Státní svátek je za námi, ale ve středu se na vás těší redaktorka Eva. O čem si budeme celý den povídat? Na programu jsou naše profese.
Čím jste chtěla být, když jste byla malá? A podařilo se vám tohle přání splnit? Jaké je vaše nynější povolání a jak moc se liší od toho, kterému jste se chtěla věnovat v dětství? Čím jste se řídila při výběru své profese?
Tohle všechno nás zajímá. Svoje příběhy, které můžete doplnit i obrázkem vašeho pracoviště nebo vás v akci, posílejte na e-mailovou adresu
Došlé příspěvky budeme v průběhu celého středečního dne zveřejňovat a ty nejzajímavější samozřejmě odměníme.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
od mala jsem chtela pracovat "v kancelari" a to uz taky 25 let delam ... ale uprimne nejradeji bych byla rentierem..
Mám pocit, že v úplně raném dětství jsem ničím být nechtěla nebo si to nepamatuju. Někdy v době -náct jsem chtěla být vizážistkou, to se mě drželo docela dlouho a pak letuškou, ale shořelo to na mé lenosti učit se jazyky, i když na ně hlavu mám. Později jsem chtěla být taky na letišti, ale mezi pozemním personálem.
Dneska to dopadlo tak, že jsem bohužel ven z Prahy, takže i daleko od Ruzyně. V první polovině roku jsem zamýšlela po státnicích koupit Power Plate a VacuShape a otevřít si vlastní studio v Budějovicích. To se mě drželo asi půl roku, tedy velice dlouho na moje poměry.
Moje představa nyní je administrativa, cestovní ruch.. určitě něco v kanceláři, kde bych měla teplo, papíry a počítač. Nebo bych ráda v rámci své profese často jezdila autem. Nesnáším práci v týmu, takže nejlépe nějakou samostatnou pozici, kde mi nikdo nestojí za zadkem. Ani šéf, ani kolegové.
Mým největším snem je stát se fotografkou, ale přijde mi to nedosažitelné. Podle mě se uživí jen ten, kdo se dobře uchytí a ukáže. Ostatní určitě musejí mít ještě další zaměstnání, aby se uživili. Focení je ale moje velká vášeň - jen chodím a fotím. Fotila jsem i ségru v ateliéru a jeden profík mě pak chválil, že by nepoznal, že to fotil amatér.
Zatím svoje fotky ukazuju jen na Facebooku. 
Tamtéž sklízejí potlesk a uznání. 
Jinak zatím jsem po škole nezaměstnaná, dneska jsem byla na pohovoru, nabídka lákavá (prestižně vypadající), ale za mizerný peníz, tak ještě nevím, zda se tam nechám větrem zanést.
Já se od dětství šíleně stydím před cizíma lidma, proto jsem vždycky chtěla dělat takovou práci, abych byla někde zalezlá a nebylo na mne moc vidět, třebas někde v kanceláři. A jak to dopadlo - hlavní prac. poměr mám na poště a vedlejšák na hotel. recepci
Léthé — #6 Si piš.
Mé dětství bylo tak chaotické, že ani pořádně nevím, co jsem si přála. Vlastně jo
...chtěla jsem být herečkou...a to se mi i tak trochu splnilo
. Ale divadlo hraji zásadně doma. Dříve mé hry byly docela o život... takové Hamletovské
, i stalo se, že mě obecenstvo vypískalo
Dnes jsou již mé hry poklidné
a taky mám víc potlesku
...a doufám, že opona hodně dlouho nepadne
enka1 — #4
maje — #1 Tý jo, to je nápad.
Mně se dětský přání skoro splnilo. Chtěla jsem být letuškou a celej život lítám, jak hadr na holi.
FAXÍK — #2 Napiš,prosím,taky,až nějaké zajímavé nebude.
taky zajimavé téma
tak já můžu oživovat už teď. vždycky jsem chtěla být - a chci být stále - bohatým důchodcem.
ale dle mého pracovního zařazení - zatím nic.