Foto: Shutterstock
Potkali se na pouti a on ji okouzlil na první dobrou. Sestoupil tehdy z řetízkového kolotoče, dlouze se na ni zadíval. Po zádech jí přeběhl mráz. Byl tak hezký! Usmála se na něho a on se k ní rozešel. Srdce jí bušilo jako o závod. Co bude teď? Prohlásil, že se právě zamiloval, a pozval ji na zmrzlinu. Sice chodila s někým jiným, ale i ona měla ten neodbytný pocit, že zrovna našla toho pravého. Po chvilce příjemného povídání si jim připadalo, že se znají roky.
„Byla to vážně láska na první pohled, na kterou jsem do té chvíle nevěřila. O to víc mi tohle setkání připadalo osudové. Bylo mi s ním božsky, totálně zamilovaná. Svět kolem pro mě přestal existovat. Jezdili jsme spolu na čundry, sjížděli řeky, vydali se stopem do Chorvatska… Byl na něho naprostý spoleh, všechno uměl zařídit, úplně jsem se mu odevzdala. A tak když přišel po devíti měsících s prstýnkem, nebylo myslitelné říci něco jiného než ano,“ usmívá se při hezké vzpomínce Jitka. Během čtyř let se jim narodily dvě děti a dodnes by se dalo říci, že tohle manželství vyšlo. Nehádají se, rozumí si. Jenže stejně jako vyprchala zamilovanost, i z lásky se po letech stal spíš zvyk. Alespoň z její strany. Svého muže bere už jen jako partnera pro výchovu dětí a všední starosti. A čím dál méně si ho váží.
V duchu mu totiž vyčítá, že rodinu nedokáže dostatečně zabezpečit. „Nouzí samozřejmě netrpíme. Jenže ani si nežijeme spokojeně. Máme děti na středních školách, a to něco stojí. A tak na naše potřeby bohužel nezbývá dost peněz. Otáčíme každou korunu, na dovolené k moři nebo na hory nejezdíme. Ani do toho hloupého kina nebo do restaurace raději nechodíme, abychom zbytečně neutráceli. Co kdyby nám odešel v domácnosti nějaký důležitý spotřebič? Nebo byl jeden z nás třeba nemocný? Pořád stejně praktický Lukáš! Má pravdu. Ale aby šel a změnil práci, vydělal víc peněz, to se mu nechce. Přitom by mohl. Na rozdíl ode mě má vysokou školu a jiné možnosti. Ale to ne, dělá, co ho baví, za pár korun. Prý si zase tak špatně nežijeme,“ rozčiluje se Jitka a přiznává svou lítost nad rozhodnutím, které před devatenácti roky učinila. A sice že si Lukáše vzala.
„Kdybych nekývla na jeho žádost o ruku v zamilovanosti, mohla jsem si manžela vybrat víc rozumem. Bývala jsem hezká, o kluky nouze nebyla. Balil mě třeba jeden ajťák, který má dnes vlastní programátorskou kancelář. A v Itálii dovolenkový dům. Nebo Ondra, který po rodičích převzal rodinnou firmu a teď už žije jenom z jejích výdělků. Ani do práce nemusí, užívá si s rodinou cestování po celém světě. A já? Sedím doma na zadku, vysoko do žlabu a jen sleduji jejich posty na Instagramu!“ zlobí se Jitka. Jedním dechem pak dodává, že dnes už by svých možností využila úplně jinak. O budoucím muži by se rozhodovala hlavně rozumem.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka:
Při popisování své nespokojenosti s absencí životních luxusů se Jitka nezmiňuje o tom, jakou měrou se i ona sama podílí na finančním přínosu do rodiny. Nenaplněné potřeby v rámci fungování rodiny jsou pochopitelné, až na bagatelizaci hodnoty vztahu, který byl založen na lásce. Znám mnoho svých klientek, které lásku nezatíženou předpokladem existenčního profitu – kterou popisuje Jitka – nikdy nezažily a naopak emočně chřadnou ve zlatých klecích sňatků z rozumu či s motivací otěhotnět.
