63356b61f2879obrazek.png
Foto: Věra Chytilová s kamerou Admira, reklamní fotografie, 1956
Zdenek Tmej / © Archiv B&M Chochola

Narodila se v mrazivém únoru 1929 v rodině živnostníka a svůj neklid později sváděla na časté stěhování, které jako malá holčička z duše nesnášela. Jen si někde našla kamarády, už se zase stěhovali. Po střední škole původně začala studovat architekturu v Brně, ale po dvou letech studia zanechala a začala se živit jako kreslička a poté laborantka, což se jí zase po určité době znelíbilo. Zkrátka neměla nikde stání. Protože dobře vypadala, byla to skutečná „kočka“, začala si vydělávat jako manekýnka, jak se tehdejším modelkám říkalo.

Když se připravovalo natáčení filmů Císařův pekař a Pekařův císař, které měl původně režírovat proslulý režisér Jiří Krejčík, museli jeho asistenti zajistit takový lepší komparz pro role dvorních dam. Tam nemohli vzít kdekoho z ulice, ale bylo zapotřebí, aby tyto dámy už měly určitou úroveň. Nejen musely dobře vypadat, ale především se musely umět na place patřičně aristokraticky pohybovat.

Věra byla jednou z manekýnek, která tuto příležitost dostala. Díky této malé roličce ji svět filmu zcela okouzlil. Okamžitě měla jasno, čemu se chce v budoucnu věnovat. Našla si práci ve Filmovém studiu Barrandov jako klapka, jenže to jí brzy nestačilo, a tak se přes skriptku vypracovala až na pomocnou režisérku.

Brzy ale při své povaze začala režisérům do všeho mluvit a „radit“, což se zase pochopitelně nelíbilo jim. Nicméně si alespoň ujasnila, čím se chce ve skutečnosti stát. Režisérkou!

Měla pro to ty nejlepší předpoklady. Uměla psát, měla výtvarný talent a skvělé organizační schopnosti. Přihlásila se proto ke studiu režie na FAMU. Na přijímačkách zazářila. Ukázalo se, že je velký talent. Nebyla už pravda nejmladší – začala studovat v osmadvaceti letech. Chodila do ročníku Otakara Vávry a jejím spolužákem byl například Jiří Menzel, mimochodem o devět let mladší.

mise.jpg
Foto: Unikátní neznámá fotografie V. Chytilové z Miss Karlovy Vary, 1948
foto Václav Chochola / © Archiv B&M Chochola

Zdálo se, že už jejímu snu nemůže nic stát v cestě. Jenže netrvalo dlouho a hrozilo jí vyloučení. Došlo na ni udání, že jako buržoazní zbohatlice jezdí taxíkem. Jenže se právě stěhovala, tak jak to měla dělat? Odnosit všechno na zádech? Později se proslýchalo, že ve skutečnosti prý bylo potřeba snížit počet studentů. Nakonec to dopadlo dobře. Věra, ač byla ustavičná rebelka, která si nic nenechala líbit, nakonec školu v roce 1962 přece jen úspěšně dokončila. Absolvovala hraným středometrážním snímkem Strop. Zpočátku pak točila dokumenty nebo hrané dokumenty. K mnoha filmům si psala i scénáře.

V roce 1966 byl do kin uveden snímek Sedmikrásky, jeden z jejích nejlepších filmů. Tehdy ji i po úspěchu v cizině oslovila americká filmová společnost Warner Bros, která jí nabízela nový domov v Paříži a téměř neomezené finanční prostředky k filmování. Měli jen jednu drobnou podmínku: že si herce budou vybírat výhradně sami. Odmítla! Na nic takového by nepřistoupila. Říkala, že chce dělat umění, ne kšefty, a že se nedá takhle svazovat!

A smysluplné umění chtěla dělat ve své vlasti. Jenže ono to nebylo tak jednoduché. Možná tak ještě v šedesátých letech - v době uvolnění. Ale v době normalizace? Témata, která si Věra Chytilová vybírala, se zákonitě tehdejším mocipánům nelíbila. Musela se potýkat s mnoha zákazy, několik let nesměla vůbec točit.

