Můj syn miluje dudlíček. Jsou mu necelé čtyři roky a diskuzi o tom, proč dudlat nebo nedudlat doma vedeme doma snad každodenně.
Když nastoupil do školky, udělali jsem rezolutní konec s dudlíkem a syn byl poměrně dlouhou dobu smutný. Dále to pokračovalo tak, že mu ho dávaly babičky jen o víkendech, a pokud byl doma, dudlík vůbec nedostával.
Nedávno byl ale nemocný.
Měl vysoké horečky a bolesti bříška. V noci špatně spinkal a byl velmi rozmrzelý. Neobveselilo ho nic. Nosili jsme mu hračky, stále mu četli pohádky a nabízeli dobroty. Byl skoro apatický.
Najednou si vzpomněl na dudlík a já šla prohledat byt. Jedno šidítko jsem našla a synovi jej donesla.
To, co jsem viděla, u mě rozhodlo.
Synek se rozzářil, dal si dudlík do pusy a chytil mě za ruku.
Poslal ke mně tak vděčný pohled, že mi až zvlhly oči. Rozhodla jsem se, že mu tuto jeho hračku ještě nechám. Ať si všichni myslí, co chtějí, a ať se mu třeba i smějí.
Mimochodem, ráda bych věděla, zda je skutečně něco pravdy na tom, že mají potom děti křivé zoubky anebo že dudlání přispívá k zánětům uší...
A nakonec, jestli je dudlík u mého čtyřletého syna hanba, to jako jeho matka zkrátka posoudím sama.
Renata
Co si o tom myslíte?
Žena-in.cz informuje:
Vratislav Schreiber v časopise Vesmír /2001/06/ ohledně dudlíku čtenářům sděluje:
Protože se v lékařském tisku objevily zprávy, že používání dudlíku u kojenců zvyšuje výskyt zánětu středního ucha, provedli finští lékaři studii u 484 dětí ze 14 novorozeneckých a kojeneckých poraden. V polovině poraden rodičům doporučili, aby používání dudlíku silně omezili, v druhé nikoliv. Onemocnění zánětem středního ucha však bylo u obou skupin dětí stejně časté, dudlík tedy zřejmě nehraje roli.
Zeptali jsme se zubního lékaře, MUDr. Jana Duby z Prahy 2:
Jaký má vliv dudlík na zuby dítěte?
Jedině pozitivní. Ještě jsem se nesetkal s tím, že by dětem dudlík ve vztahu k růstu zubů nějak škodil.
Jak se tedy často dětem říká „vyndej ten dudlík, nebo budeš mít křivé zoubky…“
O tom skutečně nic nevím. Dudlík je právě naopak pozitivní při prořezávání zoubků a dětem často ulehčí v bolestech, které růst prvních zubů přináší.
Nový komentář
Komentáře
Já bych to moc neřešila. Nevím, jaké tu jsou názory, dočtu později. Mám dvě děti, staršímu klukovi vzal dudlíka mikuláš s čertem skoro ve dvou letech a pak pohoda, mladší dcera ještě v porodnici vyplivla dudlíka asi metr daleko a tím pro ni skončil. Co já měla doma nakoupeno drahých, krásných dudanů!!
Každé dítě je jiné, syn byl do roka bez plen a dcera do 3, a půl! Opravdu bych to neřešila, ty doby, kdy mě zajímalo, co řeknou ostatní, jsou už bohudík za mnou!
Suzanne: No, mnohé matky si to pletou zcela běžně
Hlavně nic nezakazovat, vysvětlovat, ponechat dítěti možnost, aby se samo rozhodlo... 
Copak se třeba malé dítě ve dvou letech dokáže běžně samo rozhodovat? Naopak, z takových situací bývá nešťastné. Viděla jsem výsledky takové výchovy-nevýchovy a stačilo mi, abych věděla, že já rozhodně "liberální výchovu" praktikovat nebudu 
*Kotě*: liberální výchova nerovná se nechat dítěti absolutní volnost. Nepleť si to s nevýchovou.
Deda: Hm, takže zastánkyně "liberální výchovy"?
Viděla jsem děti takto orientovaných matek a nic moc teda... neříkám, že je to tvůj případ, ale ponechat dítěti absolutní volnost je pro něj spíš špatné než dobré. Dětem na rozdíl od dospělých mantinely nevadí, nýbrž je potřebují.
Když desetiletý klacek spí s rodiči v posteli, nepovažuji to za nic zdravého ani správného, ale za zhůvěřilost.
Pocit bezpečí se snad probůh dá zajistit dítěti i jinak než tím, že se na deset let připravím v ložnici o manželské soukromí.
A že se dítě odnaučí, až přijde čas? Kdy by proboha ten čas měl přijít? V pubertě?
Pardon, ono mi to tam naskočilo znovu. To ne, že bych se s tím chtěla vnucovat...
