Daniela si svých patnáct kil navíc nabrala nenápadně. Tu jí zbylo kilo po vánočních hodech, tu se nezbavila posledních třech po porodu dnes osmileté dcery, další kilo se přičetlo, když si zlomila nohu a nějaký čas nemohla moc chodit a taky si užívala před televizní obrazovkou s miskami svých oblíbených pochoutek. Po pravdě řečeno, dlouho ji to moc nezneklidňovalo. Říkala si, když budu chtít, zhubnu. A čas od času se do toho skutečně dala, shodila pár kil a zase se vrátila ke svému životnímu stylu. A posléze i na váhu před počátkem hubnutí.
"Jenže, zatímco ve dvaceti nebyl problém shodit 4 kila za měsíc bez větší dřiny, o deset let později mi to šlo hůře a dneska je to zase těžší," popisuje šestatřicetiletá Daniela. Letos na jaře se rozhodla, že zhubne a ne o nějaká dvě tři kila, ale chtěla shodit rovnou těch patnáct, která ji dělí od vysněné váhy. Neměla nereálné představy, pokud jde o rychlost hubnutí, počítala s tím, že se jich nezbaví dřív, než nastane konec roku, a byla ochotná se smířit i s tím, že zhubnutí o patnáct kilo je práce na celý rok a že tedy v nových plavkách se předvede až příští léto.
"Jenže mě zaskočilo, jak pomalu mi hubnutí jde," přiznává. Daniela ubrala na jídle, přidala na pohybu a čekala velký třesk. Ten se však nedostavil. Kila, která ještě před několika lety po podobné změně životního režimu valem mizela, se letos držela jako klíště.
Důvody? Našly by se hned dva hlavní:
1) jo-jo efekt:
Za jo-jo efekt mohou Danieliny opakované pokusy o hubnutí, po nichž se jí kila pravidelně vracela zpět. "Stává se to, když někdo hubne třeba pomocí drastické diety, kterou pak nevydrží do nekonečna. Nakonec se pustí do pořádného jídla, tělo všechno uloží a tuk postupně nahrazuje původní svaly," popisuje mechanismus vzniku Iva Málková, psycholožka a zakladatelka společnosti Stop obezitě. Podle ní je proto mnohem lepší změnit životní styl postupně, mírnějším tempem, ale zato natrvalo.
2) věk:
Jistě, Daniela není žádnou věkovitou stařenkou, ale už po třicítce se metabolismus zpomaluje a tělu stačí k fungování méně energie. Jednoduše řečeno, kila přibývají podstatně snáze, ať se nám to líbí nebo ne. Převedeno do řeči čísel, dá se říci, že každých deset let by měl průměrný denní energetický příjem klesnout o 500 kilojoulů. Jinak se nám každý rok připíší k původní váze zhruba dvě kila.
Nový komentář
Komentáře
takže ve 40letech už nemusím jíst vůbec?
Mne prijde, ze malo jist je zdrave pro telo. Ne teda, ze bych malo jedla, ale jim do polosyta a piju do polopita. Kdyz se najim nad miru, tak se necitim v pohode (taktez, kdyz se nenajim dost). Kazdopadne se s poloprazdnym zaludkem udela vic prace (se mi teda zda)
Já jsem teď (půl roku) začala hubnout. Nežeru a cvičím každý den a už jsem shodila 18 kilo. Je mi 19. Moji mamče je 44 a za stejnou dobu shodila 6 kg. Stejné jídlo, režim a doba cvičení a tělo jí reaguje jinak. NEvím, zdali je to věkem, ale docela se nad tím podivujeme:)
závislá na čokoládě: ani to nefunguje, tělo si zvykne na nižší energ.příjem a přestane hubnout
denně "běhám" přes 30 minut na Orbitreku, dodržuji oddělenou stravu stejně jako před 10 lety - tenkrát stejný "režim" vedl postupně za cca 5 let ke zhubnutí z 87 na 59. Ale teď už to nestačí málem ani k udržení váhy na 75 kg. Do ničeho se nevejdu, ale nejde s tím hnout - nemá cenu držet hladovku - možná by se tak dalo zhubnout, ale je třeba dodržovat takovou dietu, kterou lze "vydržet" dlouhodobě, nelze nikdy přestat, jinak to letí nahoru a shazování je čím dál těžší.
svetluszka: tomu jsem se smála taky, že za chvíli nebudu moct ani pít
Hubnutí je taky moje parketa. říkám o sobě, že prolistuju kuchařku a mám 2 kg nahoře. Funguje jen nežrat a cvičit.
kaatja: mám dole 40 kg...ale hubne nás tady na ž-in hodně a je tam pár holek co mají stejnou vytrvalost a i výsledky jako já.
Tanzánie: chodim sem uz rok, uz rok registruju, ze vedes hubnouci auditko a tak jsem strasne zvedava, jak se ti dari hubnout?
pochlub se, kolik jsi schodila?
Jo jo - roky přibývají všem,
ale kila všem ne
...záleží na více věcech..na tom jaký "hubnoucí" život jsme měly v mládí, na rodových dispozicích apod.
myslím, že horší je si novou váhu udržet.
