Ahoj Merylko,
když už si tu tak vylíváte srdíčka, tak se taky přidám. Bydlíme s přítelem u jeho rodičů ve dvougeneračním domku, kde jsou dva byty, jeden má jeho bratr s manželkou a synem, a druhý užíváme já s přítelem a jeho rodiči.

A v tom je ten hlavní problém, protože s jeho rodiči si moc nerozumím. Ne že by na mě byli třeba zlí, ale nějak si ani nemáme co říct. "Švagrová" se s tchyní (vlastně i s tchánem) baví normálně, denně spolu sedí u kafe, dělají spolu různé věci, a já si připadám, jako bych tam byla úplně přebytečná (ona totiž švagrová i tchyně jsou takový domácí puťky, nebála bych se říci selky. Doma pobíhají v teplákách, hrabou se v hlíně na zahradě atd.. Hlavně o sebe vůbec nedbají, a já jsem prostě pravý opak). Ne že bych zrovna stála o to, mít stejnou pozici jako švagrová, to ne, ale ráda bych, aby se ke mně přestali chovat jak k idiotovi bez vlastního mozku. Tchyně má pořád tendence v něčem mi radit, a to mě fakt štve, protože si ráda dělám věci po svém. Ale kdybych jí něco řekla, jako že bych to ráda udělala, tak i když to udělám co nejšetrněji, tak bude půl roku ukřivděná a bude si stěžovat celé rodině a plakat a plakat.

Nejvíc mě ale štve, že si asi myslí, že jsem malá holka, přitom je mi 25, a od maturity se o sebe starám sama. Ale to už ted nějak moc ani neřeším, protože doma je celkem klid, jelikož spolu skoro nemluvíme, ale jednu věc jí nikdy nezapomenu. A to, že když jsme se jednou ze švagrovou bavily na téma děti, a já jsem řekla, že už bych si taky klidně dala říct, tak ona mi řekla: A KDO SE O TO JAKO BUDE STARAT?

I.


Milá I.,
na Tvém místě bych asi neřešila, jestli se tchyně bude, nebo nebude cítit ukřivděná. To je její problém. Ty máš právo na svůj život. Nenech si do něj "kecat". A snaž se moc se myšlenkovými pochody tchyně a švagrové nezabývat. Stejně je nepředěláš, a myslím, že ať uděláš cokoli, vždycky to bude špatně. Tak udělej to, co je dobré pro Tebe.

Hodně štěstí....

Reklama