Nedávno jsem se sešla s přáteli na sklence burčáku. Semleli jsme všechno od politiky až po svatbu naší bývalé kolegyně, která si vzala naprosto „nevhodného“ muže. Při té příležitosti si mně na „krušný“ osud svého bratra postěžoval kamarád Rosťa. Je přesvědčený, že ho jeho manželka týrá, štve proti němu děti, a že by měl požádat o rozvod, dokud je čas.
Roman si bral Ivanu v době, kdy spolu čekali první dítě, Natálku. Nevěsta navenek působila jako skromné děvče, která se doma v početné rodině – má tři sestry a bratra – měla co ohánět a zdálo se, že bude ráda, až z toho kolotoče vypadne.
S Rosťovým bráchou Romanem plánovali, že zůstane s dětmi doma a povede domácnost, zatímco on bude podnikat. U nich ve vesnici si totiž otevřel společně s bratrancem malou autolakovnu a vedli si „tak akorát“.
Brzy po prvním porodu Ivana znovu otěhotněla. A nastaly problémy. Roman si druhé dítě přál, ale Ivanu, která chtěla podnikat, to štvalo a nejraději by šla na umělé přerušení. Dohodla se totiž s kamarádkou, že si společně otevřou salon pro ženy – kadeřnictví, manikúra…
Romanovi neustále vyčítala, že mají málo peněz, a kdyby začala pracovat, jejich poměry by se změnily. A její sestry ji v tom jen podporovaly a proti manželovi ji neustále popichovaly. Samy si totiž založily obdobný salon v nedalekém městě a dařilo se jim. Provdaly se za úspěšné prosperující muže a o peníze tak neměly – na rozdíl od Romana a Ivany – nouzi.
Ivanu to štvalo, manžela nutila do neúspěšných investic, a on nakonec zkrachoval. Rosťu to strašně rozčílilo, bratr je prý pracant a poctivec, ale není obchodník. Ivana ho neměla nutit do něčeho, čemu nerozumí.
Roman nastoupil do fabriky. Od té doby se ale v jeho rodině všechno změnilo. Ivana totiž začala manželem ostentativně pohrdat. Její nespokojenost postupně přerostla v nenávist. A co bylo horší, netajila se tím.
Pokaždé, když Roman přinesl domů výplatu, která neodpovídala jejím představám a hlavně požadavkům, odmítala mu dát večeři. Prý si na ni nevydělal. Ponižovala ho před dětmi. Synovi, který si přál auto na dálkové ovládání, jako má bratranec, „vysvětlila“, že je tatínek budižkničemu.
Rosťa nechápe, proč bratr útoky snáší, ale ten se mu vymlouvá, že si přeje klid. Jenže podobně se už k otci začaly chovat i jeho dvě děti, urážejí ho stejnými slovy, jaká slyší doma od matky. A ta je ještě víc proti němu štve…
Rosťa byl také na rodinné oslavě náhodným svědkem toho, jak Ivana manžela urážela stran jeho mužství. Podnapilá vykřikovala, jak manželovi „dá“, jen když přinese prémie, ale že stejně nestojí za nic a že mu už dávno odstěhovala matrace z ložnice na zem do jeho kumbálu.
Roman dokonce v nevytápěné místnosti dostal zánět ledvin. Ivanu to nezajímalo a zpátky do ložnice ho nepustila. Tehdy Rosťa svého bratra odvezl k sobě domů, kde se mu snažil návrat k „takové“ rodině rozmluvit. Marně. Roman nechce požádat o rozvod ani se odstěhovat. Dál snáší trýznění svojí manželky. Přitom je zralý na psychiatra…
PhDr. Radka Kulhánková: Cílem týrání partnera je ponížení
- Podle průzkumu postihuje domácí násilí asi 10 % rodin a partnerských vztahů. Tato agrese není užívána k dosažení cíle ani ji nelze vnímat jako impulzivní jednání pod vlivem silných emocí. Opakované a stupňující se útoky jsou jednoznačně zaměřeny na týrání partnera – fyzické nebo duševní. Příčina tkví v osobnosti „pachatele“ a jen málo souvisí s vnějšími okolnostmi či s chováním oběti.
