Vážená redakce,
pojem štěstí definovat neumím, ale podělím se s vámi o to, co považuji za své štěstí já.
Před pěti lety jsem přišla z práce strašně unavená. Pracovala jsem jako prodavačka, takže tomu, že mám těžký a bolavý nohy jsem nijak nevěnovala pozornost. Ovšem jen do té doby, než jsem zjistila, že se mi nohy nějak zasekly a já nemůžu z vany. Zavolala jsem na manžela, aby mě pomohl. Byl u nás tenkrát kamarád a protože se jim zdálo divný, že mi tak najednou přestaly fungovat nohy, pomohli mě oblíknout, vzali mě do náruče a odvezli na pohotovost.
Tam mi udělali rentgen, jestli nemám únavovou zlomeninu. Na nic nepřišli, takže diagnóza zněla: Zánět šlach. Hned v pondělí mě manžel odvezl k obvoďačce. Té se to nezdálo, tak mě poslala na revmatologii. Tam mě léčili - celkem zbytečně - měsíc. Podotýkám, že jsem se na nohy nepostavila, protože jsem je vůbec necítila, takže manžel mě nosil nebo různě posunoval.
Na moji nekompromisní žádost mě teda nakonec odveleli na neurologii. Když mě paní doktorka viděla, jenom spráskla ruce a chtěla si mě okamžitě nechat v nemocnici. No, uhádala jsem to na třetí den, abych si mohla aspoň sbalit.
V nemocnici jsem strávila 3 týdny, prošla spoustou docela nepříjemných vyšetření jako je lumbální punkce a pod. a verdikt zněl: Roztroušená skleróza. Naučili mě znovu aspoň trošku chodit, zbytek byl na manželovi.
Takže když mě propustili, následující dny pro manžela probíhaly následovně:
Vstát, probudit mě, v náručí mě nastěhovat do obýváku k televizi, udělat snídani, uvařit mi do termosky čaj. a mazal do práce. V půl šestý přišel, uvařil kafe, pomohl mě obléknout a obešel se mnou dvakrát blok. Uvařil večeři, umyl nádobí..... Mezi tím uklízel, chodil nakupovat a vozil mě k doktorovi.
Zkrátím to..... Chodit jsem se naučila postupně i bez francouzských holí a dokonce jsem se dopracovala do stadia, kdy neberu žádné léky, běhá mi to poměrně slušně a dokonce jsme začali plánovat miminko.
Nemusím chodit do práce, protože manžel podniká, a když mu pomůžu, docela slušně to uživí nás oba.
Takže tohle já považuji za štěstí....
Korálek
Korálku, i tobě moc děkuji za příběh se šťastným koncem! Držím pěsti, přeji zdraví a pohodu a ať vám to plánované mimčo vyjde! ;o)
Nový komentář
Komentáře
Ve 23 letech jsem otěhotněla a začala jsem dvojidě vidět a padala mi oční víčka.Verdikt zněl RS.Po porodu se to rapidně zhoršilo a já nemohla chodit,mluvit zvednout ruce,pití mi vytékalo nosem.To vše trvalo i po léčení RS rok a půl.Byla jsem zoufalá a vzpoměla si na mladou lékařku,která řekla jednou při vizitě zda nemám Myasthenii gravis,pan přimář jí nevěnoval pozornost,byla přeci mládá a právě dostudovaná tak co může vědět.Napsala jsem si do Motolské nemocnice a tam mi po vyšetření potvrdily Myasthenii gravis,vyoperovali brzlík a poslali domů s léky.Teď prý je to už na mě vše se s pevnou vůlí znovu naučit.Naučila jsem se vše znovu,bylo to velmi těžké a synovi to šlo lépe než mě,ale učili jsme se spolu mluvit,chodit atd.Dnes jsem stabilizovaná a s menšími potížemi funguji celkem obstojně.Prostě jsem se naučila s Mysthenií žít i když mám díky ní různá omezení.Hodně mi pomohl manžel,ale před 16 lety zemřel a zůstala jsem se synem sama,zvládla jsem vše i za pomoci mých rodičů.Dnes je to už 24 let co jsem začala boj s neúprosnou nemocí,na začátku jsem si myslela,že to nevydržím ani 10 let,ale s pevnou vůlí to je nakonec 24 let.
