Co děláte ve chvílích, kdy vám není zrovna nejlépe? Jdete si zaběhat, jíte, spíte, nebo chcete jen sedět a spílat? Máme pro vás tip na účinný balzám na duši. Vezměte do ruky pero, v zásuvce psacího stolu najděte kus papíru a pusťte se do psaní.
Možná si teď vzpomenete na léta již minulá, kdy jste se ze svých šrámů na duši jednoduše potřebovala vypsat. S tužkou a kouskem papíru jste psala dopisy, záznamy do deníčku nebo verše. A jestliže jste pojala pocit, že vám to skutečně pomáhá, nemýlila jste se. Vědci to nyní přinesli černé na bílém, jako první o tom informoval deník Daily Telegraph.
Podle amerických vědců psaní poezie, ať už pozitivně nebo negativně naladěné, může výrazně prospět duševnímu i fyzickému stavu člověka. Při psaní veršů totiž dochází ke zvýšení činnosti centra majícího na starost sebekontrolu. Naopak část mozku, která je zodpovědná za emocionální zmatky, bývá utlumena, a v důsledku toho dochází k potlačení negativních pocitů, jako je úzkost, strach, smutek či nervozita.
A protože zmíněné emoce způsobují řadu psychosomatických chorob (neurózy, bolesti hlavy, nevolnosti, únava), lze očekávat, že se zlepšení duševního stavu pozitivně odrazí také na stavu fyzickém.
„Zdá se, že to působí na naše úzkosti. Asi je to i důvod, proč si tolik lidí píše osobní deníky a skládají texty k písním,“ prohlásil Matthew Liberman, americký neurolog z Kalifornské univerzity.
Odborníci, kteří se účinky psaní veršů na lidskou psychiku zabývali, nyní chtějí tyto poznatky využít k vytvoření terapií na odbourávání sociálních fobií. Tvorba poezie totiž člověku umožňuje převzít vyšší kontrolu nad svými emocemi.
Píšete si deník či poezii, nebo si myslíte, že je to výhradou dospívajících školaček?
Nový komentář
Komentáře
jojo, nejlepší básničky jsem napsala, když jsem měla depku
ja osobne si nepíšem denník, písala som si ho ako školáčka. A básne nechávam na šikovnejších:-)
Deník uš si nepíšu myslím že už to pro mě není ( matku od rodiny )
Deník si nepíšu
nepíši si ...
Piše si ho dcera a její verše rada čtu.....
deník si nepíši
ne, raději se svěřuji kamarádce
Deník jsem si psala naposledy na střední, možná že bych ho doma ještě našla
Deník jsem si nepsala, ale napsát gratulaci na tělo oslavence a k různým příležitostem, nebo podobné rýmovačky, ty mě moc baví.
jj, já to mám jako plně funkční osobní terapii. Deníků už jsem popsala hodně. Nepíšu ani tak každý den - a není to rozhodně "historický záznam událostí", to by mě nebavilo..
A jak tak pořád píšu, občas napíšu něco, na co nikdy nezapomenu..
"Vojín XY hlasí příchod!"
To údolí
vypadá kašmírově..
Je oázou nečekanou,
kde napít dostaneš.
Jenže - pak nevstaneš.
Zůstaneš přibitý
k zemi_té.
A ta už tě nepustí.
To abys věděl,
kde jsi..? doma?
Abys už
nechodil nikam,
ani za mnou, víš?
ONA je blíž...
Ráda si hraji se slovíčky a píšu jen krátké
věty ,které se rýmují.
Kdysi dávno jsem si psala deník, později jsem zaznamenávala základní údaje svých dcer- váha, míra, nemoci, první slůvka, první krůčky, dovednosti,zkrátka pokroky ve vývoji až do nástupu mladší dcery do první třídy, později měly tyto záznamy raději než pohádky...
Deník jsem si nikdy nepsala
no kolega mi napsal oduševnělou báseň, ale spíš bych ho za to zabyla, než aby mně to nadchlo.
danila3 — #19 samozřejmě deník
dení jsem si nikdy nepsala...a složit nějakou vtipnou nebo vůbec nějakou rýmovanou básničku není v mých silách...
Moje první dny života mi zaznamenala moje maminka. Škoda, že nepokračovala, asi nebyl čas. Dnes si to čtou dychtivě i moje dospělé vnučky.