Foto: Shutterstock
„Máma nás před dvěma týdny pozvala na rodinný oběd, na čemž jsem nespatřovala nic zvláštního, protože nás třeba jednou do měsíce takhle zve. Když jsme dorazili, byla ale neobvykle nervózní a roztěkaná. No a po obědě z ní vypadlo, že má velkou novinu. S přítelem, se kterým je dva roky, čekají dítě. Zůstali jsme s manželem jako opaření. Dítě v jejím věku nám přijde jako šílenost,“ popisuje Dagmar.
Těhotenství Dagmařiny maminky sice nebylo plánované, ale i přes svůj na mateřství vysoký věk z něj má radost. Když tedy dcera nadhodila, jestli neuvažovala o interrupci, urazila se a od té doby s ní moc nemluví.
„V jejím věku je to docela rarita, ale chápu, že se to mohlo stát. Myslela si, že dítě už mít nemůžou a ejhle. Jenže bych čekala, že si to okamžitě nechá vzít, nejen kvůli možným zdravotním komplikacím, ale taky proto, že by se třeba nemusela dožít ani jeho maturity. Když jsem to nadhodila, matka se na mě děsně naštvala,“ tvrdí Dagmar.
Tu matčino těhotenství netěší ani z dalších důvodů. Samozřejmě přijde o hlídání svých dětí, protože její maminka bude mít dost starostí se svým vlastním potomkem. A Dagmar také trápí, jak budou vypadat před ostatními. Až někam společně vyrazí, určitě si na ně ostatní budou ukazovat prstem.
„Přijde mi, že se dočista zbláznila. Myslela si, že nám tím oznámením udělá radost, ale to se teda šeredně spletla. Ve třiceti vážně o sourozence nestojím,“ uzavírá Dagmar.
K článku se vyjádřila koučka a psychoterapeutka Petra Flemrová:
Rozhodnutí stát se matkou v pozdějším věku často vyvolává silné emoce v blízké rodině i širším okolí. Je přirozené, že dítě přináší do rodiny změny, se kterými se potřebují vyrovnat nejen samotní rodiče, ale také jejich dospělé děti. A každý člen rodiny může tuto změnu vnímat a prožívat jinak.
Příběh vystihuje střet dvou blízkých lidí, matky a dcery, a jejich rozdílných potřeb. Zatímco matka prožívá radost, kterou chce sdílet se svými blízkými, dcera na situaci pohlíží zcela jinak. Vnímá možná rizika a přemýšlí o tom, jak tato změna ovlivní její vlastní život. Zároveň se v jejích slovech odráží obava o matku, zda to ve svém věku zvládne.
V těchto situacích se nejvíce osvědčuje otevřený dialog, který vede ke vzájemnému porozumění. Je to příležitost sdílet své potřeby a pocity bez hodnocení: „Mám strach“, „Jsem překvapená“, „Nevím, co to pro mě teď znamená“. Respektující komunikace vytváří prostor, kde mohou být slyšeny obě strany, aniž by bylo nutné někoho přesvědčovat o své pravdě nebo se naopak obhajovat.
Každá rodina má svou dynamiku a své příběhy. Pozdní těhotenství může do rodiny vnést nejistotu, ale také příležitost vyjasnit si svou novou roli, nastavit si hranice, naučit se spolu mluvit a naslouchat si. Nejde o vítěze a poražené, jde o vytvoření rovnováhy, ve které si každý může najít své bezpečné místo.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Nafrnena tricetileta mentalne stara breca, ktera si dovoluje matce kazat, co s mi a co nesmi.
Mamince se jiste ulevi, kdyz prestane byt za levnou au pair a bude se moct venovat svemu miminku...
No, asi se budeš muset odstěhovat, Dášo.
Stejně přijdeš o hlídání. Řekla bych, že v Praze bude všem jedno, že se stydíš za svou matku, která si dovolila bez tvého souhlasu ve 48 otěhotnět. Mamince přeju hodně sil a radosti ze zdravého miminka.
Také si dovolím pár poznámek v této diskusi. Tak za prvé, po šedesátce se ženy nestávají vetchými stařenkami, a to,v jakém jsme zdravotním stavu,máme z větší míry ve svých rukou. Tedy pokud někdo jako pecka ve 30 ,nemůže čekat dobrou kondici ve 40 a později. Neměla jsem hlídání ve 30, babičky už nežily, nemám ani teď v 50. Ano mám malé děti, nejmladší má 3 roky. Nemám pocit , že by mi ubývalo sil či zdraví. A jsem kromě šestinedělí stále v pracovním procesu, i s dětmi , takže jsem kojila atd. A vrozené vývojové vady? Všechny děti jsou zdravé,ale lékařku,která mě u nejmladšího dítěte přesvědčovala ,že má Downův syndrom jsem už nikdy nenavštívila. Tyto vady nejsou záležitost věku. A proč je jich více? Protože kolem 50 už moc těhotných není. Takže všem mohu doporučit, je to fajn.
Pisatelka se bojí hlavně o svůj komfort s hlídáním dětí. Maminka si žije svůj život a přeju jen zdraví. A radost z miminka.
