Foto: Shutterstock

„Už před porodem jsem si potrpěla na čistotu, ale po něm se to ještě prohloubilo. Začala jsem být hodně úzkostná. Sama si uvědomuju, jak je to otravné, ale nedokážu si pomoct. Před měsícem jsem se na nátlak manžela objednala k psychologovi, ale má hrozně dlouhé čekací doby, navíc v téhle situaci, co je teď ve světě, mě do ordinace stejně nikdo nedostane,“ popisuje Věra.  

Jejím největším životním nepřítelem je nepořádek, bakterie a viry, a to zejména ve vztahu k její sedmiměsíční dceři. Tu opečovává jako skleníkovou květinku. Pořád někde něco utírá, dezinfikuje, leští a blýská. Ano, v současné situaci, kdy se šíří nákaza, je to samozřejmě dobře, ale Věra to dělala už dávno předtím a až nezdravě často.

„Manžel ze mě šílí. Pořád mám v ruce hadr a dezinfekci. Když přijde z práce, okamžitě ho ženu do koupelny, aby si náhodou nezapomněl umýt ruce, nejlepší by bylo, kdyby se rovnou umyl a vydezinfikoval celý. Někdy nad ním i nenápadně stojím, abych se přesvědčila, že si ruce umyl pečlivě. Připadám si jako jeho naštvaná matka, ale ze špíny mám prostě hrůzu,“ svěřuje se Věra.

Foto: Shutterstock

Ještě větší úzkosti pociťuje ve vztahu ke své dceři. Nerada přijímá návštěvy a je jí hrozně nepříjemné, když na Elišku někdo sahá a chce si ji pochovat. „Abych jim ji nemusela dávat, radši tvrdím, že u ostatních lidí brečí. Mamka je kvůli tomu na mě naštvaná, myslím, že mě prokoukla anebo jí to možná manžel řekl. Teď, když se lidi nemají navštěvovat mi to vyhovuje. Už týden jsme s Eliškou nevyšly ven z domu. Manžel říká, že jsem blázen a měla bych se aspoň na chvíli provětrat, ale nemůžu riskovat, že někdo z nás onemocní,“ říká Věra.

Ta nechápe, jak mohou ostatní matky nechat své děti na všechno sahat, nebo je dokonce za normálních okolností pouštět na hřiště na společné prolézačky. „Když si představím, že by si Eliška hrála na písku, kde si hraje dalších pět dětí, jímá mě hrůza,“ tvrdí mladá žena.

Zatímco antibakteriální gely se staly v Česku nedostatkovým zbožím, Věra má zásobu ještě tak na pět let dopředu. Nakoupila si je ještě před šířením koronaviru, ale vzhledem k tomu, že nechodí ven je ani moc nepotřebuje.

„Možná je moje pečlivost otravná, ale při současné situaci si říkám, že kdyby si ze mě ostatní lidé něco vzali, tak jsme teď nemuseli řešit to, co řešíme. Za šíření hnusný nemoci si stejně můžeme sami. Hodně lidí se chová jako čuňata, snad se nad sebou teď trochu zamyslí, doma na to budou mít dost času,“ uzavírá Věra.

Čtěte také:

Reklama