Vážená redakce,

 

pojem štěstí definovat neumím, ale podělím se s vámi o to, co považuji za své štěstí já.

 

Před pěti lety jsem přišla z práce strašně unavená. Pracovala jsem jako prodavačka, takže tomu, že mám těžký a bolavý nohy jsem nijak nevěnovala pozornost. Ovšem jen do té doby, než jsem zjistila, že se mi nohy nějak zasekly a já nemůžu z vany. Zavolala jsem na manžela, aby mě pomohl. Byl u nás tenkrát kamarád a protože se jim zdálo divný, že mi tak najednou přestaly fungovat nohy, pomohli mě oblíknout, vzali mě do náruče a odvezli na pohotovost.

 

Tam mi udělali rentgen, jestli nemám únavovou zlomeninu. Na nic nepřišli, takže diagnóza zněla: Zánět šlach. Hned v pondělí mě manžel odvezl k obvoďačce. Té se to nezdálo, tak mě poslala na revmatologii. Tam mě léčili - celkem zbytečně - měsíc. Podotýkám, že jsem se na nohy nepostavila, protože jsem je vůbec necítila, takže manžel mě nosil nebo různě posunoval.

 

Na moji nekompromisní žádost mě teda nakonec odveleli na neurologii. Když mě paní doktorka viděla, jenom spráskla ruce a chtěla si mě okamžitě nechat v nemocnici. No, uhádala jsem to na třetí den, abych si mohla aspoň sbalit.

 

V nemocnici jsem strávila 3 týdny, prošla spoustou docela nepříjemných vyšetření jako je lumbální punkce a pod. a verdikt zněl: Roztroušená skleróza.  Naučili mě znovu aspoň trošku chodit, zbytek byl na manželovi.

 

Takže když mě propustili, následující dny pro manžela probíhaly následovně:

Vstát, probudit mě, v náručí mě nastěhovat do obýváku k televizi, udělat snídani, uvařit mi do termosky čaj. a mazal do práce. V půl šestý přišel, uvařil kafe, pomohl mě obléknout a obešel se mnou dvakrát blok. Uvařil večeři, umyl nádobí..... Mezi tím uklízel, chodil nakupovat a vozil mě k doktorovi.

 

Zkrátím to..... Chodit jsem se naučila postupně i bez francouzských holí a dokonce jsem se dopracovala do stadia, kdy neberu žádné léky, běhá mi to poměrně slušně a dokonce jsme začali plánovat miminko.

 

Nemusím chodit do práce, protože manžel podniká, a když mu pomůžu, docela slušně to uživí nás oba.

 

Takže tohle já považuji za štěstí....

 

 

Korálek

 

 


Korálku, i tobě moc děkuji za příběh se šťastným koncem! Držím pěsti, přeji zdraví a pohodu a ať vám to plánované mimčo vyjde! ;o)

Reklama