Mimo jiné je bývalým přednostou ústavu BIOCEV 1. LF UK a vedoucím výzkumné skupiny Hematoonkologie a kmenových buněk, která je součástí Národního ústavu pro výzkum rakoviny (NÚVR). V jeho rámci spolupracuje jeho tým s vědci z celého světa, vychovává studenty a účastní se klinických aplikovaných projektů i práce pro pacientské organizace.  

08ddb49cf9242-obrazek.jpg
Foto: Markéta Tlustá

Kde se vezme v člověku touha něco zkoumat? 
Většinou v době studií, když je člověk na vysoké škole nějakého přírodního zaměření, jako je třeba přírodovědecká, chemicko-technologická nebo lékařská fakulta. U těch studentů vznikne určitá touha něco objevovat. Začnou si hledat různé profesory, vědce, kteří mají s danou problematikou nějakou zkušenost, a začnou se s nimi radit o svých představách a snech. V životě jsem potkal už hodně vědců a prakticky všichni se v tomhle shodují. Další fází je pak trénink, kdy se obvykle vyjede někam do zahraničí.  

Vy sám jste vyjel kam?   
Byl jsem sedm let ve Spojených státech na různých univerzitách, kde jsem se učil bádat, učil jsem se vědu. Přirovnal bych to k situaci, jako když si sportovec vybírá disciplínu. I vědci se pak postupně během vzdělávání začnou orientovat nějakým směrem. Já jsem se rozhodl pro hematologii a celkem přirozeně jsem přešel k nádorové hematologii. Kromě toho, že se věnuji vědecké činnosti a jsem vedoucím laboratoře, jsem současně také klinickým lékařem. Takže když vidím konkrétní pacienty, motivuje mě to a je to určitá satisfakce. A také můžeme ke studiu použít vzorky pacientů, kteří jsou léčeni v hematologickém centru, jež máme tady v Praze.  

Se svým vědeckým týmem se zabýváte mimo jiné molekulární biologií. Co si pod tím může laik představit? 
Cílem molekulární biologie je vlastně pochopit, jak funguje buňka. Představte si, že máte například budík a chcete zjistit, jak funguje. Rozmontovala byste ho a všechny ty části dala do jednoho pytlíku. A pak měla popsat každou z nich a říci, jak funguje a jaký je její význam. Není to tak jednoduché. V budíku je třeba stovka součástek, ale v jedné buňce jsou desetitisíce různých produktů. Každý má svoji strukturu, která se odlišuje jak mezi jedinci, tak v různých situacích. Liší se i mezi nádorovými buňkami a těmi normálními. A tyto odlišnosti je potřeba pochopit, protože jen tak lze zjistit více o nějakém typu rakoviny – v našem případě krve, když jsme hematologové.  

Takže se specializujete na výzkum leukémie? 
Ano, zabýváme se leukémiemi a také lymfoproliferacemi například myelomem. To jsou nemoci krve, které mají částečně genetický podklad, tedy pacienti si je částečně přinášejí jako dědictví od svých rodičů, nějaké mutace vznikají za života a jiné konkrétně v nádoru. Pak jde o řadu dalších věcí, které se sledují, třeba na úrovni struktury a modifikací bílkovin a jejich zapojení do nádorové biologie. Potřebujeme znát především odlišnosti nádorových buněk od těch normálních. A cílem je následně vytvořit léky, jež zacílí na to, co mají ty nádorové buňky oproti těm normálním navíc či jim schází. Například některé hodně specifické nádory se léčí relativně dobře, protože mají unikátní buňky, které jsou zbytné a na které se dobře cílí. Horší je to třeba s akutní leukémií, kdy nádor vzniká na úrovni kmenových buněk, které náš organismus potřebuje a ve chvíli, kdy je začnete léčit, vlastně začínáte útočit na vlastní organizmus. 

Stoupá počet pacientů s leukémiemi? 
Pokud se bavíme o incidenci a prevalenci, tak ta incidence (počet nových případů, pozn. red.) mírně stoupá. Co se zvedá s tím, to je prevalence, tedy celkový počet léčených pacientů. A je to z toho důvodu, že díky novým lékům řadě pacientů prodloužíme život. Pro nás je to naděje, že jednou budeme mít více především trvale vyléčených pacientů, kteří už nebudou potřebovat léčbu. Cílem je v tuto chvíli především oddálit úmrtí na nádorové nemoci.  