STOJÍ TO ZA TO!!
v jejich úsilí
Každopádně i ve vyšším věku zhubnout jde!
Takže přísp. č.4 bych spíše brala k udržování nové váhy.
Na to, aby někdo opravdu zhubnul (z větší nadváhy) to určitě stačit nebude.
Ale pravda to je věcí názoru a osobních zkušeností.
Každopádně to co už jsem tady na ž-in psala mockrát: nepodceňujte nárůst ani 3-5 kil..reagujte hned!!!
Určitě se vám je podaří shodit lépe, než potom 10..15...
A ještě jedna věc..pokud nejste spokojené se svou váhou..jděte do toho
Přeju všem hodně štěstí
vidím kolem sebe ženský, který se cpou jak nezavřený, cvičit nechodí a stejně mají pořád stejnou váhu
mají holt štěstí, že mají rychlejší spalování
Jdu třeba s kamarádkou ve 21.15 ze cvičení a ona říká - už se těším domů, sním si ty 4 švestkové knedlíky, co mi zbyly od oběda
Já musím souhlasit s příspěvkem č. 4. Hubnutí mí moc nešlo vždy jsem shodila 2-3 kila a za chvíli je měla zpět. Při 97/176 po porodu jsem si řekla dost. Ale popravdě jsem si to všechno prvně srovnala v ¨hlavě a pravidelně jedla. Jedla jsem celkem normálně, ale pravidelně. Nepřejídala jsem se, ale sem tam oplatek jsem si taky neodřekla. Někde jsem četla, že si ten oplatek nesmím vyčítat, ale pochválit se, že mi dnes stačil jeden kus místo 5 kusů. Souvisí to stím srovnáním v hlavě. Začala jsem jednou týdně chodit cvičit a ono to šlo pomalu ale jistě samo. V červnu jsem měla 85 kg bez nějakch drastických diet. Prázdniny mi narušily pravidelnost, ale váhu jsem si udržela. A tak te'd od září doufám, že se to pohne. Můj reálný cíl je 76-78 kg na Vánoce. Doufám, že si tento pěkný dárek nadělím pod stromeček. Tuto váhu jsem měla ve dvaceti a ke štěstí by mi stačila i když mít 72 kg by nebylo k zahození.
Také jsem od školních let pořád bojovala s váhou. Moje maximum bylo 75kg na 165cm. (V dospělosti). Definitivně (snad) se mi podařilo zhubnout v 37 letech - 15kg. Teď mám 59-60kg a zatím se držím jeden rok. Doufám, že už se mi víckrát nabrat nepodaří!
Bridgetj: Říkám si vždycky,že dnes už bych tu pevnou vůli neměla,přece se nebudu celý život hlídat a omezovat..ale zase mi to nedá..nedělám to pro okolí,aby všichni viděli jak vzpadám,to ne..dělám to pro sebe,pro svůj dobrý pocit..
No jo, že s věkem klesá denní energetický průměr není žádná novinka. Ale, že by se třeba mě osobně hublo líp za mlada - to tedy ne. S váhou jsem bojovala od dětství (ale je fakt, že mi nikdo z rodiny nepomohl a stojí nás s mužem hodně energie, abychom uhlídali své rodiče, kteří přenášejí své velmi špatné stravovací návyky na naše děti) - do normálu (bez výkyvů) jsem se dostala až s prvním těhotenstvím
. Jako dítě a puberťačku mě ještě trápila jedna věc - vždycky jsem v absolutní váze vážila víc, než ostatní (určitě pamatujete totalitní hromadné vážení ve škole
).
Trvalo, než mi došlo, že s tím fakt nic nenadělám a že když mi "lezou žebra", tak moje minimum bude při 170 cm 60 kg.
Já s váhou bojovala od svých 14let,kdy jsem měla 65kg-měřím 167cm.Hubla jsem a 15kg bylo dole,pak jsem se musela hlídat až do těhotenství,přibrala jsem 30kg a do půl roku po porodu jsem měla dole 40kg!!Pak jak kdyby se mi změnil metabolismus a já mohla jíst cokoli a nepřibrala.Při druhém těhotenství jsem nabrala 25kg a zase sundala i víc..pak mě bylo najednou 35let a ouha..už to šlo nahoru..cvičila a jedla jsem stejně,ale váha šla nahoru.Za jedno léto jsem nabrala 10kg-dovolené,takže jídlo,pití,o víkendech grilování,no děs..tak jsem si koupila Herbalife a za 10týdnů jsem sundala 12kg..od té doby se držím,je mi 38let a vážím 55kg..jde to,ale je to těžší a těžší..
Tak pod tohle se můžu podepsat,ještě před pár lety stačilo na týden vynechat večeře a hned byla ta 2-3 kilča dole. Teď je to každodenní boj a už hodně dlouho "shazuju" blbých 5 kilo. A to přitom o hodně víc sportuju, hýbu se a hlídám si,co strčím do huby.