Foto: Profimedia
Mica Moore, která pochází z Cardiffu ve Walesu, se svěřila, že díky sání palce se její přední zuby posunuly do nezvyklé polohy a vytvořily mezi horní a dolní čelistí mezeru. To znamená, že některé potraviny nemůže kousat přímo předními zuby, ale používá k tomu boční řezáky. „Miluji své tesáky," napsala s humorem v jednom ze svých komentářů na TikToku.
Navzdory tomu, že ji mnoho sledujících nabádá k tomu, aby si nechala narovnat zuby rovnátky, Mica tvrdí, že je spokojená se svým úsměvem takovým, jaký je. „Moje zuby mi v životě nijak nepřekáží. Nejsou bolestivé, mohu jíst většinu potravin, jen občas si pomáhám jazykem," vysvětlila. Ačkoliv ji za tento zvyk někteří sledující na sociálních sítích kritizují, mnoho jiných ji podporuje a chválí za to, že přijala svou odlišnost. „Jste všichni tak pro body positivitu, ale jen dokud někdo skutečně nezačne být spokojený sám se sebou, a pak ho za to nenávidíte," napsal jeden z uživatelů TikToku.
Mica Moore začala svou sportovní kariéru jako sprinterka na universitě. V roce 2014 pomohla svému týmu zlomit velšský rekord ve štafetě 4 × 100 metrů a zúčastnila se Her Commonwealthu. Později se přesunula k bobovému sportu a v roce 2017 spolu s Micou McNeill vyhrála juniorské mistrovství světa. Navzdory ztrátě financování si dvojice dokázala zajistit podporu pomocí crowdfundingové kampaně a v roce 2018 se zúčastnila zimní olympiády v Pchjongčchangu, kde skončila osmá, nejlepší výsledek britské ženské bobistické historie. Nyní přesedlala z Velké Británie na Jamajcu, rodnou zem jejího dědečka, kterou bude reprezentovat.
Přestože se ji lidé snažili přesvědčit, aby se svého zvyku vzdala, Mica tvrdí, že je to příliš velká součást její identity. „Opravdu cítím, že sání palce je teď už součástí mě. Dělám to už většinu svého života a je to hrozně těžké přestat." Dodala, že se o to pokoušela už jako dítě, když ji matka namáčela palec do ostré omáčky nebo používala speciální lak na nehty, ale nikdy to nefungovalo. „Je to, jako kdyby kuřák měl svou cigaretu připevněnou k ruce, nemůže se od ní odpoutat," přirovnala.
Ačkoliv ji lidé online často odsuzují, Mica se snaží negativní komentáře nebrat si k srdci. „Je mi to divné, protože moje zuby a zvyk nikomu jinému neubližují. Jsem ale vždycky připravená na legraci a ironii, takže si z toho nic nedělám." Také uvedla, že její zlozvyk nikdy nebyl problémem ve vztazích: „Moji partneři si mysleli, že je to roztomilé. Nikdo se za mě nikdy nestyděl ani se mě nesnažil to odnaučit. Možná jsem si prostě vybrala ty správné muže!"
 Odborný názor poskytl záchovný stomatolog MDDr. Ondřej Havlíček z RP CLINIC „Cucání palce nebo dudlíku je fenomén vyskytující se spíše u dětských pacientů. I když jak vidíme v příspěvku, nemusí to platit bez výjimky. Pro pochopení problému, který tento zlozvyk způsobuje, je dobré si ujasnit základní principy. Zuby jsou v alveolárních výběžcích čelistí uchyceny řadou kolagenních vláken, které je spojují s kostí. Ty spolu s dalšími komponenty tvoří závěsný aparát zubu, známý též jako parodont (odtud onemocnění parodontóza). Díky tomu se celý systém může přizpůsobovat měnícím se podmínkám v průběhu života. Kost je při tahu za tato vlákna nebo naopak tlaku schopna přestavby. Této vlastnosti se cíleně využívá například v ortodoncii. Zde síla, přesně definované velikosti a směru, přenesena pomocí ortodontického aparátu na chrup, posouvá zuby do požadované pozice. Uměle vytvořená překážka v podobě dudlíku, prstu nebo třeba tužky může působit podobnou silou a vést tak ke změně původního postavení zubů i výraznější remodelaci čelistních kostí. Vzniká takzvaný otevřený skus. Kromě na první pohled patrné nevyhovující estetické stránky způsobuje i problémy se správnou výslovností a kousáním. Řešení vzniklé situace záleží na více faktorech. U dětí často postačí režimová opatření (od zlozvyku), v pozdějším věku je již často nutná náročnější terapie (rovnátka). Vždy je však vhodné problém konzultovat se zubním lékařem." |
Zdroje: New York Post, What's the jam
Nový komentář
Komentáře
To je teď taková divná móda, holedbat se věcmi, které nijak ke chlubení nejsou.