20587c3b73e38-blobid0.jpg
Foto: Markéta Tlustá

Pojďme zpět k výzkumu. Jak se dá orientovat v tom množství témat, která se zkoumají nejen u nás, ale i v zahraničí? Nemůže se stát, že pracujete na něčem, co už třeba dělá jiná laboratoř?  
To je celkem snadné. Existuje databáze všech vědeckých publikací. Pravidelně se konají vědecké konference, kde lidé prezentují své výsledky. A samozřejmě když chcete cokoliv studovat, tak jako první řešíte literární rešerši. Zajistíte si, aby výzkum, který děláte, byl unikátní. Anebo najdete něco, co vám v něm může pomoci, z čeho můžete pro svou práci čerpat. Díky obrovským databázím, které jsou dostupné na internetových serverech, se prakticky nemůže stát, že byste dělala něco, co už existuje. Na druhé straně se často stává, že některé laboratoře se tématicky překrývají a někdy objeví podobné výsledky ve stejnou dobu. 

Jakým výzkumem jste se teď například zabývali ve vaší laboratoři? 
Jedním z našich hlavních projektů je terapeutická rezistence. To znamená, že se zabýváme otázkou, proč přestanou být buňky citlivé na lék. A co konkrétně se v nich stane, že začnou být rezistentní. Vůbec jsme neznali mechanismus, kterým to vzniká. Zda jsou tam nějaké mutace, nějaké bílkovinné změny. A díky naší práci již máme dobré důkazy našich hypotéz a dokonce máme i řadu látek, které jsou schopny odpověď na námi studovaný lék znovu vyvolat. Takže rezistenci překonáme a nádorové buňky začnou být opět citlivé na původní léčbu.  

To už je tedy hmatatelný výsledek vaší práce… 
Je to jeden z takových hlavních výsledků, kterého jsme v posledních letech dosáhli. Máme na to i nějaké patenty, takže ty látky, jež jsme otestovali v naší laboratoři, jsou v této chvíli ve fázi tzv. preklinického zkoušení. 

Co to přesně znamená?  
Máme tady v Českém centru pro fenogenomiku v BIOCEV modely nemocí krve, které pak implantujeme myším. Například si představte myš, která má v sobě lidskou leukémii. Sledujeme ji a díky speciální technologii jsme schopni vidět, jak ten nádor v myši každý týden roste nebo se zmenšuje v souvislosti s tím, jaké naše látky na té myši testujeme.  

Tu myš pak zase vyléčíte? 
Ano, vyléčíme, dokonce tady máme další projekt, který je postavený na tom, že pokud projdou buňky určitou genetickou změnou, jsou schopny nádor i odstranit.  

Co se děje dál s vaším patentem, tedy s výsledkem vašeho výzkumu? 
Po preklinické fázi následují klinické fáze. Nejprve je potřeba otestovat, zda je lék bezpečný pro lidi, to je na prvním místě. Teprve pak se může začít zkoumat, zda má i nějaký efekt. Pokud se zjistí, že je například toxický nebo že z nějakého důvodu nebude fungovat, vrací se zpět do akademického prostředí. 

Vrátilo se vám už něco? 
To k výzkumu patří. Je potřeba říci, že to, že se objeví nějaký unikátní lék, je výjimečné. My jako laboratoř, která se výzkumem zabývá, máme nějaké už neúspěchy za sebou, většinou to není o úspěších, ale o neúspěších. Vědecká práce, když bych to řekl zcela obecně, je o tom zvládat neúspěchy.  

Úspěch tedy není žádná samozřejmost… 
Úspěch je velmi vzácný. Někdy se možná laické veřejnosti může zdát, že vědci už musí mít léků proti rakovině spousty. A že se vlastně flákají a všechno trvá dlouho. Jenže málokdo vidí ten dlouhý proces, který nemusí být vůbec úspěšný. Můžete mít třeba nějakou zajímavou a účinnou látku, ale ona bude mít spoustu negativních efektů a díky tomu se nedostane k pacientům ani přes ten akademický výzkum.  

Jak vidíte budoucnost vašeho oboru? 
To má dvě roviny. Optimistickou ale i pesimistickou, kterou začnu. Rakovina v současné době stále vyhrává. To bezesporu. Jak jsme si říkali, pacienti s hematologickými nádory žijí sice déle, zavádějí se nové léky, je zde také více hematologů, ale stále se nedaří závažné nemoci krve trvale vyléčit. Na druhé straně jsou tu pacienti, kterým již pomoci dokážeme. Mezí klíčové problémy, které v oblasti hematologické onkologie by měly rezonovat, patří především málo řešená oblast primární prevence a výzkum v oblasti nádorových dispozic. Ale abych končil i optimisticky, řekl bych, že věda ve všech směrech nabírá obrátky přímo raketovou rychlostí a to zejména vznikem takových excelentních pracovišť jako je BIOCEV. To, co jsme dříve považovali za technicky nemožné, lze nyní dělat, takže pomoc se blíží. 

Zdroj: autorský rozhovor

Další zajímavé články: