Krásný den všem přeji.
Kde jsou doby, když jsem byla malá a chodila na vesnické poutě, kde byl kolotoč - řetízák malý a velký, houpací lodě, jedna, nanejvýš dvě střelnice a to bylo vše.
Prodávali cukrovou vatu, nějaké sladkosti a chleba s hořčicí, který jsme my děti měli nejraději. Doma jsem to nejedla, ale na pouti, to bylo něco moc dobrého. Taky nám stačilo pouze 10 Kč.
Později jsem chodila na pouť již s mými dětmi, do Fučíkárny, jak jsme lidově říkali, v Praze. No nevím, kdybych dětem dala 10 Kč, to by neměly ani na vstup.
Ovšem to již byly jiné atrakce, při těch dnešních mě zrak přechází a jenom při podívání je mi špatně. Již jako dítě jsem nic mimo houpaček nesnášela, i na malém řetízkovém kolotoči jsem zvracela.
Všichni říkávali: Ty nevíš, o co přicházíš. Bohužel nevím a dodnes mi zbývá pouze se dívat a nahradit si to opečenou klobásou, ta vůně mi vždy polechtá žaludek, taky sním dvě až tři a vatu mohu všude, kde na ni narazím.
Jenom přeji všem, aby se již nikdy nestalo, že byla atrakce závadná a neodnášely to děti na svém zdraví.
Zdraví Věrulinka
Dobrý den, Věrulinko! Díky za vzpomínání. Připomněla jste mi otázku financí, která tady ještě moc nezazněla. Ono dneska vyrazit na pouť s celou rodinou, to je docela zásek do peněženky. Už jsem nebyla na Matějské několik let, ale už tehdy stála málokterá atrakce pod 50 korun, ty velké holandské příšery přišly na stovku. To už si člověk rozmyslí, na co vleze a co si odpustí. A to nemluvím o jídle a dobrotách a čelenkách s tykadly a gumových tarantulích a plastových samopalech... a vůbec. Ale nevím, možná jsou na menších městech poutě méně finančně náročné?
Napište mi o tom!
Jsou pro vás atrakce hodně drahé?
Dopřejete dětem všechny, které chtějí?
Co je pro vás limit, nad který nejdete?
Nový komentář
Komentáře
Loni jsme si na venkovskou pouť půjčili od příbuzných prcka (5) a zase jsem mohla šlapat pedál u autíčka, heč!
arjev: na takové atrakce se klidně nechám zajít chuť. Ale....takový dům hrůzy, to je něco jiného. Pěkně v sedě se nechat strašit, proč ne? Ale musela by být záruka, že mě personál někde u strašidelné jeskyně neokrade o peněženku.
Jó děvčata,tak my vzpomínáme.Deset kaček a svět byl náš!Cukrová vata kačku,housenková dráha dvě,řetízkový kolotoč pak tři do toho párek,rohlík a limonáda,to bývaly časy.
.Pro ně to byla zábava a řehtají se ještě dnes.Pokud mě opět pozvou,neodmítnu.Jenom nebudu jíst předem.Je to plýtvání potravinami
Naši mladí mne vzali na horskou dráhu.Po třech dnech,když jsem si stoupla na váhu bylo 7kg v čudu.Nemluvila jsem cca 5dní.Vyčistěná horem a vyřvaná strachem
Ťapina: blinkala jsem už i v autobuse a na řetízkáč jsem se nevydržela ani pořádně dívat. Brrr.
jj.štěstíčka,na ty jsem dočista zapomněla
to bylo taky moje oblíbené
gerda: Jak můžeš vědět, že jsi je nesnášela, když jsi na žádném nebyla?
Já jsem ráda postávala u stánků s pouťovým štěstíčkem, tzv. kočka v měchu. Papoušek s planetama, horoskopy, kočičí zlato - z každé pouti jsem musela mít srdíčko na řetízku nebo prstýnek. A z jedné pouti jsem si přinesla pár facek, spolu se sestřenicí, neb jsme se zapomněly v cirkuse a všichni na nás museli čekat - spěchalo se na vlak
gerda:mám dojem,že ty naše krásné vesnické poutě,by dnešní děti ani nebavili
To jsme na tom stejně,na nic,jinak bylo zle
My jsme jako děti chodili na pouť, ve vedlejší vesnici bývaly současně hody, takže jsme se nelogicky těšívali na konec prázdnin a na náš slavný den. Příbuzní nás obdarovali drobnými a šlo se. Já měla nejradši housenkovou dráhu, houpačky a krámky s pouťovým zbožím, naopak jsem nesnášela kolotoče a hrdě prohlašuju, že jsem se v životě na žádném nesvezla. Možná proto to teď můžu psát, jinak by bylo po mně. Jo, a cukrová vata=vosy. Na jedné pouti mě dokázala jedna vosa štípnout do obou kolen zároveň, to když jsem cítila, že mi po noze něco leze a chtěla jsem to druhým kolenem odstranit. A býval tam i malý cirkus...chce to znovu dětské oči a fantazii, dnes bych hleděla, co jsem na tom měla.