Snad všechny Velikonoce mého dětství jsme s rodinou trávili u babičky v Podkrkonoší, ve vesnici, kde se tradiční zvyky dodržovaly vcelku silně.
Velikonočnímu vyplácení se říká různě, záleží na kraji. Ovšem tady se říká... velikonoční šukačka. Dokonce i ve folklórním zpěvníku je zanesena říkačka z počátku minulého století: "Šuky, šuky, šuk, já jsem malý kluk!
A já šukat nepřestanu, dokud něco nedostanu!"
Před několika lety mě můj nynější manžel jel poprvé představit rodině svého otce do Českých Budějovic. Setkání proběhlo na letním táboře, kde tchán dělal hlavního vedoucího, jeho žena kuchařku, obě švagrové i jejich partneři byli mezi vedoucími. Všichni pěkně pohromadě.
Přijeli jsme brzy odpoledne, kdy měl celý tábor siestu.
Byl s námi i můj tehdy desetiletý syn, který se briskně zapojil mezi partičku kluků sedících ve stínu mezi stany. My s mužem jsme byli uvedeni do táborové jídelny, kde jsme hned přijali pozvání na odpolední kávičku. Když se sešli všichni z rodiny, můj miláček se postavil a hrdě prohlásil:
"Vlasto, táto, všichni, tak tohle je moje láska..."
Jedno oko by nezůstalo suché. Se všemi jsem si podala ruku, všichni si poočku prohlíželi, koho že si to jejich chlapec přivedl.
Slovo dalo slovo, řeč přišla na to, jaká je celotáborová hra. "Budeme tu prožívat celej rok. Už jsme tu měli novoroční mecheche, běhali jsme tu v kulichu, i karneval jsme měli," pochlubil se tchán. "A zejtra máme Velikonoce. Budete mít na starosti třetí družinu a ráno půjdete do vrbiček na proutky. A odpoledne se budou dělat pomlázky," uzavřel.
"Jo tak ono se tu bude i šukat! To jsem si měla přivézt mašle a ...," dál bylo zbytečné cokoli dodávat. Oči mé nové rodiny i ostatních přísedících se na mě upřely v němém úžasu. Tichá otázka trčela ve vzduchu.
Cítila jsem, jak rudnu, ale zpátky do pusy to nenacpete. Začala jsem blekotat něco v tom smyslu, že jsem z Podkrkonoší a tam se to takhle říká a vůbec jsem to nijak nemyslela... Čím víc jsem se do toho zababrávala, tím zvednutější obočí a zvědavější výraz měli moji noví příbuzní.
V tom jsem spatřila svého synka, kterak spěchá jídelnou s hrnkem čaje.
Napadla mě spásná myšlenka: "Pocem, honem, Tomiku, co se dělá o Velikonocích pomlázkou, řekni!"
"Hmm... mlátí, ne?" odtušil ten malej zmetek a zmizel venku.
Tak z toho už jsem se dostat skutečně nemohla.
Až do večera se všichni tázavě dívali na toho mého, co že si to přivedl za divnou ženštinu. Snad až každodenní táborová činnost odnesla tu předlouhou chvíli ticha.
Naštěstí to netrvalo dlouho a celá rodinka se bujaře řehtala při vzpomínce na naše seznámení. A dodnes, když přijedeme na návštěvu, moji švagři na mě hulákají: "Tomiku, co se dělá pomlázkou?"
Nový komentář
Komentáře
Holky kupovala jste si některá nějaký obleček? má to Váš chlap rád?
Lentilka: u nás se zas říká kopřivám pokřivy
Suzanne....moc hezky clanek
U nás se šlahá a chodí se po šlahačce. A slovo ...ty sis prcnul..se tady na jižní Moravě opravdu někdy řekně dítěti ve smyslu prdnul.
A mimo mísu, my u nás zase říkáme krvi - "krív", za což se nám taky občas smějí
Jo, taky jsem se zarazila, když bratránek zlobil šestiletou neteř s tím, že ještě prcá do plínek... U nás na severu to je jiná činnost...
Vivian: a víš, že máš pravdu? Já totiž čtu oba časáky. A teď si to tak zpětně vybavuju....promiň
bookcase: já to četla v Týdnu
crossik: když si prdne
, tak říkáme, že puká duchy
Vivian: nebylo to v INSTINKTU?
taky jsem to četla
Vivian: To pořád ještě v některých slovanských jazycích je.
Vivian:
Buď ty vulgarismy vznikly z původně nevinnýho významu, nebo naopak byly v minulosti považovány za nevinný výrazy.
Vzpomněla jsem si na jeden článek v TÝDNU, který jsem četla před několika měsíci, a kde zajímavě popisovali vznik a vývoj dnešních vulgárních slov. Pamatuju si, že mě zaujalo třeba to, že "mrdat" znamenalo původně jen něco jako "rychle se pohybovat, mrskat sebou"
Žábina: Za sebe bych řekla, že je to takový uklízecí popocházení
Lhasa: popocházet,
aha, já pořád nevěděla,co to znamenalo, že ta babička šukala po sednici....já myslela jako uklízela
navia: Já bych řekla, že z Podkrkonoší je do Polska zhruba stejně daleko jako z Valašska a na Valašsku se fakt pomlázkou nešuká
Tady bych s vlivem polštiny byla opatrná
Dětství jsem o Velikonocích trávila za hranicí Polabí a kousek před Podkrkonoším
Teď už se tam spíš říká "šupat" pomlázkou (tatarem), ale šukání mám úplně původně spojený s Velikonocema
Suzanne, já byla hodně překvapená, když jsem zjistila, že šukání může mít JINÝ význam než vyplácení pomlázkou, dokonce vulgární
A kromě toho má "šukat" i význam (po)pocházet (babička šukala po kuchyni)
My sme měly v čítance povídku s podkrkonoší s názvem " Babička šukala kolem plotny" ještě že se při tom nespálila
u nás se to říká normálně a to nejsem z Podkrkonoší
Jo, Krkonoše jsou na hranicích a v polsku to znamená "hledat"- takže v českopolském pohraničí vznikají dobré zmatky, další z nich je, že někdo pošel - v polštině odešel.
U nás se šuká svátek-nesvátek...
Clerenc: prcat ve smyslu prdět říká moje babička na jižní Moravě
To je podobne jako se slovem prcat. V nejakem nareci (bohuzel si nepamatuju ve ktere) to zase znamena prdet