Byla ale svéhlavá, neústupná, psala politikům či důležitým úředníkům nebo si na ně počíhala, až mnohdy ustoupili. Tehdy se jí začalo říkat „železná lady české kinematografie“. Traduje se, že jednou vzala svou dcerku do studia, kde seděl jeden z tehdejších mocipánů, kteří posuzovali vhodnost uměleckých děl. A říkala jí: „ Jen se na něj, Terezko, pořádně podívej! To je ten, co nechce dát tvojí mamince práci.“ I když si slibovala, že se bude chovat diplomaticky a všechno soudruhům odkýve, prostě to nedokázala!

63356d2437b89obrazek.png
Foto: Z natáčení dokumentu Vzlety a pády, ve dvoře domu Valdštejnské ul., 1999
Před kamerou: Zdeněk Tmej, Václav Chochola a Miloš Makovec.
Foto : Blanka Chocholová.

Vzlety a pády, Dokumentární / Životopisný film, Česko, 2000, 52+56 min
Režie : Věra Chytilová
Kamera: Štěpán Kučera
Odborná spolupráce: Blanka Chocholová


Setkání tří významných českých fotografů – Václava Chocholy, Karla Ludwiga a Zdenka Tmeje – s dvacátým stoletím.
Film „Vzlety a pády“ zachycuje setkání třech tvůrčích osobností s dvacátým stoletím. Prostřednictvím životních a uměleckých pohledů významných českých fotografů Václava Chocholy, Karla Ludwiga, Zdeňka Tmeje, a svědectví jejich příbuzných, milenek a přátel, se ocitáme v epicentru intenzivního prožívání, které dokázalo navzdory době anebo právě díky ní, přesahovat svoji existenci, která se neidentifikovala s politickými ani estetickými režimy stejně tak jako s idylicky umrtvujícími mezilidskými vztahy, což svojí výpovědí potvrzuje i režisérka filmu Věra Chytilová, která do filmu, stejně tak jako kdysi do života Karla Ludwiga, vstupuje a umocňuje tak přesvědčivost otevřeného a bezelstného způsobu vyprávění společného příběhu, v němž spolu s lidmi vystupují fotoaparáty, fotografie, filmy, předměty, byty, domy, ulice, města, krajiny, aby se tak mohl zrodit spontánní filmový organismus. (oficiální text distributora)


Nechovala se líp ani k filmovému štábu či hercům. S nikým se „nemazala“. Pro sprosté slovo prý nešla daleko a žádné jí nebylo cizí. Natáčení s ní nebyla žádná idylka. Traduje se, že z ní byli „na prášky“ mnozí herci a to doslova! Chtěla z nich vytřískat co nejvíce emocí, ovšem za takovou cenu? Nicméně o čem by dnes vyprávěli, kdyby to byla hodná a nudná režisérka?

Po sametové revoluci si konečně mohla točit, co chtěla, a nemusela se prosit o žádné schvalování. Jenže se objevil jiný problém – sehnat dostatek financí. V té době začala učit na FAMU, kde sama kdysi studovala. Její filmy už byly v té době legendární, a tak je také chápali její studenti, kterých vychovala celou řadu.

Když na začátku 90. let natočila Dědictví aneb Kurvahošigutntág, kritika film ztrhala a slavnou režisérku už odepisovala. Jenže bylo to právě naopak! Film byl mimořádně úspěšný a dnes se řadí mezi klasiku.

Prvním manželem  tehdy ještě  neznámé budoucí režisérky byl známý fotograf Karel Ludwig a druhým neméně slavný kameraman Jaroslav Kučera, s nímž měla dvě děti - dceru Terezu, uznávanou a všestrannou výtvarnici, a syna Štěpána, velmi úspěšného kameramana.



Za svůj tvůrčí život se Věra Chytilová stala se držitelkou řady cen, které posbírala na mnoha především zahraničních festivalech. V roce 1992 pak získala francouzský Řád za umění a literaturu a roce 2000 Českého lva za celoživotní přínos.
Byla zvyklá na vražedné tempo, jenže po osmdesátce prodělala dva kolapsy a její zdravotní stav se začal povážlivě horšit. A tak se na příkaz lékařů musela poprvé v životě zklidnit. Zemřela v 85 letech ve své vile, kterou si nechala zbudovat na počátku sedmdesátých let…

Zdroj info: Fučíková Renata a kol.: Hrdinky, 2020, www.csfd, archiweb

Na našem webu jste si mohli přečíst:

Reklama