Bára vždycky volá: "Maminko, já si jen trochu cucnu!" Požmoulá medvěda, zacucá paleček a je na chvíli pokoj. Taky je většinou unavená a tímto způsoběm se uklidňuje.
Bára vždycky volá: "Maminko, já si jen trochu cucnu!" Požmoulá medvěda, zacucá paleček a je na chvíli pokoj. Taky je většinou unavená a tímto způsoběm se uklidňuje.
mam-ča: č.44: Cha, cha!
Muj taťka vykládal, že ještě v 1. třídě tajně dudlal o přestávce dudlík. Vždy ho uklidnil a zuby má krásné {vlastně měl, nyní už vlastní náhradní}. Takže není co řešit. Syn, pokud si vzpomínám, dudlal ještě ve třech letech a jeden dudlík rozhodně nestačil. Narval si do pusinky hned tři.
Fifinka: 52. To samozřejmě jo, ale proč bych měla opouštět za účelem sexu svojí pohodlnou postýlku, kvůli nevychovanýmu pacholkovi, to tedy fakt nechápu.
Naše malá vyplivla dudlík ve 3 měsících, palec si nikdy necumlala, takže v tomhle ohledu jsme naštěstí bez problémů. Zato mlíčko z flašky s cumlem si večer dá ráda, většinou u toho usne, ale přes den to nevyžaduje.
no jak jsem psala, prcek nedudlal dudlíka ani nic jinýho, ale mírnej předkus má, i když to je vidět jen, když skousne zuby- ale to je dědictví po tatíčkovi, takže dudlíky ani palce s tím nemaj nic společnýho...
Na dudlík si už nevzpomínám
, ale palec jsem si cucala někdy do druhé třídy a předkus jsem měla
(Ale naštěstí to spravila rovnátka.) Ale nevím, jestli to bylo vinou toho cucání palce nebo něčeho jiného...
Hmmm, tak já jsem dudlík měla, prsty jsem si cucala a nehty kousala ještě na střední a předkus mám. Brácha dudlík měl, jestli si cucal i prsty si nevzpomínám, ale vohlodanejch nehtů jsem si u něho všimla i v dospělosti. Předkus nemá. Moje holčiny dudlíka nemaj, neb o něj nestály. Zuby mají zatím v pořádku. Starší si palec necucá a nikdy necucala, zato docela dlouho žužlala prso. Mladší nebyla unešená ani ze žužlání dudlíku, ani ze žužlání prsa, ba ani s palečkem se nespokojí - když už chce něco cucat, narve do pusy prostředníček spolu s ukazováčkovem. Podumlat si chce pokaždý, když ji vytočím zákazem něčeho, když chce jíst a je líná to říct nahlas a občas když je ospalá.
mam-ča 40: no ja nevim, ale myslim, ze manzelsky zivot se da provozovat i nekde jinde, nez jen v loznici, ne?
náš malej dudlika nikdy neměl - ne proto, že bychom mu ho nezkoušeli dát, ale prostě proto, že ho vyplivával a odmítal. Prostě z toho žádný mlíko neteklo, tak ho nechtěl..
vzpomínám si na dobu, kdyjsem bal jako au-pair ve Francii, tam jsem byla docela překvapená z toho, že starší holčička (5) usínala zásadně s dětskou flaškou, ve které bylo trochu vody, a tu žmoulala před usnutím. Mladší (2,5) usínala s jedním dudlíkem v puse a po jednom v každé ruce. Mně to fakt docela překvapovalo, ale tam to prostě neřešili. A to byla rodina lékaře.... a u ostatních rodin, co jsem si všimla, to bylo obdobné.. asi usoudili, že to není nic tak zásadního, co by negativně ovlivnilo vývoj dítěte, tak to nechali na vývoji...
Jak teprve synkovi zvlhnou oči v budoucnosti, až bude dumlat něco jiného...
Když jsem měla kluky ještě jako
, tak mi babička vyprávěla odstrašující příklad o mé mamince coby asi 4-5ti leté, která v té době ještě dudlila dudlík. Protože jí každý říkal, že je to ostuda, tak nosila dudlíka v kapsičce u zástěrky a při hrách si odběhla od dětí někam za roh, tam si rychle zadudlala, dudlíka strčila do kapsičky a pokračovala v hrách. 
Když byla ještě menší /cca 2 roky/, tak se dudlíček ztratil. Ona v noci řvala a řvala, že se děda /jako její tatínek/ vydal vzbudit místního obchodníka /vesnice rok 1936/, aby mu dudlíka prodal nebo jinak nikdo v domě nebude spát
já měla dudlík taky do čtyř-jsem normální a předkus nemám
christee: Když jsem dvojčatům odebrala dudlíky, tak taky měli jako náhradní "fetiš" kapesník, který žužlali. Takže v noci se občas ozvalo z dětského pokoje žalostné vytí : "Kde mám kach-pech-níček !"
Ale docela brzy je to přešlo. Pravda, dodnes bez kapesníku nevyjdou z domu...