A ještě bych přidala arénu. To jsou nejhlubší zážitky, které jsem si odvážela z Verony. Z města, které za svou proslulost vděčí víc Williamu Shakespearovi než vzácně dochované aréně z římských dob.
Nebýt Shakespearovy slavné tragédie o tragické nenaplněné lásce Romea a Julie, určitě by toto město nenavštívilo tolik lidí. I když je paradoxem, že příběh je smyšlený a skutečná Julie tady nikdy nežila. Ale to nechce návštěvník Verony slyšet. Chce být mystifikován. Jinak by takové davy neproudily veronskými ulicemi, aby mohly spatřit Juliin balkon.
...zatímco rozpálený kotel arény lákal turisty snad jen z povinnosti. Když už jsem tady… tak fotku a pryč.
Bylo třicet osm ve stínu.
Její atraktivitu možná snižoval i čilý „stavební ruch“ a příprava na každoroční operní festival. Rozložené obří kulisy kolem arény se stávaly zajímavým objektem k fotografování. Kontrast divadelní kašírky s prastarými oblýskanými kameny římské stavby byl bizarní a zároveň fascinující.
Někdy bych chtěla zažít tu atmosféru a vidět na vlastní oči některé ze slavných operních děl Verdiho, Pucciniho, nebo Rossiniho, která se zde uvádějí. To musí být neopakovatelný zážitek.
Čtěte také:
Italky jsem si představovala jinak
Z řízení v Itálii jsme měla panickou hrůzu
Nový komentář
Komentáře
Verdiho Nabucco v aréně mně nadchlo. Byl to opravdu výjímečný zážitek na celý život. Verona se mi jako město líbila, i Juliin balkon.Jen to neustálé focení turistů, osahávajících ňadra Julie mi bylo nepříjemné.
knihovna — #1 taky mám ten film ráda :-)
Verona je nádherná, arena na mě zapůsobila, panorama města z mostu u hradu je krásné. Jenom ten Juliin dům mě nijak nenadchl, spíš než cokoliv jiného jsem tam viděla bordel a zmatek. Ten počmáraný průchod je vyloženě hnusný.
To jste mi, Dano, připomněla milý romantický film Dopisy pro Julii/ 2010, kde hrála mladičká Amanda Seyfriedová, známá z muzikálového hitu Mamma Mia.