Co je člověk mužem a ženou, je žena muži nevěrná. A tak už Hefaistos, bůh - kovář, jemuž manželka Afrodíté, provdaná proti své vůli a v podstatě za trest, „zahýbala“ s bohem války Areem, přišel na skvělý vynález - pojistil si věrnost své ženy tím, že jí věnoval pás, zabraňující v nevěře. Popis tohoto vynálezu se nám žel nedochoval, o to více však víme o pásech cudnosti vyrobených lidmi.

Nevěrné Florenťanky
Navzdory tomu, že je pás cudnosti obvykle spojován se středověkými rytíři, kteří si tak měli chránit své manželky po čas křížových výprav, je vlastně vynálezem pozdějším - to až antikou inspirovaná měšťácká renesance uvedla mýtus ve skutek. Počátkem patnáctého století začali patrně Florenťané s používáním této ochrany před nevěrou svých záletných žen. Popularita pásu cudnosti však brzy vzrostla a jako „Venušin“ či „florentský pás“ se koncem patnáctého a v šestnáctém století rozšířil prakticky po celé Evropě.

Nosil se, nebo ne?
O tom, jestli se pásy cudnosti skutečně plošně používaly k zachování ženiny věrnosti, se vede řada diskusí. I když bohatí měšťané nechávali tuto ochranu svých manželek umně vyzdobit, jednalo se o součást oděvu krajně nepohodlnou - kovová konstrukce se dvěma nevelkými otvory neskýtala prostor nejen pro sex, ale ani pro intimní hygienu. Aby hrubý kov nepoškozoval jemnou kůži jejich žen, dávali muži pásy cudnosti polstrovat. Polstrování ovšem bylo třeba pravidelně měnit a pás cudnosti za tímto účelem sundat. Řada historiků se proto domnívá, že se až na výjimky už v renesanci jednalo spíše o erotickou pomůcku, než o objekt chránící cudnost ženy.

O náhradních klíčcích
Ať už se pásy cudnosti používaly jakkoliv, vstoupily brzy do literatury i malířského umění. Historek o náhradních klíčích, zručných zlodějích a podvedených manželech najdeme přehršel. To je také příčinou mylného názoru, že je pás cudnosti vynálezem epochy rytířské - vypráví se o něm v řadě příběhů o statečných rytířích a ctných, či spíše nectných pannách, ovšem tato dílka pochází z pera renesančních autorů.

Proti masturbaci
Svou vlastní renesanci zažil pás cudnosti v osmnáctém století. Tenkrát se mezi lékaři rozšířil názor o škodlivosti masturbace a mužské i ženské pásy cudnosti byly používány jako zařízení, která měla v této činnosti zabránit. Byly samozřejmě mnohem pohodlnější než ty středověké, zato se nasazovaly i malým dětem, které si hrály s vlastními genitáliemi.

V současnosti už naštěstí není pás cudnosti pomůckou výchovnou, nýbrž erotickou. V mužském i ženském provedení a v nejrůznějších úpravách si s ním na své přijdou leckteří příznivci BDSM praktik. Tyto moderní pásy cudnosti lze přitom rozdělit na zařízení skutečně zabraňující masturbaci, pohlavnímu styku a u mužů někdy i erekci, a na pásy s pouze estetickým účelem.

Viděla jste někdy pás cudnosti? Dovedete si představit, že byste ho nosila? Nebo jste ho dokonce už vyzkoušela? A co mužský pás cudnosti? Jak se Vám líbí? Dala by jste ho nějakému muži?

Soutěž: 5- Vypadá skoro jako ten náš, ale má jen jeden ocas

Reklama