- Domácí násilí nikdy samo o sobě nepřestane. Násilník (muž či žena) se nezmění a jeho útoky míří nejprve proti lidské důstojnosti, pak omezují pocit bezpečí, a nakonec může být v sázce i život oběti.
- Týrání a zneužívání partnerů ženami bylo dlouhou dobu vnímáno jako okrajové téma, patrně proto, že není tak časté, a jen výjimečně při něm dochází k těžkým újmám na zdraví nebo k ohrožení života. Psychicky jsou však takové útoky velmi zraňující. Zahrnují nadávky, urážky, ponižování, izolaci (sociální, finanční), výhružky (rozvodem, fyzickým napadením, zbitím) a rozbíjení osobních věcí.
- Muži trpí pocity bezmoci, vzteku, deprese, studu, ponížení i touhy po odplatě, které však obvykle potlačují. O to nebezpečnější jsou důsledky. Zvyšuje se riziko sebevraždy, alkoholizmu či jiných závislostí i sklon nepřiměřeně riskovat. Dochází k agresivním výbuchům a kruh se uzavírá – pak už lze jen stěží rozeznat, kdo z partnerů je obětí a kdo agresorem.
- Proč muži snášejí násilí ze strany partnerky? Z ekonomických důvodů, kvůli strachu ze ztráty rodinného zázemí a vztahu s dětmi nebo vinou nezdravé závislosti na partnerce. Významný bývá i pocit muže, že by měl chránit děti před partnerčinou agresí. Muži také obtížně dokazují násilí ze strany ženy – a stydí se za ně. I oni by měli vyhledat odbornou pomoc.
Kde hledat pomoc? Tu obětem trestných činů, včetně domácího násilí, poskytuje občanské sdružení Bílý kruh bezpečí. Jeho poradny naleznete ve všech větších městech v České republice. Pomoc nabízí i DONA linka - www.donalinka.cz, tel.: 251 51 13 13.
Nový komentář
Komentáře
Ještě k tomu můžete přidat vyhrožování vyhozením z bytu, který jí patří. Zkusil jsem psychologa, ten by rád, abychom přišli oba. Ona to odmítá s tím, že je problém ve mně. Když jsem jí donesl kytici růží zabouchla mi dveře před nosem, že se jde koupat... Po jedné z hádek jsem jí poprosil, jestli by mi mohla v klidu říct, co ji tak vytočilo a vyslechl ji; na moji prosbu, aby si poslechla, jak to vidím já, prohlásila, že ji to vůbec nezajímá. Máme dvě dospělé dcery, velmi negativně vnímají, když se k nim zachová podobně, ale její chování ke mně berou jako samozřejmost. Mám strach o jejich budoucí vztah.
Už fakt nevím, co ještě zkusit...
mechanik — #21
Ponižování,žárlivost a nenávist do manželství nepatří.Oba dospělí jsou rovnocenní partneři,kteří si mají pomáhat a důvěřovat si.Finanční stránka v rodině se týká obou partnerů a nezáleží,který přináší do rodinného rozpočtu víc.Peníze by měly být společné a velkých výdajích by měli rozhodnout společně.Nšěkoho ponižovat,trápit a týrat do manželství nepatří a hlavně co nechceš ,aby dělal někdo tobě nečiň druhému.Manželství je kompromis a to bychom si měli uvědomit dřív,než do manželství vstoupíme a uděláme někoho nešťastným.