Můj exmanžel dostal RS po čtyřicítce. Postihlo mu to nohy, taky sotva chodil.Ale léky a trénováním chůze se mu to zlepšilo, takže fungoval docela normálně.Projevovalo se to tak, že chodil jako robot. No, užila jsem si s ním své, jezdil každým rokem do lázní a tam si našel jinou ženu. Ale to je jiná kapitola
Postihlo ji to levou stranu, takže někdy se jí levá noha trochu podlamuje.
Lékaři tenkrát říkali, že ta nemoc přichází ve vlnách. Jednou je líp, jednou hůř. Už je to přes deset let a pořád chodí po svých. Taky říkali, že když se nemoc projeví v mladém věku, je to horší.
Moje kamarádka ji taky dostala až v 45letech a normálně chodí, lyžuje , chodí po horách.
Přeju hodně štěstíčka. Vedle ve vchodě bydlí mladá paní s RS a asi před 4 lety si pořídila prcka. Sice po jeho narození se docela zhoršila, ale myslím, že teď se dost drží. Ale bohužel zůstala sama, bez muže, i když z jakého důvodu to nevím.
Žábina: Prave to zmrazeni,sklerozu zastavi,nesiri se dal.
jsi statečná holka a tvůj manžel taktéž. Oběma vám držím palce, ať jste šťastní a milujete se, ať máte krásné a zdravé děti. Tobě hlavně přeju, abys porazila nemoc.
zasloužíte si oba obdiv a medajli,ty za statečnost a manžel za trpělivost a lásku a péči... třeba se ta nemoc lekla právě té tvé statečnosti a bojovnosti, vytrvej, ať ta mrcha nemá šanci. Držím palečky.
korálek: Mám kamarádku s RS. Během roku se její zdravotní stav tak rapidně zhoršil, že ze zdravýho člověka je invalida na vozíčku. Taky moc toužila po dětech, přirozenou cestou to nešlo, prodělala hormonální léčbu a 2x umělé oplodnění. Bohužel ta silná dávka hormonů vyprovokovala vypuknutí RS. Vždycky, když se vidíme, si uvědomím, že opravdu to zdravíčko je to nejdražší na světě. A mě potkalo to štěstí, že celá moje rodina je zdravá. Tobě ho ze srdce přeju. Hodně štěstí a vrchovatou měrou zdraví.
taky jsem ještě neslyšela, že by se roztroušená skleroza zlepšila, spíš se zhorší,ale samozřejmě ti to hrozně moc přeju...hodně zdraví a
a nějaké to 
Mám kamarádku, která to má taky, jedno za čas u ní dojde k jakési atace, kdy se to zhorší, to většinou skončí v nemocnici, pak se zase nějak stabilizuje, ale nezlepšuje se jí to. Taky už pomalu slepne, má i různé jiné problémy, chudák holka, teprve kolem 30.
Korálku, moc držím palce....
Tak tuhel chorobu objevili lékaři u mé tety, když byla ještě mladá hoka. Vždycky jsem ji strašně obdivovala, jak dokáže s nemocí bojovat. A nejen to. Ona dokáže ještě spoustě dalším stejně nebo podobně postíženým lidem pomáhat. Teď už je na tom podstaně hůře a je již závislá na invalidním vozíku. Ale nikdy nad ní tato choroba zcela nezvítězila a ani teď se nevzdává.
hodně štěstíčka a pěkné a zdravé
Držím palce Tobě i Tvému fantastickému muži !
Jde o sobotní přílohu novin Právo (prve jsem napsala ten název chybně).
tortora: Jestli se nepletu, tak jsem o léčbě mrazem četla v sobotním magazínu Prava, ale už to budou tak dva měsíce zpátky(+-)...
Korálku, moc moc držím palečky při plánování
, jsi moc statečná a gratuluju i k fantastickému chlapovi..
Korálek:o léčbě mrazem psali v jednom časopise,zkus mi napsat do vzkazíku mail a já pro změnu si zkusím vzpomenout a doma ten časák vzít,v práci oskenovat a poslat ti ho,třeba ti to pomůže ještě víc
Korálek: Moc ti drzim palce.
to je taková ta nemoc, co přichází v epizodách a každá ta epizoda je horší a horší a po epizodě se to už nikdy nevrátí na lepší stav? strašný!
korálku, jsi šťastná, že máš takového manžela!!!
Neni to pry nic prijemneho a vydrzi mu to rok,jinak byl uz davno na voziku.
Manx: Prave tomu synovi doporucili to zmrazeni,asi pri -150'C.