o dítě, škoda mluvit
Věrulinko,tak něco podobného se stalo u mé dcery.Jen s tím rozdílem,že zhoršení i s horečkami nastalo během pár hodin.Po volání z budky na pohotovost mi řekla,že nepřijedou protože pokud je to slepák tak stejně musíme do nemocnice.Bylo to v únoru kolem 22h,dcra měla 3 roky a byla tlouštík.Vezla jsme ji jako těhotná tramvají na pohotovost a nesla v náručí,protože nemohla ani už stát.Nakonec jsme čekali hodinu na doktorku která byla na výjezdu a k nám přijet nemohla.Nakonec mi tvrdila,že má křeče z rýmy,teklo ji z nosu,protože jen brečela bolestí.Já si stála na slepáku a tak nás poslala do nemocnice,zase tramvají.Tam si ji hned nechaly a ještě v nociji operovali,mě pak do telefonu řekli,že to bylo za pět minut dvanáct.Šlo to tehdy dost rychle a já jen litovala že jsem přijel az nemocnice až k ránu a ráno jsme šla na šestou do práce.Jinak bych jela na pohotovost doktorce říci něco od plic.
paníliška — #21 ještě maličkost, já se nehádám, nemám důvod
, diskutovat můžu ne, ale odpovídat už nemusíš 
paníliška — #21 no jako první mě napadlo, že něco mu nesedlo, což se může stát, že?
Ale jak začal naříkat více, tak to tchána napadlo, to je pravda, mě by to sáhnutí nenapadlo, ale věř, že bych jela do špitálu každopádně
, nikdy jsem nic nepodceňovala, co se týkalo dětí 
Prostě šlo to najednou strašně rychle, bohužel i to se stává
, při odchodu z domova ještě ani neplakal, až po cestě do nemocnice začal plakat, bolesti se začaly zvyšovat 
Navíc, já jsem s tím nesetkala, že stačí sáhnout na levou stranu břicha a tím se zjistí, že to je slepák, byla jsem mladá, tchán měl více zkušeností, byl taky tomu věkem
už, znal hodně, byť nebyl lékař
Od této události jsem věděla jak a co.Naštětstí už jsem pro zatím nepotřebovala
Ty máš evidentně zkušenosti u dětí se slepákem, no já jsem je neměla
Vzbudil se a první běžel na Wc a zvracel.No co to je, si říkám?
Vyzvracel se a že ho bolí bříško. A kde se ptám? Tady, ukázal na pravou stranu.Hned jsem měřila teplotu, neměl zvýšenou.Tak jsem usoudila, že třeba něco blbého snědl, snad to nic nebude.
Nebýt Tvého tchána, mohlo taky být pozdě.
Ale hádat se s Tebou nechci a nebudu.
paníliška — #19 a čím jsem to podcenila, to mi tedy řekni.
Do rána spal, mimo pár krát ouvej a to ještě ze spaní, nejsem si vědoma, že bych něco podcenila
a ráno se ihned jelo do nemocnice 
Nikdy před tím nic se s podezřením na slepák neměl
A vinu na ní nehážu, jenom jsem popsala její neadekvátní chování
, co by lékařky.
Jak to čteš prosím tě?
Lékařka asi příjemná nebyla, ale všechnu vinu bych na ni neházela, Tys to taky dost podcenila.
Moje děti měly chronický zánět slepého střeva a to byly teprve peripetie, doktoři nám nevěřili, málem jsem si operaci musela vyžádat. Naštěstí to ale není tak nebezpečné, jako akutní zánět.
cicinka — #17 ani se ti nedivím, vše co se týká dětí, s námi zacvičí
Tanzánie — #14 Věrulinka — #16 Děvčata děkuju moc. Ještě jsme nezažili nic takového co se týká dětí. Tak budeme trochu vyplesklí. Děkuju moc.
cicinka — #13 moc a moc budu myslet na tvého synka, hodně moc štěstíčka posílám
enka1 — #12
cicinka — #9 také držím pěstě, at vše bude dobré
enka1 — #12 Když našemu synovi zjistili tuten problém a zároveń zakrnělou ledvinu....tak našim známým se stalo něco podobného. Ze školy jim poslali syna, že ho bolí bříško. Tak šupajdili na chirurgii a nevím jak na to přišli, ale zjistilo se, že to jsou ledviny. Měl něco s ledvinovou pánvičkou a bylo to dost nebezpečné, kdyby se na to nepřišlo. A do měsíce byl po operaci.
Tanzánie — #5
Bolesti břicha se nesmí podceňovat,zaméškolské praxe jsme 4x volali záchranku a třikrát to slepák byl.Ale stalo se nám taky,že po zavolání rodičům(to bývá prvotní),si dítě odvezli domů, že moc šílíme a za dva dny ho vezli sami a málem o něj přišli
ToraToraTora — #10 Děkuju.
cicinka — #9 Hodně štěstí a zdraví synovi.
Holky mého staršího syna teď čeká angiografie. Volal mi sám primář dětské chirurgie. Musím říct, že je velmi milý, všechno vysvětluje. Radili se o tom s dalšími lékaři na nějakém semináři. Doufám a myslím, že synbude v dobrých rukou.