Každý vztah se v průběhu času vyvíjí a prvotní zamilovanost vystřídá realita. Utápění se ve fantaziích „coby, kdyby“ a konstrukty na téma „Proč jsem si nevzala raději Pištu Hufnágla“ (z animáku Smolíkovi) jen zbytečně posilují vzorec oběti a pasivního módu, namísto aby se energie vložila do konstruktivní partnerské komunikace a hledání možných řešení. Porovnávání se s ostatními by mělo sloužit jako zdroj inspirace a hledání cest, jak dosáhnout alespoň částečného naplnění potřeb v reálné míře s přijetím reality asymetrie v odlišných finančních možnostech. Existuje přímá úměra, kdy muži díky dlouhodobé kritice a zahanbování od svých protějšků přestávají být motivováni a ochotni ke změně, které se žena tímto nešťastným a kontraproduktivním způsobem pokouší dosáhnout. Výsledkem bývá oboustranná nespokojenost a ztráta důvěry a úcty na obou stranách. Přenášení zodpovědnosti za životní úroveň rodiny pouze na jednoho partnera z páru je nefér a znamená neochotu přijmout svůj díl dospělé zodpovědnosti. Pokud sní Jitka o luxusním životě, který si zasluhuje prezentaci na sociálních sítích, a hodnotí kvalitu vztahu s manželem pouze přes negativní filtr svých nenaplněných tužeb, bylo by vhodné navštívit odborníka, který pomůže nastavit párovou komunikaci a Jitce pomůže v orientaci v jejích prioritách. Je třeba počítat s tím, že naše potřeby a hodnoty se časem mohou výrazně změnit.
|
|
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
Pokud je nespokojená může si zkusit žít sama a vše si financovat sama. Ono jí to rychle přejde nespokojenou dámu. Třeba si uloví nějakého ajtaka, nebo taky prd.
A co dělate vy?? jen si stěžujete
.
Vyčítá manželovi něco, co sama nedokáže.
Proč nezabezpečí rodinu sama? Vyžírka blbá...
Doporučuji dvě věci. Za prvé, chodit do práce, protože ženská sedí doma a čumí na Instagram. Za druhé, chodit do práce. :) Představa, že si nezajdu do restaurace, abych náhodou nemusela přemýšlet, že mi ty peníze budou opravdu reálně chybět, je absolutně děsivá. Nejde o tu restauraci, ale i absolutní nepřipravenost. Žít ve věku kolem 40 bez pořádné finanční rezervy, která se musí vydělat, je s prominutím idiocie. Na životu z ruky do huby není nic na obdivování, fakt nechápu, kde tady berete, že mají ok finanční život. Nemají. Tohle je hrůza, tam někdo onemocnět, tak během druhého měsíce umřou hladem i ta děcka. Ženskou bych hnala do práce a chlapa bičem hledat práci, která skutečně pořádně vydělává. Koníčky může pěstovat ve volném čase.
Říká sousedka sousedce:”Ta naše dcera se skvěle vdala,dělat nemusí,chodí si po nákupech,stále má něco hezkého na sebe,jezdí si na dovolené kdy se jí zachce.Zato můj syn si vzal takovou nánu,musí dělat do noci,nemá žádné volno,ta jeho dělat nebude,vymetá přehlídky,nehtová/vlasová studia,každou chvíli chce nový auto,dovolený musí mít mimo Evropu,ten můj syn je chudák ?? ????
Manžela lituju,já myslela,že lidé se berou především z lásky....nevím asi jiná doba
Chudák manžel
Za každým úspěšným mužem stojí skvělá žena. Kde jen udělala Jitka chybu?
Osobně jsem se také vdala z lásky a po všech těch letech a 4 dětech svého muže hluboce miluji. Nicméně, můj muž je pracant a umí vydělat hodně peněz. Já taky, to je snad základ , umět makat. Je nám oběma malinko přes 40, a představa, že máme "tak akorát", protože přece nebudeme dělat více, než nás baví, je směšná. Máme děti a těm zajistíme nejlepší možnou budoucnost, kvalitní vzdělání a sobě velmi dobrý polštář na penzi. Takže absolutně chápu argument, že jí štve, že nemají na nic kromě nezbytných vydajů. Co tak rezerva? Uvažovat, že co kdyby odešel spotřebič a musel se koupit nový? Sorry, kdo tohle řeší jinak, než okamžitou snahou o vyšší výdělek, je totální socka. Pro mne osobně je minimum rezerv dva roční platy, pokud vím, tak se doporučuje myslím půl roku měsíčních platů aspoň. Klidně povídejte něco o nevděčnosti a rozmazlenosti. Nemít peníze při dětech na škole, to je totální absence IQ. A pracovat mají zásadně oba rodiče, to jen tak na okraj pro jasnost.
Zlato,kdybys misto cuceni na instac delala nejake smysluplne online kurzy,mohla by sis tu "aj ty" firmu zalozit sama :))
Vždy záleží s kým se srovnáváte. Zkuste kouknout i na druhou stranu, na matky samoživitelky, vdovy, invalidní důchodkyně, ženy postižené nebo nemocné, na matky těžce nemocných dětí...
Pořád se litujete?
