Ti, kdo pamatují dobu před 18 lety, vědí, že nám byl „vzor“ tak nějak povinně naordinován všem a tentýž – Velký bratr – Svaz sovětských socialistických republik. Já v tomhle vzorovém období vyrůstala.
Má sestra odmalička skládala básničky, měla jich v sešitech kolem 400 – Sluníčko, Maminka, Léto, Rosa… a vždycky jimi dojímala zvláště babičky, které se pak zvědavě ptaly mě, kdy i já složím nějaký ten veršík, ale mě nic nenapadalo.
Až jednou, bylo mi tak 10 let, mě konečně políbila Múza, a tak jsem hrdě u rodinného nedělního oběda všem oznámila, že mám taky básničku, a odrecitovala jsem:
„Aby naše zem rájem byla všem, spojte Sovětský svaz s Československem!“
A místo pochvaly… bylo ticho, jen taťka vzhlédnul od polívky a pronesl: „Víš co, radši jez.“ A tak ve mně zabili básníka (nu což, velká škoda se asi nestala).
Ať Vás vzory nezklamou, přeje Japina
:)))). Tak to je dokonalá básnická prvotina :))). Děkujeme za vtipný příspěvek :).
Nový komentář
Komentáře
Ťapina: to je moc dobre.
Eva_Fl: Tak možná v komerčních rodinách, které žijou televizí. V normálních fakt ne
Eva_Fl:
Ťapina: ja jo. Myslim, ze na detech jsem cetla, jak blbnou ve skolkach a ze proste detem nosi darky Santa. A Valentyn se tam zacal slavit jeste predtim, nez jsem odjela.
Eva_Fl: Jediné místo, kde se Santa nebo Valentýn myslí vážně, jsou nadnárodní obchodní řetězce, u normálních lidí jsem nic takového neviděla
femme:
gerda: tak se naucte byt sami sebou. Konecne. To si delate sami! Se vsemi Santy a Valentynami a co ja vim, s jakymi srackami, si tak akorat totalne prznite to pekny, co tam bylo.
gerda: né všichni si ale mysleli, že SSSR by měl být snad náš vzor
a je to jen na nás, jestli někoho přijmeme za svůj vzor 
My už jsme zkrátka takoví, že se bez vzorů neobejdeme. Dobře, že jsi to naťukla, sami za sebe být nedokážeme. Dnes se smějeme, že jsme mohli být tak hloupí a řídit se heslem SSSR-náš vzor, zatímco jiný vzor se nám sem vnucuje ze strany druhé