horor

Každý máme svou víru v něco, někoho. Někdo věří v Boha, někdo v osud. Někdo vyznává islám, jiný buddhismus. A jiný zase nevěří ani sám v sebe. V co věřím já? V duchy, strašidla, příšery a návštěvy ze záhrobí. A inspiraci čerpám ve filmech. Jsou milí, než překročí práh mého bytu. Pak bych zešílela.

 To, že jsem vášnivý milovník hororů, je o mně už známo. Že mám ráda to vzrušení a ve strachu (ve smyslu bát se něčeho, například oživlé mrtvoly, nikoli o někoho nebo něco – například o práci, život, příbuzné) se přímo vyžívám, už jsem vám také psala.

Dnes vám odhalím stinnou stránku věci. Jsem vlastně chorobný strašpytel. Někdy se bojím zkrátka až moc, a to i úplně nesmyslných blbostí. Po setmění velmi nerada zůstávám kdekoliv sama a za kdejakým šustnutím vidím postavu z posledního shlédnutého hororu. Ze tmy se v mých představách vynořují lecjaké obludy, přízraky a duchové. Bojím se jich. Tak moc, že si začínám myslet, že tam opravdu jsou.

Obzvlášť silně na mě zapůsobil horor Krvavé stopy, po jehož zhlédnutí jsem odmítala za tmy venčit psa dobrého půl roku ze strachu, že na mě odněkud z křoví vyskočí ústřední postava tohoto filmu. Až po shlédnutí webovek herce, jenž tuto postavu ztvárnil, jsem pojala přesvědčení, že by to byl vcelku příjemný zážitek, a přestala jsem se bát.

horor

Jenže jedna příšera odejde a nahradí ji druhá. Mohla by v tom křoví číhat například polorozložená Natre z hororu Clona. Slyšela jste někdy o skřetovi jménem Hockauf? Skáče lidem na záda, živí se jejich strachem a leckdy je dočista zamorduje, ten na mě pravidelně skáče z poličky na záchodě. Tedy neskáče, ale věřím tomu, že to někdy udělá. Zvlášť ve chvílích, kdy si jdu ulevit v půlnočním čase po zhlédnutí nějaké té „duchařiny“, rozsvítím, praskne žárovka a vypadnou pojistky, což se děje často.

A víte, co mě poslední dobou děsí nejvíc? Moje skříň v ložnici. Zvláště poté, co svět obletěla zpráva o záhadném tvorečkovi, který byl nalezen a bez milosti utopen (čtěte například ZDE). Krátce na to se totiž začalo vyprávět, že tamní zemědělci neviděli jen jednoho, ale hned dva takové tvory, přičemž ten druhý utekl. Jak správně tušíte, překonal moře a oceány, vydal se do střední Evropy a usadil se u mě na skříni, odkud se chystá zákeřně zaútočit. Aspoň tomu jsem občas ochotná uvěřit.

No dobře, asi se půjdu léčit.

Čemu věříte?

Dnes si budeme celý den povídat na téma víra a vyznání. Věříte v Boha, který odněkud shora tahá za nitky? Věříte v nějakou vyšší moc nebo v osud, který je nám předem dán? Vyznáváte nějaké náboženství, nebo jste úplný ateista? Své názory, příběhy a postřehy můžete posílat na e-mail, který už dobře znáte

redakce@zena-in.cz

Na nejzajímavější příspěvky už tradičně čeká odměna. Dnes je ve hře kniha To, co je moje (Anne Holtová, nakladateství Ikar) a kosmetický balíček Radox - Něžná péče.

Reklama