Ne, tohle nebude příběh rodilého milovníka psů. V naší rodině se vyskytla spousta prazvláštních věcí, které by vydaly na scénář Mladých a neklidných (a podivných), jen ten pes tam nikdy nebyl. Vím na co se ptáte. Proč mám tedy najednou psa. Já nevím. Byl mi tak nějak shůry přidělen. Chtěla jsem nějaké nenáročné a klidné zvíře. A co se stalo? Prásk!! Zjevil se pitbull. Můj manžel ho dostal darem vánočním! On taky nikdy v životě psa neměl, zato vždy toužil po pitbullovi. To prý je PES ! Povídal, že s ním budeme chodit třikrát denně na několik hodin ven, bude vycvičený tak, že bude málem jíst příborem nemluvě o tom, jak stane u nohy při pouhé myšlence na jeho blízkost a ………vůbec.
Takže... pitbull byl tu. Byl hravý a skotačivý – proto asi snědl všechny boty, rozkousal sedací soupravu na malé kousky, které s lehkostí sobě vlastní roznesl po celém bytě a celé dílo korunoval několikalitrovým značkováním našeho manželského lože, jež se tímto proměnilo na dvě rozdělená lůžka rozhádaného páru.
Zajímavé na Albertovi bylo, že jsme ho dostali až v jeho půl roce života, za kteroužto dobu si stačil vypěstovat vlastní, neovlivnitelnou osobnost. Dva roky nás vychovával k obrazu svému. Jediné, co jsme ho naučili, bylo značkovat venku a slyšet na povel: “Podej ruku!“, načež psík položil svou ohromnou, tlustou tlapu s ostrými drápy na mé nové drahé silonové punčocháče, čímž jsem okamžitě pozbyla radosti, že naše chlupaté dítě alespoň něco umí.
Po čase jsme si na jeho chování zvykli, vrátili lůžka opět k sobě a život šel dál. Albertovi bylo lidských 17 a půl a zjistil, že zuby nemá jen na kousání potravy a bot (podobně jako muž v tomto věku zjistí o svém orgánu, že není jen na….no to je jiné téma) a napadlo ho, že není-li s někým (nutno podotknout, že nás se to netýkalo) spokojen, může ho prostě dentálně pokárat.
A tak začala nová etapa našeho společného života. Návštěvy k nám přestaly chodit a když, tak přišly v již potrhaných teplákách a zpoza dveří žádaly o připoutání našeho chlupatého drsňáka. Drsňák byl tedy připoután a návštěva proběhla nezvykle rychle, neboť z pitbulla se najednou stal uzlíček smutných a plačtivých chlupů, což návštěvy zavádělo k tomu aby si ho s lítostí a porozuměním pohladily. Jakmile tak ale učinily, smutný uzlíček jim okamžitě ukázal, že je vlastně krvelačnou bestií, což je přimělo k přerychlému opuštění našeho bytu, mnohdy bez slůvka rozloučení.

TÉMATA:
ZVÍŘÁTKA