Mohli jsme pro vás napsat takovou normální reportáž z onkologie. A hezkou! Možná trochu pochmurnou s příchutí beznaděje. Ale my jsme si řekli NE! Věci totiž dostaly úplně jiný spád. Budete nás srovnávat, jak to máte zvykem, s červenou knihovnou. Ale můžeme odpřísáhnout, že tohle všechno je pravda. Což je vlastně dobrá zpráva pro ty, co nevěřili, že podobné věci se zkrátka dějí i v reálném životě. Budou milovníci dobrých konců dnes spokojeni?

V minulém dílu Věřina deníku jste se mohli dočíst, že se Žena-in chystá Věru navštívit. Když jsme v úterý ráno vyjížděli, čekali jsme, že pro vás připravíme reportáž přímo z onkologie, kam Věra posledních pár měsíců docházela na chemoterapie, a teď měla před sebou šestou – poslední – dávku. Koneckonců bylo to také tak domluveno. Jenže cesty boží jsou nevyzpytatelné, a tak se i náš původní záměr otočil o 180 stupňů. Bylo to v den, kdy si rakovina vybrala svou oběť někde jinde, v den, kdy zemřel slavný herec Patrick Swayze.

Příjemné překvapení

Když jsme po desáté vstoupili do staré budovy onkologického oddělení, byla už Věra připravená k odchodu zpátky domů. „Skoro nic z toho, co jsem v posledním příspěvku psala, neplatí. Oslavy se o víkendu nekonaly, protože marodíme. Na chemoterapii mě dneska nepřijali z důvodu leukopenie – nízkého počtu bílých krvinek. Musím teď brát speciální léky, které tu hladinu bílých krvinek zase zvednou, a pak budu moci na chemoterapii nastoupit. A ty výsledky kontrolního CT vyšetření jsou nakonec taky úplně jiné,“ říká Věra. „Nějakým nedopatřením mi byl sdělen jiný výsledek. Teď musím počkat na doktora, až mi přijde říct ten správný, a pak půjdu domů.“

„Včera večer jsem mluvila s dcerou. Říkala, že by bylo skvělé, kdyby mi řekli, že tam nic není a že na tu chemoterapii už nemusím. A já na to: To nebude tak žhavý. Navíc tuhle chemoterapii mám povinnou, i kdyby to dopadlo sebelíp. Ale určitě bych si to odtrpěla s radostí,“ vypráví. „Tak uvidíme.“

Seděli jsme na chodbě a čekali. Minuty se vlekly a doktor dlouho nepřicházel, napětí rostlo. Nakonec se ale objevil a v ruce třímal lékařskou zprávu. „Mám vám to přečíst?“ zeptal se.

 „Čtěte.“

„Ložiska na plicích nejsou patrna…“ četl s úsměvem.

„To jako že tam nejsou? Vůbec?“ vyhrkla překvapeně.

Přikývl.

Děkuji čtenářkám!

První, co jsme chtěli vědět, byly samozřejmě Věřiny pocity. „Je to úžasný. Příjemné překvapení. Mám husí kůži po celém těle. V minulém deníku jsem psala, že jsem doufala v lepší výsledky, a nakonec se mi jich dostalo! Když doktor četl nález, usmíval se. Očividně měl radost. Takové výsledky asi neříká moc často. Když dočetl, měla jsem chuť po něm skočit a dát mu pusu. Ale on je takový mladý a stydlivý, nechtěla jsem ho zkompromitovat,“ smála se.

A protože vážná nemoc dokáže převrátit život naruby a jisté změny se nevyhnuly ani Věrce, položili jsme ještě jednu otázku: „Co máte v plánu právě teď?“

„V hlavě se mi teď honí spousta myšlenek jako stádo splašených koní. První, co mě napadlo, že musím poděkovat čtenářkám Ženy-in, které pro mě byly motivací a svými odkazy mi dodávaly elán a energii. I když jsem nereagovala na všechny jejich vzkazy, pečlivě jsem je pročítala a také si u nich pobrečela. Bylo moc příjemné vědět, že se mnou je nejen rodina a přátelé, ale i spousta lidí, které vůbec neznám. Teď se chci pustit do psaní své knihy, která bude i s happy endem. Budu ji psát právě pro čtenářky, které mě podporovaly, jako poděkování za jejich solidaritu.

Tím samozřejmě výčet plánů nekončí. Budu se dál věnovat zahrádce, kde mě čeká ještě hodně práce. Samozřejmě musí proběhnout i ta odložená oslava, která bude o mnoho veselejší. Budu i nadále rybařit a věnovat se svým výtvorům – košíkům.“

Kosiky

Tihle mi přinesli štěstí!

Z nemocnice odjíždíme na kraj města, kde nás Věra ochotně provedla svou novou zahrádkou i novým bytem a pochlubila se i pěknou sbírkou různých talismanů. „Mám spoustu talismánků, které mi asi štěstí skutečně přinesly. V nemocnici na stolku jsem si nechala slona s Buddhou. Od kolegyně jsem dostala malého andělíčka, od vnuka loutku medvídka Pú a vnučka mi nakreslila kouzelnou kytičku. Krom toho už léta sbírám slony různých velikostí a z různých materiálů, kteří také mají nosit štěstí. A protože mě láká asijská kultura a východní náboženství, udělala jsem si v obýváku takový oltář.“

talismany a oltář

Jak se nám Věra následující den svěřila, strávila zbytek dne obvoláváním příbuzných a přátel, jimž nejednou ukápla nějaká ta slza radosti.

Žena-in blahopřeje a v budoucnosti přeje ještě hodně dobrých zpráv.

Kam dál?

Věřin deník: Mám rakovinu!

Věřin deník: Tak už jsem plešatá

Věřin deník: Když bouchnou saze v komíně

Věřin deník: Konečně dovolená!

Věřin deník: Před poslední chemoterapií budeme slavit

Napadlo vás, když jste četla Věřin deník poprvé, že se dočkáte šťastného konce? Znáte někoho dalšího, kdo vyhrál boj s rakovinou?

Reklama