Mám desetiletého syna Alberta. V šesti jsem ho přivedl na hokej a vloni za mnou přišel, že by chtěl hrát na dudy. Nevím, zda bude po tatínkovi horňák, ale na dudy, ač nemá na Strakonicku žádné kořeny, o kterých bych věděl, již 8 měsíců hraje.
Když s přáním hraní na dudy přišel, říkal jsem si, to je blázen. Ať hraje třeba na kytaru, to se na něj baby budou lepit jedna za druhou. Já, který neumí na nic ani vrznout, a dvojku jsem měl na hodinách zpěvu za to, že jsem nezpíval, jsem zažil spoustu zklamání, kdy můj objekt zájmu obdivně vzhlížel k brnkajícímu spolužákovi, a o mne ani okem nezavadil.
Svůj pohled jsem však záhy změnil.
Nejdříve náš učitel hry na dudy pan Janeček na druhé hodině prohlásil: „Bertíku, vybral sis dobře, na dudáky se ženský lepěj...“
A potom, když po plese v Zadní Třebáni s tvářemi hořícími nadšením z vystoupení před nabitým sálem přiběhl a nadšeným hlasem mi řekl: „Tatínku, ta holčička za mnou přišla a řekla mi, že kdyby byla o 4 roky mladší, že by se mnou chtěla chodit!“
Jsem přesvědčen, že jsem mu vybral správný nástroj!
A navíc, je jediným známým dudajícím hokejistou.
Tady se podívejte, jak krásně popletl písničku:
A to není vše. Od podzimu hraje a zpívá v Řevnickém hudebním souboru Notičky. Dudy v souboru uplatní, ale aby byl víc zapojen, tak by měl hrát ještě alespoň na jeden nástroj. Přemýšlel, přemýšlel a vymyslel basu. Ne basovou kytaru, ale klasickou velkou basu.
Zapojil jsem všechen svůj přesvědčovací um a vysvětlil mu, že s basou se hodně blbě cestuje, že nebude moct držet basu a ženu mít na klíně, že basáci jsou většinou prostorově výraznější muži, protože ti s chatrnou tělesnou konstrukcí ten nástroj ani neuzvednou, a že by tedy musel jíst hodně a hodně moc, mnohokrát víc než teď.
Trošku ho to zviklalo a udělal mi radost, kluk jeden. V neděli přišel s tím, že by chtěl hrát na saxofon.
Hurá!!!
Už ho vidím s tím blýskavým nástrojem kolem krku a dívčí oči zalité dojetím z tklivé melodie.
Jsem hrdý, přivedl jsem ho na správnou cestu! Teď mi nezbývá než mu držet palce.
Synu: trénuj, cvič, uč se. Ať se máš dobře! Ať se máš ještě lépe než já, a že já jsem spokojený!
A co vy? Proč jste si pořídily dítě nebo děti? Co jim chcete dát? Co jim dáváte, co pro ně děláte? Co jim přejete?
Zítra je den dětí, tak si o nich pojďme celý den povídat.
Jednu z vás, potažmo dítka ve vašem okolí, odměním pytlem s bonbony nimm2.
A zítra ráno odstartuje kolem 8. hodiny i turnaj v samolodích. Ta, která odstřelí samolodě na nejmenší počet zásahů, vyhraje dva zajíčky s bonbonky Merci Petits.
Těšíme se na vaše příspěvky.
Nový komentář
Komentáře
No není to sexy ?
Kontrabas ? Proč ne. Kamarádka jej naložila na motorku a s přítelem urazili kus cesty, aby nás hrou oblažila. A jaká to byla paráda, a že je to dívka křehká. Vložím fotku, tím ji nediskredituju, je přístupná i na fcb. Pro dcery - ságo bych brala. Případně příčnou flétnu. To se ještě uvidí. Postřeh učitele z hudební školy Yamaha - začněte s hudebním nástrojem u dětí do šesti let. Pak už jsou "tuhé." To je názor odborníka.
Jo,ty "malé potvory" mají být jako naše ratolesti?UF,já už se lekla,že bude téma blešky,vši a jiné potvůrky....
ifulinkaa — #5 Už jsem se díval...
o moc dražší než dudy, které se musí dělat jen ručně a v ČR je jen asi 5 výrobců nejsou.
Ale nejdřív semusí naučit lépe na dudy .. než mupořídíme druhý nástroj :)
A taky si ho musí zasloužit ...
Radku, už vidím vaše zářivé oči, až syn přijde, že saxík potřebuje vlastní... Ceny jsou šílené.
Ale synek je šikovný, je dobře, že mu v cestě nestojíte.
enka1 — #2 Ano.. vyhlásím hona 24 hodin aby měly šanci jako dopoledňačky tak večernice...
tak já jí dávám stravu, péču, lásku, čas, trpělivost,... a když jí něco zakážu, jde za svým otcem, který ji naposledy odolal v době, kdy bylo dceři cca. 2 měsíce a byla posr.ná (nikdy jí takhle nepřebalil
). jinak jsem zjistila, že holčičky se naučí správně mrkat zhruba v 5 - 6 týdnech. od té doby je každý normální otec bezbranný
Docela závidím, já jsem ráda, že mám děti aspoň zdravé.
Ten turnaj bude jednodenňák?
To je zapeklitá otázka