5bacbaf4d4a80obrazek.png
Potomci Dany a Libora dělí pětiletý věkový rozdíl. Jim to zpočátku přišlo, že se nejedná o velký odstup, ale zjistili, že dcera to tak nevnímá. S bratrem si totiž moc nerozumí. Nedávno podle jejich slov na něj začala i žárlit. Rodičům si začala stěžovat, že se více věnují právě mladšímu bratrovi a nemají už čas na ni. Ti se snažili dceři vysvětlit, jak se plete, ta to však odmítala. PhDr. Alexandra Machková, klinická psycholožka, psychoterapeutka z TH kliniky si ovšem nemyslí, že se musí jednat zrovna o dětské soupeření o přízeň rodičů. „V popředí prožívání dívky nemusí být žárlivost na mladšího bratra, ale skutečnost, že se nachází v jiném vývojovém období, než mladší bratr. Tudíž každé dítě má jiné potřeby, zájmy, ale i touhu zažívat volnočasové aktivity adekvátně vývojovým aspektům.“

Dana s Liborem tedy vyzkoušeli jednu věc, kterou jim doporučila jedna jejich známá. Fígl spočívá v tom, že s každým dítětem tráví rodiče odděleně jeden den v měsíci.

„Aplikujeme to poslední tři měsíce. Vždy si vyčleníme víkend, kdy se s manželem věnujeme pouze jednomu z našich dětí. Druhé je vždy u mé matky či tchyně, která se zase věnuji jemu. Funguje to perfektně. Vždy se zeptáme, co by si naše dítko přálo dělat, většinou veškeré jeho sny plníme. Je to příjemné a vlastně i pohodlné. Od té doby je dcera spokojená, nenamítá vůbec nic, naopak se vždy těší opět na svůj den, který bude trávit jen s námi.“ Přístup rodičů oceňuje i PhDr. Alexandra Machková. „Rodiče, Dana a Libor hezky zachytili stesky dcery, zrale a kompetentně nastavili možnosti, které jsou pro obě děti přijatelné a přínosné. Celkový přístup rodičů k oběma dětem považuji za velmi dobře zvládnutý. Je potřeba ocenit míru empatie rodičů směrem ke starší dceři, která byla schopna hovořit o svých přáních a potřebách. Lze předpokládat, že děti žijí v prostředí, kdy dívenka nemá obavu ventilovat své postoje. Rodiče jsou kompetentní, citliví a zároveň kreativní.“
5bacbafd0621fobrazek.png

5ba4a2b5114b2obrazek.pngMěli by se tedy i ostatní rodiče inspirovat tímto rodinným vzorcem, který Dana s Liborem nastavili? PhDr. Alexandra Machková, klinická psycholožka, psychoterapeutka je jednoznačně pro. „Ve své praxi často rodičům doporučuji, aby využili způsobu „tradic a rituálů“, kdy věnují čas dětem odděleně. Dokonce považuji za vhodné, aby se i rodiče rozdělili a využili střídavě čas s každým dítětem individuálně. Znamená to, že dívka pak může zažívat i s matkou „holčičí čas“, chlapec s otcem „klučičí“ (pozn. chlapci zejména v mladším školním věku mají potřebu identifikovat se s mužskou postavou). Zároveň je potřeba mít prostor pro sebe také obráceně, tedy čas dcery s otcem, čas matky se synem. Je možné tyto „rituály“ začlenit i do jednoho dne v týdnu, stačí krátký čas (pozn. hodina, 1/2 hodiny času) společného sdílení v cukrárně, na procházce, v kině apod. Poté je samozřejmě čas, který tráví rodina společně, tudíž není podporována nevraživost či žárlivost mezi dětmi. Děti se následně necítí odstrčené či nepřijímané. Naopak, může dojít ke stabilizaci a pevnosti sourozeneckých vztahů. V kontaktu s dětmi poté často slyším a vnímám jejich radost, vnitřní klid z „rituálů“, které lze později přizpůsobovat potřebám všech členů rodiny. Vždy je důležitá otevřená komunikace, která bohužel často v dnešních rodinách je výrazně omezená. Mnohdy zaznívá ze strany dospělých lamentace nad tím, kde „máme vzít čas“, což je určitou výmluvou, absencí elánu, chuti, schopnosti organizace, které často vypovídají o nefunkčnosti partnersko – rodičovského vztahu; pravidla, rituály, vzájemné sdílení jsou motivující, úlevné a přinášejí posléze pozitivní zkušenosti.“

„Doporučila bych také společný čas pouze pro rodiče, neboť partnerský vztah je vhodné také „zalévat jako květinu“ a neodkládat ho do krabice „jako nevyžádaný dárek“. Vychováváme modelem a děti zrcadlí naše pocity, postoje, způsoby chování a jednání. Pokud jsou rodiče spokojeni, jsou schopni vzájemného respektu a úcty, pestrost ve vztahu, vnímají to také děti, které mají velice dobře nastaveny „radary“, co se kolem nich děje,„ radí PhDr. Alexandra Machková, klinická psycholožka, psychoterapeutka z TH kliniky.

Čtěte také:

Reklama