Chci reagovat na téma nespavost, které na Žena-in probíhalo. Sama jsem si prošla dva roky šílenými stavy, které už nechci nikdy zopakovat. Začalo to tím, že jsem se rozešla s přítelem, a stres jsem zaháněla prací, které mám stejně normálně dost.

spánek

Dělám účetní a někdy se práce nahrne nárazově, a to pak dělám často i do noci. To ještě nebylo tak zlé, prášek jsem si brala jen občas. Ten, co je na předpis a všichni ho máme doma v lékárničce - Stilnox. Pak mi ale náhle umřela maminka a já se s tím nemohla vyrovnat. Dny plné úzkosti a večery, kdy jsem se bála usnout. Zase jsem vše zaháněla prací, ale pak už jsem se dostala do hrozného stavu. Večer jsem si brala prášek na spaní, někdy jsem i vypila lahev Bohemky (to jsem věděla, že usnu hned) a ráno jsem pila Redbully, abych mohla fungovat. Byla jsem celý den úplně hotová a těšila jsem se, jak si vezmu zase prášek a usnu. Jenže i když jsem po prášcích spala, byla jsem unavená, vyčerpaná. Vypila jsem moře kafí, Redbullů a večer prášky, často i lahve vína. Takhle to šlo skoro dva roky. Prášky jsem sháněla, kde se dalo. Od svý doktorky (to ale nešlo tak často), na internetu na černý burze, občas od známých, kteří je měli doma.

Najednou se mi začalo dělat přes den zle, někdy jsem se budila k ránu a tyhle stavy byly ještě horší. Jedno ráno jsem myslela, že umřu. Nedokázala jsem zvednout ruku, tělo, sáhnout pro telefon a někomu zavolat. Bylo mi šíleně. Ten stav trval asi dvě hodiny. Pak jsem si vlezla do sprchy a řekla jsem si, že tohle už nechci. Zavolala jsem kamarádce, všechno jsme spolu probraly, objednala jsem se na psychiatrii kvůli nespavosti a úzkostným stavům. Dočetla jsem se na internetu, že tyto stavy můžou způsobit prášky na spaní. Já je brala skoro dva roky a v konečné fázi klidně i 3 na noc. Vysadila jsem je, ale bylo to strašný dál. Bušení srdce, stavy na omdlení, kolísání tlaku a nespavost.

Po prášcích už jsem nesáhla. Kamarádka mě vytáhla na cvičení, chodila jsem 4x týdně, abych se unavila a mohla usnout. Začala jsem pravidelně jíst, omezila jsem pití na minimum. Když jsem se pak po dlouhé objednací lhůtě dostala k psychiatričce, pochválila mne, že jsem se z toho sama dostala, že mi nemusí předepisovat jinou léčbu.

Když se dneska s kamarádkami bavím o tom, jak nemůžou ze stresu spát, kolik mají práce, vždycky jim vyprávím, kam jsem to na práškách dotáhla. Aby věděly, že do závislosti se lez dostat snadno.

Karolína