shutterstock-1562123077.jpg

Foto: Shutterstock

Když tabletu spolknete, nejprve se rozpustí ve vašem žaludku a střevech, než se molekuly léku vstřebají do vašeho krevního řečiště. Jakmile se dostane do krve, může cirkulovat po celém těle a získat přístup k různým orgánům a tkáním.

Když si vezmete aspirin na bolest hlavy, jak aspirin ví, že má cestovat do vaší hlavy a zmírnit bolest? Molekuly nemají kontrolu nad tím, kde nakonec skončí. Ale výzkumníci je mohou chemicky upravit, aby se ujistili, že doputují hlavně na místa, která chceme léčit, a jen v malé míře tam, kde je nechceme.

Farmaceutické produkty obsahují více než jen aktivní léčivo, které přímo působí na organismus. Léky také zahrnují „neaktivní složky“ nebo molekuly, které zlepšují stabilitu, absorpci, chuť a další vlastnosti, které jsou důležité pro to, aby lék mohl dělat svou práci. Například aspirin obsahuje přísady, které zabraňují prasknutí tablety během přepravy a pomáhají jí, aby se rozpadla až ve vašem těle.

Farmaceutický vědec Thomas J. Anchordoquy posledních 30 let studoval podávání léků. Podílel se na vývoji metod a navrhování nelékových komponentů, které pomáhají dostat lék tam, kde chceme, aby působil.

Ve srovnání s pilulkami a tabletami je účinnějším způsobem, jak dostat lék do krve, vpíchnout ho pomocí injekce přímo do žíly. Tímto způsobem se celý lék dostane do oběhu po celém těle a zabrání se degradaci v žaludku.

shutterstock-1723064398.jpg

Foto: Shutterstock

Léky, které se podávají jehlou, jsou většinou „biologické“ nebo „biotechnologické“. Zahrnují látky odvozené od jiných organismů. Nejběžnější z nich jsou léky proti rakovině. Jde o monoklonální protilátky, proteiny, které se vážou na nádorové buňky a zabíjejí je. Tyto léky se aplikují přímo do žíly, protože žaludek nedokáže rozpoznat rozdíl mezi trávením terapeutické bílkoviny a trávením bílkoviny z potravin, které běžně konzumujeme.

Dále tady máme léky, které potřebují vysokou koncentraci, aby byly účinné. Jde například o antibiotika pro těžké infekce. Takové léky jsou podávány infuzí. Zvýšená koncentrace léku může pomoci zajistit, aby se dostatek molekul vázal na správné místo. Ovšem zvyšuje se také vazba na necílová místa a tím narůstá riziko nežádoucích účinků.

Jedním ze způsobů, jak dosáhnout vysoké koncentrace léku na správném místě, je aplikovat ho přesně tam, kde je potřeba. Například natíráním masti na kožní vyrážku nebo použitím očních kapek na alergii. Inhalátor zase dodává lék přímo do plic a zabraňuje tak tomu, že by byl ovlivněn zbytek těla.

Klíčovým aspektem při navrhování léků je přimět pacienty, aby užívali léky ve správném množství a ve správný čas. Výzkumníci se snaží navrhnout léky tak, aby je bylo nutné brát pouze jednou denně nebo méně. Ne vždy je to však možné. Čím méně obtížná a nákladná je aplikace léku, tím je pravděpodobnější, že si pacienti léky vezmou správně. Někdy jsou však infuze nebo injekce jediným účinným způsobem podání.

shutterstock-1717353520.jpg

Foto: Shutterstock

Zdroje: National Institute of Biomedical Imaging and Bioengineering, Britannica2. Introduction to Drug-Receptor Interactions and Pharmacodynamics, The ConversationU.S. Foood & Drugs, UC San Diego Health, Web MDPharmaceutical Dosage Forms