V něco věřím, asi tak, jak tu bylo řečeno. Věřím v karmu, vícero životů, možná v jiné dimenze, v čas, který po smrti strávíme odpočinkem a řešením, jaký život si vybrat dál, abychom byli lepší a lepší... a také věřím v Boží mlýny, či jak tomu říkat. U mě to funguje na stoprocent celý život. Něco zpackám, vzápětí dostanu od života facku. Zatím je to fajn, vím, za co facky chodí...
Kdysi proběhla médii zpráva, že nějací vědci zjistili, že prý lidé věřící jsou méně inteligentní. Proč? Protože věří, protože mají k životu berličku, která jim velí chodit do sboru, modlit se, modlit se jeden za druhého, žít podle církevních rituálů, prostě se svým způsobem vzdát odpovědnosti za svůj život a předat ho jiným. Sousedům, knězům, jiným duchovním, kolegům ze sboru, motlitbám... to prý nesvědčí o inteligenci, o níž naopak svědčí, když svůj život formujete sami.
Tenkrát o tom proběhla velká a ostrá diskuze... Asi prý výplod chorých mozků tvrdě nevěřících...!!!
Co si o tom myslíte? Přemýšlela jsem nad tím poměrně nedávno, když jsem si přečetla knihu, kterou bych ve své knihovničce nečekala. Harmonie v manželství, byl její název a byla "křesťanská", horovala za panenství, věrnost a manželskou lásku. Způsobem, který mi vzal dech, zalitovala jsem, že svatební noc nebyla ta první, ocenila jsem cenu manželské lásky, pochopila smysl sborových setkání a motliteb. Autor to vše popsal tak citlivě a krásně, že i mé "nekřesťanské srdce" změklo a dychtilo po dalším pohlazení duše.
My asi potřebujeme víru. Je to věc z podstaty člověka - chceme být sdíleni, chceme být milováni - kýmkoliv - manželem, dětmi, bohem...chceme někam patřit. Zalitovala jsem, že mne nikdo nevedl podobným stylem a že tedy možná podle těch vědců patřím k těm "inteligentnějším",ale že se také dost často se svým životem potácím někde, ani nevím kde. Nemám ty mantinely.
Víra je podobná jako výchova dítěte.... Neustále vás někde drží, v morálních a osobních hranicích.
Chtěla bych asi být méně inteligentní a nechat se někdy vést - jen pro tu pohodlnost, pro tu vnitřní jistotu, že vím, kam patřím.
Protože já to takhle nevím...
Víra je dobrá věc, vím dnes... jen nesmí poškozovat ostatní, viz fanatické větve vír jakýchkoliv...
RenataP
Poz. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Dnes si celý den budeme povídat o tom, v co věříte. Své názory, příběhy, postřehy či vlastní zkušenosti, které můžete doplnit i fotkou, posílejte na e-mail, který už dobře znáte
- Hledáte-li inspiraci, podívejte se SEM.
- A čemu věří redaktorka Eva? Čtěte v dnešním článku Věřím na postavy z hororů. A bojím se jich!
Vaše příspěvky budeme v průběhu dne zveřejňovat a na ty nejzajímavější už tradičně čeká odměna.
Nový komentář
Komentáře
Věřit v něco a víra, to je docela závažná věc. Nikdo nikomu víru nemůže upřít. To je jen jeho věc. Inteligence není vázána na víru. V jiných oblastech naší matičky republiky jsme vychovávani zcela jinak. Tak jako ke zpěvu, k tradicím.
Víra v něco je docela závažná věc, tu nikomu nemůžeme upřít. Ale věřit někomu, to je problém. Docela závažný, zvlášť v dnešní době.
Anai — #13 a jak víš, že jsou děti z početných rodin materiálně nezabezpečené?
Anai — #13
Děti z věřících rodin jsou vedeny k jiným hodnotám. Projdou si v pubertě obdobím, kdy je mrzí, že se jim třeba i pošklebují, ale nic víc ani nic míň. Ptala jsem se kdysi bývalé kolegyně, co ji nejvíc vadilo na tom, že má 12 sourozenců. Zamyslela se a pravila: "Dotazníky a v nich málo řádků na sourozence." Upřesnila jsem otázku, co ji nejvíc vadilo doma. Po chvíli přemýšlení mi řekla, že mytí na zahradě u potoka, kam si nanosili teplou vodu ve škopku a spáchli se v potoce. A škrábání brambor do prádelního hrnce.
mam-ča — #11 To je otázka, zda mít hodně dětí a materiálně je nezabezpečit tak, jako méně dětí. Rozhodně jsem proti tomu mít jedináčka, ale když je dětí víc, než 3 a rodiče nejsou milionáři, tak je naprosto jednoznačně v pubertě psychicky poznamená, že nemají to, co ostatní, prostě je to tak. Tam pak snad pomůže jen to, že jsou věřící, tedy "jiní", než jejich vrstevníci, tedy s jinými hodnotami....
jastura — #4
Já bych autora toho výzkumu poslala na Křesťanské víceleté gymnázium. Skoro všechny děti tam studující, pocházejí z početných křesťanských rodin, a jejich rodiče jsou ve velké většině vysokoškolsky vzdělaní.
Já sama k žádné církvi nepatřím, ale znám několik rodin věřících, kde jsou děti největším (a jediným) bohatstvím rodičů, a jediné, čím jim mohou usnadnit vstup do života, je právě vzdělání.
RenataP — #9 na me by to nefungovalo:
1. nejsem panna
2. nejsem zenaty
3. jsem vidlak z maleho mesta - pro nas je k pareni kazda noc stejne dobra
Lukáš Čejka — #8 přečti si ji
Kevin Leman: Harmonie v manželství
dostala jsem neodbytný pocit, že jsem se připravila o zcela specifický duchovní zážitek.
Opravdu zacne dospely clovek po precteni knihy dodatecne litovat, ze nebyl panna o svatebni noci?
Nespojovala bych inteligenci a víru, jde o různé pojmy. Pověrčivost semožná dá spojovat s nižší inteligencí, ale ani tam si nejsem jistá. Pokud někoho uklidní zaječí pacička, proč mu ji brát?
jastura — #4 Ty si to nemyslíš a já to už dávno vím.
Rozdíly mezi inteligencí a intelektem.
Znám lidi bez škol, co jsou chytří a moudří a znám také spoustu blbů s titulem.
átéčko — #3 Na některé VŠ stačí pouze trpělivý zadek nebo dobré konexe. Ale i na dobrých VŠ občas někomu stačí málo, aby s odřenýma ušima prolezl.
átéčko — #3 já si nemyslím, že by inteligence byla vázána na to, zda člověk dosáhne VŠ vzdělání nebo je "pouze" vyučen.
Věrulinka — #1 I to je nesmysl. V sektách je nejvíce lidí s vysokoškolským vzděláním!
Moc se mi líbí samostatné nalazení pravdy, které autorka zažila.
Nekloním se k názoru, že víra je berlička nebo odevzdání zodpovědnosti jiným. Ať už s Bohem nebo bez, jen Ty sám jsi strůjcem svého štěsí. I chytý nebo hloupý můžeš být rovněž s i bez víry.