Jitko...... krávo....... Ty máš ale strašného manžela, když Tě nenosí na rukou po celý život a není miliardář! Založ si na instagramu sbírku na sebe - třeba Ti tam někdo něco pošle, ještě bych oslovila ty chlapy, co měli o Tebe takový zájem v mládí (co dnes mají ty miliony a nemovitosti v zahraničí), já myslím, že jejich zájem trvá po celý život (každý den litují, že tak marně v mládí o Tebe usilovali). "Kde já mohla bejt, kdybych si tenkrát vzala ........" Proč si místo sebelítosti na sociálních sítích neuděláš VŠ (budeš se divit, já jsem si udělala dvě VŠ a dokonce po padesátce, takže to jde - jo, ale za svoje, nikdo mi na to nedal ani kačku, což vlastně v Tvém případě nepřipadá v úvahu). Všichni zaměstnavatelé by se o Tebe pak porvali a doslova se přepláceli s obrovským výdělkem, jen aby Tě dostali k sobě do firmy. Případně bys mohla podnikat, do roka bys byla milionářka - nebo že by to tak v dnešním světě nefungovalo???
No to je husička. Žije si spokojeně, má hodného manžela, a stejně je jí ti málo. Víš Jitko, peníze nepřinesou štěstí. On ten slavný ajťák je třeba v běžném životě totálně nepoužitelný, Ondra může svoji ženu týrat... Ale to ty nevidíš.
Tak to je dobrá pipina...
A Jitka teda "sedí na zadku" doma a do práce nechodí? Že by na ni dolehl syndrom zavírajících se dveří, když najednou zjišťuje, že by chtěla řát jinak? Podle mě je to bohužel žena, která jako nejvyšší životní hodnotu vidí peníze. Mají přece chytré děti, co studují, na to, že se nejezdí na drahé dovolené, se neumírá a při troše snahy se dá vymyslit něco i u nás. Kam zmizela ta holka, která se spolu s manželem vydala k moři stopem? Je z ní znuděná panička. Ještě by to chtělo znát názor manžela, tipuju, že s ní teď musí být doma ohromná "zábava". Možná už přišel na to, že se neměl hned bezhlavě ženit.
No jéje. Po 19 letech manželství už to není taková jiskřivá zamilovanost jako v těch osmnácti, když sestoupil z kolotoče ( z kolotoče? fakt?
no dobře ), ale to by Jitce zas tolik nevadilo, kdyby byly prachy. A dovolené a hezké fotky na instáč a čím oslňovat kámošky. Kolik že Jitce je? Věkově to bude ke čtyřiceti, mentálně asi tak patnáct... No a Lukáš se dopustil strašlivého prohřešku, on dělá, co ho baví. No fuj. Rodina sice nijak nestrádá, nejsou zadlužení, na běžný provoz je peněz dost, akorát ten dovolenkový dům v Itálii holt není. Inu, milá Jitko, přestaň sedět doma na zadku u vysokého žlabu a jdi někam něco dělat, a na to moře si vydělej. Když přestaneš závistivě sledovat cizí instagramy, budeš na to mít fůru času. 
Pokud není Jitka šťastná, ať se rozvede. Na děti dostane alimenty a může si žít podle svého. Ženy se dvěma velkými dětmi, které koukají, komu by se pověsily na krk, aby se měly bez vlastního přičinění dobře, ty jdou určitě na dračku.
Namísto sledování kdo co má a kam kdo vyjel si Jitka může chodit na brigády, když jí peníze nestačí. Tam se jí třeba otevřou oči. Až uvidí, že jiní jsou na tom mnohem hůř.
Mívám pochopení, ale tohle je dost i na mě. Mít doma partnerku, která umí jen frflat a závidět druhým, to je asi terno. Jsem ženská, ale takovou bych asi na místě jejího chlapa vypakovala do pronájmu, ať si tam, zbavená té zátěže, tj. své rodiny, užívá volného života. Děti bych si nechala doma a rozdělila domácí práce. Budou na to s tátou tři, aspoň se připraví na praktickou stránku života. Zvládnou to. Když jí její rodina není dost dobrá, ať si štěstí najde. Hodný chlap a zdravé děti. Ještě málo zažila. Ty velké starosti a životní problémy teprve mohou přijít. Neváží si toho, co má.
A já si dosud myslela že se lidé berou většinou z lásky. Tady to vypadá že by byl lepší partner s tučným kontem. Jitka má hodného manžela a měla by být ráda. Zapomněla se zmínit jestli taky pracuje, mají středoškoláky tak by zřejmě měla. A nebo jak sama píše, sedí doma na zadku a stěžuje si.
Děti už tě 24/7 nepotřebují, mákni ty, ať máte finanční rezervu. VŠ není vše, vydělá i šikovný řemeslník. Můžeš chodit na směny, dělat pátky, svátky, soboty, neděle... Doma si oběd uvaří - ohřejí. Jinak vdát se z lásky za spolehlivého kluka není tak špatné, kolik holek si vzalo hajzlíka. Třeba Lukáše špatně motivuješ a 19 roků si stěžovat, to jsi pořádná nána. Tak se rozveď a uvidíš co budeš mít. Zato Lukáš bude mít víc peněz.
A co teprve Pišta Hufnágl, to byla partie! Jinak asi škoda slov.