„Když mi bylo třináct, cítila jsem, že se mi kromě kluků líbí i holky. Dobře si pamatuji, jak jsem byla zamilovaná do své spolužačky, která samozřejmě nic netušila. Nosila jsem jí dárky a bušilo mi v její přítomnosti srdce. Ten, kdo si toho naopak všiml, byla moje matka. A neměla vůbec radost. Dělala vše proto, abychom se vídaly co nejméně. Při jedné hádce mi dokonce řekla, že jsem hnusná lesba. Já jsem ale v podstatě nevěděla, co to znamená.
5de669d5cdd7aobrazek.png

Na gymplu jsem se zamilovala do Františka. Byl to takový hodný kluk z vedlejší třídy a po deseti letech vztahu jsme se vzali. Zplodili jsme dvě dcery, ale musím říct, že mě sex s ním nikdy nebavil. Možná ze začátku, kdy jsem byla ještě plná euforie z nového vztahu, ale později už to byla jen rutina. Kolem čtyřicítky jsem začala pracovat jako manažerka kina a při jednom z vánočních večírků jsem se potkala s kolegyní, která pracovala v pobočce v jiném městě. Přišla mi nadpozemsky krásná. Měla hřívu tmavě hnědých vlasů, modré oči a kolem nich malé vrásky. Jen ty prozrazovaly, že bude podobného věku jako já. Povídaly jsme si až do ranních hodin, a nakonec jsem musela domů, abych vypravila děti do školy. Pusa na rozloučenou signalizovala sympatie na obou stranách.

Následovaly měsíce strávené psaním milostných zpráv, lhaní partnerovi a setkávání se s Ester v hotelových pokojích. Po roce ukrývání se František poznal, že něco není v pořádku. Nejprve si myslel, že je v tom muž, o to více byl překvapený, když zjistil, že chodím za Ester. Vysvětlila jsem mu, že jsem to konečně já sama sebou a on podal žádost o rozvod. Nejhorší bylo, že vše řekl dětem. Našim holčičkám, kterým situace byla nepříjemná, a tak chtěly zůstat u táty. Během chvilky jsem ztratila všechny, ale získala Ester. Dva roky jsem se s dcerami téměř nevídala a během toho jsem poznala, že se mnou přítelkyně manipuluje. Nakonec ze vztahu vycouvala se zjištěním, že jí spíše vyhovují muži.

A tak jsem najednou byla sama, bez touhy seznamovat se jak s novou ženou, tak mužem a jediné, co jsem chtěla, bylo dát do pořádku vztahy s rodinou. Jenže to šlo opravdu špatně. Dcery se se mnou nechtěly vůbec vídat, byla jsem jim odporná a olej do ohně přiléval samozřejmě František. Jediné, co mi pomáhalo, bylo jezdit na kole a přemýšlet. Později jsem si uvědomila, že jsem na řešení situace měla jít jinak. Nešlo o to, že jsem manžela opustila kvůli ženě, ale jakým způsobem jsem to udělala. Je sobecké myslet si, že takovou věc vysvětlíte svým dětem. Kdybych mohla vrátit čas, chovala bych se jinak. Rozhodně bych nenechala manžela, aby na to přišel sám a měla bych možnost připravovat na skutečnost své dcery. Teď vůbec nevím, jestli se mnou budou ještě někdy normálně mluvit.“

Čtěte také:

Reklama