OlgaMarie — #19 Léthé — #18
Děti na psychologické vyšetření. Matka není zůsobilá vychovávat děti! Tady by se měl projeit otec a ne, že jí ještě poleze do ...
mmarianne — #15 ale tady nejde o zasloužení, nebo nezasloužení Prostě každý si vybírá a léty pak vytváří svůj osud. Každý je zodpovědný sám za sebe. Poznala jsem ve svém životě pár žen, které když jednou za půl roku nedostanou od svého partnera přes hubu, tak to pro ně není chlap.
enka1 — #11 Mlít? To ho teda hejčkáš! Dala bych mu co nejmenší struhadýlko a nesměl by nechávat zbylý špičky. Ostrouhanou kůži bych mu ale lna usmíření askavě ošetřila jódem
mmarianne — #15 To je dobrá hovadina. Má jí dát přes hubu a vše bude OK? Psychický teror je mnohem komplexnější záležitost, než si ve svém mozečku dokážeš představit. Bohužel právě kvůli takovým názorům se pak muži, ale i ženy nezměrně stydí vyjít s problémem na světlo, protože od okolí většinou přijde spíš pohrdání než podpora.
blanca — #14 Chlap je snad fyzicky zdatnější, když si to nechá líbit, tak je podpantoflák a dobře mu tak.
Léthé — #13 když je podobně týraná žena, tak si to taky zaslouží???
Nemohu jinak, než konstatovat, že ten chlap si tu ženu zaslouží. Kdo chce kam, pomozme mu tam.
Podle mě, kdyby tento typ chlapa měl hodnou a chápavou ženu, aby si byl nešťastný.
Bohužel se to děje, taky jeden podobný případ znám, dokonce se to občas neobejde bez pár facek, ale právě hlavně strach, že přijde o děti mu brání odejít (má strach, že když odejde, ona si to bude vybíjet na dětech), ona vyhrožuje, že si něco udělá (= normální hnusné vydírání), atd.....tak radši skáče, jak ona píská, aby byl doma klid, nechápu! ...nejhorší je, že tohle týrání mužů se skoro vůbec neřeší, narozdíl od týrání žen.... chlapi se naopak strašně stydí někomu říct, že jsou týráni, aby se jim ostatní nevysmáli, že si tohle od ženy nechají libit. Je to smutné...
mindulinka — #9 To je nelidskééééé,krutá ženo.
Ten můj musí ze starých rohlíků mlít strouhanku.
Podle mě, jaké si to kdo udělá, takové to má. My se s manžou taky občas dohádáme, ale kdybychom si měli dělat takové naschvály nebo se tak otřesně ponižovat, to raději půjdeme každý svou cestou.
Tedy já se musím přiznat, že když mě manžel hooodně moc naštve, tak uvařím rajsou - on jí nemá rád a hned ví, že se něco děje. A já a syn rajskou moc rádi.
No, můj bejvalej má podobnou 'medůzu' doma...dělá mu hrozný věci a umí to hezky zaonačit, že je to pro jeho dobro. Člověk by plakal, když mu prohrabe soukromé věci, přečte si jeho dopisy, které si schoval a on jí omlouvá, že byla tak hodná a chtěla jen udělat místo na nějaké, zřejmě neexistující, věci...Být moje, tak by letěla velkým obloukem, kdyby mi někdo měl nařizovat i to, v jakém rytmu mám dýchat, tak bych s ním nebyla ani minutu
Eva_Fl — #1 Tak tohle bylo poznat hned, že to vymyšlený není, věřím, že takové ženy existují běžně...
Dante Alighieri — #2 Eva_Fl — #1 Ono se to opravdu děje. Nekecám. Případ z mýho okolí dopadl dobře. Chlapík vycouval i za cenu toho, že mu byl odpírán styk s dítětem ať se mamka ukáže. Zklidněnýmu se mu začlo dařit. Bejvalka doráží a má snahy kazit jeho nový vztah. Ale už je pevnej. Ovšem má spoustu dobrých přátel.
věřím,že se to děje,nejen muži trýzní své ženy,lze to i naopak ! a pak,ženy,přiznejme si-umíme se svými muži zacházet,jak se nám hodí? občas ano-začíná to vydíráním u jídla a tahkle to bohužel někdy končí,ale to už není vztah! jen aby pán dostal brzy rozum a utekl!!!
Marie Šrámková — #3 To je krásné:)