Vendula se vždy učila dobře a vysoká škola pro ni byla jediným možným cílem po složení maturitní zkoušky. Ovšem vybrala si velmi žádaný obor s náročnými přijímacími zkouškami, takže se jí napoprvé nepodařilo uspět. Vzdát to rozhodně nechtěla, takže se rozhodla studium odložit o rok a vydat se na zkušenou do zahraničí. Obrátila se na pracovní agenturu, která jí bez větších problémů zprostředkovala práci chůvy v německé rodině. „Je to tedy více než dvacet let, ale co si pamatuji, probíhalo to docela hladce. Vyplnila jsem formuláře, kde se ptali především na moje preference. Zda bych raději pracovala ve městě, či na vesnici a tak podobně. Dnes se to možná už bude lišit,“ začíná vypravování Vendula.

kolin-do-textu-i-seznam.jpg
Foto: Shutterstock

Rovnýma nohama

Se svou německou rodinou si mladá žena zatelefonovala a domluvila příjezd. Do Kolína nad Rýnem cestovala autobusem a lístek bylo nutné pořídit na vlastní náklady. „Na autobusovém nádraží čekal otec od rodiny a odvezl mě do mého německého domova,“ říká.

Rodina, kde Vendula pracovala byla čtyřčlenná. Maminka byla na první pohled výrazná osobnost, bystrá a dominantní s italskými kořeny, na které byla patřičně hrdá. Pracovala jako psycholožka a podle Venduliných slov to na ní bylo i vidět. Hodně věcí analyzovala a místy si svou rodinu pletla s terapeutickou ordinací. Otec působil oproti manželce nenápadným a submisivnějším dojmem. Byl zaměstnaný v oblasti IT. Od prvního pohledu působili velmi nesourodým dojmem. Měli společně dvě děti devítiletého syna a sedmiletou dceru.

Čtěte také: Život v Rakousku je odříkání a dřina. Ale stojí za to, říká Češka Nikol

Syn byl povahou trochu po svém tátovi. Spíše tichý introvert, potýkal se s nadváhou, a to ho možná trochu vyčleňovalo z kolektivu vrstevníků. Matka ho podporovala ve všech aktivitách, bohužel u ničeho dlouho nevydržel. Naproti tomu dcera měla veselou a přátelskou povahu. Tancovala, byla aktivní a v kolektivu velice oblíbená, často doma hostila své spolužáky či přespávala na oplátku u nich. Přes rozdílnost povah měli oba potomci slabý prospěch. Byly sice fixovaní na matku, ta s nimi trávila hodně času a vychovávala je, avšak v učení do školy příliš nepomáhala. Před nástupem Venduly se v rodině střídalo několik au-pair a ty měly prý převážně slabou němčinu. Vzhledem k tomu, že příprava dětí do školy ležela na jejich bedrech, nebyly výsledky dětí dobré. Otec se ve výchově dětí nijak výrazně neangažoval, skoro to vypadalo, že o ně nejeví zájem.

Au-pair aneb „česká služka"? 

Vzhledem k tomu, že obě děti byly, jak bylo řečeno, školou povinné, měla místo nich Vendula přes den na starosti celou domácnost. „Trochu mě to z počátku rozladilo. Přijela jsem hlídat děti, ne uklízet. Ale zpětně uznávám, že to byla ta nejlepší škola života. Měla jsem s sebou nabitou telefonní kartu a skoro všechny peníze z ní padly na telefonáty s mamkou, ve kterých mi na dálku vysvětlovala, jak se zapíná pračka a podobně. Do té doby to za mě dělala právě ona,“ přiznává s úsměvem.

Po příchodu dětí ze školy se už Vendula věnovala právě jim. Kontrolovala úkoly, doprovázela na kroužky a vymýšlela program, například v podobě společného sportu. „Výhodou bylo, že kromě domluveného kapesného mi rodina hradila veškeré jídlo a také jazykový kurz. Ten mi hodně dopomohl k perfektní znalosti němčiny. Dva dny v týdnu jsem končila ve tři hodiny a odjížděla do centra na hodiny německého jazyka pod vedení lektora,“ říká.

au-pair-mesto.jpg
Foto: Shutterstock

Soužití s rodinou probíhalo vždy bez problémů, ale i přesto se mladá Češka cítila osamělá. „Nějaké kamarády jsem si našla. Především z těch zmíněných jazykových kurzů. S Němci se mi přátelství navázat nepodařilo. Jsou hodně hrdí a udržují si odstup. Někdy budí dojem, že si jejich přízeň musíte zasloužit. Volný čas jsem trávila hodně i sama. V sobotu mi pracovní doba končila v poledne a v neděli mě čekalo volno celý den. Vydělané peníze jsem ve volném čase využívala ke vstupu do bazénu, na výstavu, do kina, občas jsem si něco koupila na sebe, když bylo třeba. Nějaké peníze jsem si i přivezla, ale statisíce to určitě nebyly. Nemůžu však říct, že bych tam strádala. Měla jsem v domě své rodiny i samostatný pokoj vybavený vším, co bylo potřeba. Žádný luxus, ale stačilo to,“ vypráví Vendula.

Rodinná krize

Největší zlom celkem klidného soužití nastal ve chvíli, kdy otec rodině oznámil, že je HIV pozitivní. Hádky manželů byly na denním pořádku a vyvrcholily tím, že paní domu svému manželovi sbalila kufry a vyhodila ho.

„Jak už jsem říkala, byla matka dětí psycholožka, naordinovala celé rodině terapeutickou dovolenou na Djerbě,“ vzpomíná. „Musím přiznat, že jsem si ji užila, přesto, že to měla být vlastně práce. Hodně jsme se koupali v bazénu či v moři, ale také jezdili na koních, to byl zážitek.“

622870281e3f7djerba.jpg
Foto: Domácí archiv respondentky, se souhlasem Venduly

Čas návratu zpět

Krátce po příjezdu z dovolené se pomalu chystala Vendula domů. Loučení proběhlo bez dramat, rodina byla zvyklá, že se u nich chůvy střídají. Na památku do Čech si vezla drobné dárky a milion vzpomínek a cenných zkušeností. „Práci po mně převzala moje kamarádka. Byl čas jít, čekaly mě další přijímačky a chvála bohu, dopadly výborně. Na život v Německu jsem si zvykla velmi lehce a vracet se zpět bylo těžší, přeci jen je to ekonomicky vyspělejší země, která je v mnoha ohledech napřed. Naopak vůbec mi nechybí složitá německá byrokracie. Něco o životě rodiny vím ze sociálních sítí. Matka pokračuje ve své psychologické praxi a dcera se stala fotografkou. V pravidelném kontaktu ale nejsme. Za tuhle zkušenost jsem nesmírně vděčná. Vyspěla jsem a vylétla z hnízda. Doporučila bych ji úplně každému mladému člověku, který ještě nemá jasno v tom, kam by chtěl směřovat,“ uzavírá Vendula.

Čtěte také: 

Zdroj: Respondentka redaktorky