Pětatřicetiletá Lucie na toho pravého čekala celkem dlouho. Její několikaletá tzv. vážná známost nevydržela fakt, že otěhotnění nepřišlo na zavolanou. A tak si pán pořídil rodinu jinde… Pak samozřejmě nějaký ten rok  trvalo, než se opuštěná žena odhodlala vstoupit do dalšího partnerského vztahu. Zklamání muselo přebolet: „Nikomu bych nepřála zažít ten pocit, když zjistíte, že váš společný sen prožívá bývalý partner s někým jiným,“ konstatuje dnes už bez známek smutku opět spokojená žena.

O to radostněji pochopitelně prožívá svou novou lásku. A ačkoliv oba dva na sebe tak nějak zbyli, dalo by se říct, vypadá to, že jsou stvořeni jeden pro druhého. „Je to tak,“ směje se Lucie a dodává, že oba byli roky součástí jedné velké party, která každý víkend podnikala sportovní výlety a zažívala mnohá malá dobrodružství. „Díky tomu jsme se velmi dobře znali a na nic si nemuseli hrát,“ dodává.
 
Po dvou letech, kdy si užívali společné chvíle bez myšlenek na budoucnost, přišla jim svatba jako naprosto přirozená věc. „Nešlo nám o nějaké razítko, jak se říká, či vytrubování do světa, že jsme svoji, ale chtěli jsme sdílet stejné jméno a být zkrátka normální rodina, jestli se to dá tak říct,“ vyjadřuje se k plánované události budoucí nevěsta.

Oba se shodli na tom, že ze svatby nebudou dělat pompézní atrakci pro příbuzné a známé, ale že se prostě jen sejdou na radnici za přítomnosti svědků. A že se na to nebudou ani speciálně vystrojovat a ušetřené peníze vloží do rekonstrukce bytu, ve kterém už nějaký čas spolu žijí. A udělají si hezký víkend jen sami pro sebe.

To však vzbudilo nevídanou vlnu negativních ohlasů mezi přáteli i v rodině.

Vlastně jsme o tom moc nepřemýšleli a určitě nás ani ve snu nenapadlo, jaká z toho bude zlá krev,“ krčí ramena nevěsta v džínách a triku. A dodává, že největší radost má z toho, že - jak se ukázalo před pár dny, budou ještě letos už tři. „Všem se snažím vysvětlit, že si nemusíme svou lásku stvrzovat svatební veselicí, že všichni stejně už ví, že jsme spolu a že ten den není pro nás žádným významným mezníkem, kdy by bylo třeba jíst, pít a tancovat,“ uzavírá téma Lucie s tím, že ji mrzí lavina takových reakcí, ale stojí si za svým a udělala by to znova.
Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Přečtěte si také:

Reklama