Z celého srdce přeji mamince Dagmar krásné, hodné a zdravé děťátko. Že bude rozumnější než Dagmar je jasné, protože Dagmar je slušná káča. A rozbor paní terapeutky, že Dagmar se bojí o maminku mi přijde taky trochu mimo. Dagmar myslí hlavně na sebe, aby měla hlídání, svoje pohodlí. Přesně jak píše Pastel k těhotenství se pouze gratuluje, dotaz na unterupci položí jen idiot a Dagmar, takže jen idiot.
Myslím, že kdyby měla doma maminka Dagmařina tatínka, tak by ji miminko nejspíš ani nenapadlo. S novým partnerem žena dostane nový elán. Někomu to může přijít úsměvné, jinému nepochopitelné, že se žena na poslední možnou příležitost rozhodne pro dítě, ale je to její věc. Ona moc dobře ví, kolik jí je let. A rizik si je určitě vědoma. Na místě dcery bych si komentář odpustila, popřála všechno dobré a myslela si své. A pokud jde o hlídání, bude si své děti muset zvládnout s manželem sama a obejít se bez pomoci matky. Plno lidí hlídání nemá. A jestli bych chtěla ,, omládnout " příchodem pozdního dítěte v osmačtyřiceti ? Ne. Užívala bych si nový vztah a volnost v něm. Ale když už se tak někdo rozhodne, je mu myslím úplně jedno, co tomu lidi řeknou. A to je to poslední, o co bych se být Dagmar starala. To už vůbec není její problém. Nakonec, jestli má péči o tohle, může se přece odstěhovat.
Vůbec se Dagmar nedivím, že neskáče nadšením, a rozhodně jí to ani nepřeju, ani nezávidím. Tohle je ale přesně ten případ, kdy člověk může a má být trochu sobecký a myslet hlavně na sebe a na svou rodinu. Čili bych odepsala babičkovské hlídání, zařídila si věci jinak, a matce následně dvakrát do roka, k vánocům a k narozeninám, poslala zdvořilé přání všeho nejlepšího, a tím by to bylo vyřešeno.
Samozřejmě bych ani minutu neuvažovala o tom, že bych snad měla někdy v budoucnu se starat o mladšího sourozence, to ani omylem, stejně tak by mě nemuselo zajímat, co tomu řeknou lidi, až společně někam vyrazíme, protože bychom jednoduše společně nikam nevyrazili. No a jestli to ta pozdní matka nezvládne, nebo se dítě narodí postižené, což by v tomto věku nebylo nic divného a neobvyklého, není to záležitost pro Dagmar k řešení. Ta má svoje děti, a to je priorita. 
Obviňujete tu Dagmar ze sobectví, ale uvědomujete si, že pokud matka za deset let zemře, což se klidně může stát, zůstane jí samotné na krku výchova sourozence? Tedy zničený život její i toho dítěte, které zůstane bez staré matky na krku své kyselé sestře?
Jakou atmosféru bude matka asi doma mít ve chvíli, kdy bude čerstvě v důchodu vychovávat puberťáka? V podstatě se Dagmar může rozloučit s relativně normálními mezigeneračními vztahy.
Já se tedy přiznám ,že si neumím představit mít skoro v padesáti letech miminko. Pominu nyní zdravotní problémy .Já byla babičkou ve čtyřiceti a jelikož dcera kvůli tomu ,že měla brzy dítě , studovala VŠ dálkově ,tak jsme často hlídali a bylo toho dost. Je fakt ,že jsem chodila do práce a měla ještě syna na střední. A když se narodil nejmladší vnuk ,to mě bylo 57 a pak jsme ho vyzvedávali ze školky po obědě a později z družiny a fakt to odpoledne úplně stačilo. Ale pokud je vše v pořádku a paní i partner se na miminko těší ,tak proč ne. A třeba jednou Dagmar bude ráda ,že má mladšího sourozence.
Ty budeš takový malý sobeček, Dášenko :D. Budeš se muset starat o své děti sama a ještě, chudinko, budeš chodit kanálama, aby se TOBĚ lidi nesmáli za maminku :D. Ideální věk to ve 48 letech na dítě sice není, to víme všichni, ale že by se matka nedožila maturity, je vzhledem k průměrnému věku dožití žen nepravděpodobné, tak se Dáša zase může uklidnit. Přeji nastávající mamince, aby bylo dítě eli ona zdravé, a Dagmar přeji méně žluči, všem kolem by se ulevilo. Ještě podotknu, že je Dagmar hulvát a matka s ní nemluví po právu. Navrhnout interupci je prasárna a nepovedená dcera by za to zasloužila doslova pár facek.
Matka má 48 a Dagmar 30. To znamená, že první dítě měla ta matka v 18. To bylo dost brzo. Na to, aby byla jen babička na hlídání, je dost mladá. Pokud je ona i plod v pořádku, proč by nemohla mít dítě? Dagmar se jí o ně určitě starat nebude. A maturity dítěte se dočká. 48+19=67 - to se ještě neumírá. Přeji té matce, aby byla zdravá, aby dítě bylo zdravé a aby prospívalo.
Bojí se Dagmar víc o zdraví své matky a nebo že už jí nebude hlídat vnoučata aby si mohla s manželem odpočinout.