Jste zamilované? Tak čtěte! Přešla vaše zamilovanost do stadia lásky? Tak čtěte také!

Ahoj holky,

vy, co se chystáte vdávat, rozmyslete si to dobře. Zvlášť pokud si berete partnera, se kterým jste již několik let - sice spolu nebydlíte, ale vídáte se každý den, podnikáte společné akce, jezdíte na dovolenou. Že už to takhle dopředu dramatizuju? Ale kdež!

Se Slávkem jsme se poznali při studiu na VŠ, spojovacím bodem ovšem byl sportovní klub, kam jsme chodili hrát tenis. Nejednou mé oko spočinulo na jeho sportovní postavě a na jeho perfektním forhandu. Začali jsme spolu chodit a zpětně si teď uvědomuju, že hlavní náplní našeho vztahu byl VÝKON. Ne v těch intimních chvílích, to ne. Ale Slávek potřeboval ke svému životu adrenalin. 3x do týdne tenis, 1x šachy, o víkendu kolo, v létě rafty, výstupy na ledovec... Jsem taky sportovec, bavilo mne to, ale tohle tempo mi pomalu přestalo vyhovovat, zvlášť v situacích, kdy jsem odmítla závodit (ženy skutečně menstruují a skutečně jim někdy bývá špatně), přesto jsem musela fandit. Ano, Slávek byl závislý na fandění a obdivu - můj mu stačil, ale muselo to být tutový. Že jsem chtěla mít taky svůj čas pro sebe? Jo, běž si, prdelko, ale příští týden jedeme na kola, tak ne abys ZASE chyběla a promarnila tu příležitost!

Časem jsme začali mluvit o budoucnosti, svatbě, dětech - fakt mluvili jsme o tom spolu. Slávek si maloval, jak je bude učit sportu a lásce k přírodě... Jeho rodiče nám sehnali pronájem, pro začátek 2+kk, ale já byla šťastná, že budeme spolu.

Mělo mne to trknout, když výběr termínu nechal na mne - tedy s ohledem na pravidelné klubové a raftové akce... Papíry jsem vyběhala sama, ale chtěla jsem, abychom šli zařizovat svatbu spolu... Čekala jsem marně,  po půlhodině jsem šla vyřídit formality opět sama...

Po svatbě idylka trvala tak půl roku, ale i po šesti měsících byl byt v plenkách - zařídil jen to nejnutnější - abychom měli kde spát, kam dát prádlo, ale nějaké zvelebení k obrazu našemu? Doma se začínal vyskytovat čím dál tím méně. Sport a práce byly přednější - vlastně mi vůbec nedošlo, že před svatbou jsme trávili spoustu času spolu, ale pak se rozešli do svých domovů... Ano, chodila jsem taky sportovat, ale nějak mne přestalo bavit běhat po kurtu, jen abych ho viděla... Když jsem chtěla jít do kina, musela jsem mu říct, kdy  a kam má přijít... a koupit lístky.

Po roce jsem zjistila, že plnění společných plánů je v nedohlednu, děti ještě dál... Po roce a půl jsem si začala připadat jak hlídačka prázdného bytu a začala se ptát sama sebe, co se stalo, co je špatně? Podařilo se mi z manžela dostat odpověď, že se ještě nechtěl vázat a že si chce ještě užít, než se z nás stanou starouši (fakt vám přijde, že po narození dětí jdete hned do důchodu?!!!)

Já za ty dva roky proplakala potoky slz, chodila jak ve snách, zhubla jsem 12 kilo a požádala o rozvod...     

Takovýho mužskýho už nechci ani za zlatý tele...

Takže, holky, dvakrát měřte a jednou...