e926f5814dacf-obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Máma nás před dvěma týdny pozvala na rodinný oběd, na čemž jsem nespatřovala nic zvláštního, protože nás třeba jednou do měsíce takhle zve. Když jsme dorazili, byla ale neobvykle nervózní a roztěkaná. No a po obědě z ní vypadlo, že má velkou novinu. S přítelem, se kterým je dva roky, čekají dítě. Zůstali jsme s manželem jako opaření. Dítě v jejím věku nám přijde jako šílenost,“ popisuje Dagmar.

Těhotenství Dagmařiny maminky sice nebylo plánované, ale i přes svůj na mateřství vysoký věk z něj má radost. Když tedy dcera nadhodila, jestli neuvažovala o interrupci, urazila se a od té doby s ní moc nemluví.

„V jejím věku je to docela rarita, ale chápu, že se to mohlo stát. Myslela si, že dítě už mít nemůžou a ejhle. Jenže bych čekala, že si to okamžitě nechá vzít, nejen kvůli možným zdravotním komplikacím, ale taky proto, že by se třeba nemusela dožít ani jeho maturity. Když jsem to nadhodila, matka se na mě děsně naštvala,“ tvrdí Dagmar.

Tu matčino těhotenství netěší ani z dalších důvodů. Samozřejmě přijde o hlídání svých dětí, protože její maminka bude mít dost starostí se svým vlastním potomkem. A Dagmar také trápí, jak budou vypadat před ostatními. Až někam společně vyrazí, určitě si na ně ostatní budou ukazovat prstem.

„Přijde mi, že se dočista zbláznila. Myslela si, že nám tím oznámením udělá radost, ale to se teda šeredně spletla. Ve třiceti vážně o sourozence nestojím,“ uzavírá Dagmar.

K článku se vyjádřila koučka a psychoterapeutka Petra Flemrová:

Rozhodnutí stát se matkou v pozdějším věku často vyvolává silné emoce v blízké rodině i širším okolí. Je přirozené, že dítě přináší do rodiny změny, se kterými se potřebují vyrovnat nejen samotní rodiče, ale také jejich dospělé děti. A každý člen rodiny může tuto změnu vnímat a prožívat jinak.

Příběh vystihuje střet dvou blízkých lidí, matky a dcery, a jejich rozdílných potřeb. Zatímco matka prožívá radost, kterou chce sdílet se svými blízkými, dcera na situaci pohlíží zcela jinak. Vnímá možná rizika a přemýšlí o tom, jak tato změna ovlivní její vlastní život. Zároveň se v jejích slovech odráží obava o matku, zda to ve svém věku zvládne.

V těchto situacích se nejvíce osvědčuje otevřený dialog, který vede ke vzájemnému porozumění. Je to příležitost sdílet své potřeby a pocity bez hodnocení: „Mám strach“, „Jsem překvapená“, „Nevím, co to pro mě teď znamená“. Respektující komunikace vytváří prostor, kde mohou být slyšeny obě strany, aniž by bylo nutné někoho přesvědčovat o své pravdě nebo se naopak obhajovat.

Každá rodina má svou dynamiku a své příběhy. Pozdní těhotenství může do rodiny vnést nejistotu, ale také příležitost vyjasnit si svou novou roli, nastavit si hranice, naučit se spolu mluvit a naslouchat si. Nejde o vítěze a poražené, jde o vytvoření rovnováhy, ve které si každý může najít své bezpečné místo. 

e7acab0124717-Vystrizek.jpgPetra Flemrová je koučka a psychoterapeutka.

Dlouhodobě pracuje s dospělými i dospívajícími, kteří hledají změnu, úlevu nebo jasnější směr ve svém životě. Věří, že každý člověk má potenciál rozvíjet se a zvládnout i náročné životní situace.

Ve své práci využívá přístup systemické terapie, koučinku a Somatic experiencing (práce s traumatem). Zároveň využívá desetiletých zkušeností z korporátního prostředí na řadových i manažerských pozicích v personální oblasti.

A protože věří, že efektivní podpora druhých vyžaduje i odvahu a ochotu pracovat sama se sebou, svou praxi pravidelně doplňuje intenzivní sebereflexí a nacházením nových pohledů na život i na lidi kolem ní.

Více informací najdete na www.petraflemrova.cz

Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.