Foto: Shutterstock
Odmala ráda dělala věci po svém. Už ve škole za to ale byla kárána a nosila domů často poznámky a špatné známky. Hledala neotřelé způsoby řešení, diskutovala s učiteli, měla vlastní názor a nenechala se jen tak odbýt odpovědí, že je to zkrátka takhle a tečka. Brzy začala sama cestovat. Nejdřív po Česku, pak i do zahraničí. Neměla bohaté rodiče, kteří by její výlety sponzorovali, a tak jezdila stopem.
„Ani nevím, jestli o mě rodiče měli strach. Možná ani tolik ne, protože ne vždy věděli, kde ve skutečnosti jsem. Já třeba měla namířeno na Lipno, ale cestou se mi naskytla možnost vydat se s někým třeba kamionem do Rakouska, Itálie, tak jsem s ním jela. Děsně mě tenhle nesvázaný způsob života bavil. Asi mám štěstí, ale nikdy se mi nic zlého nestalo. Že na mě třeba nějaký řidič dorážel, to se občas přihodilo, ale vždy jsme ho zvládla odkázat do patřičných mezí,“ vzpomíná na své dospívání Zuzana, která ze své záliby v nekonformním stylu nevyrostla. Dodnes ji nepřepadl hnízdící syndrom ani neslyší tikot biologických hodin. Oficiálně dál bydlí ve svém dětském pokoji v domě rodičů, byť se tam vrací jen zřídkakdy.
„Jsem stále na cestách. Když mám chuť, jedu za sluníčkem, za mořem. Přestane mě to bavit? Seberu se a zamířím do hor, za sněhem. Většinou si najdu brigádu v cestovním ruchu. Nevadí mi žádná práce. Naopak, všechno si ráda vyzkouším. Uklízím, hlídám děti, pomáhám s vařením, dělám servírku, starám se o zvířata, sklízím ovoce a zeleninu… Cokoli se mi naskytne,“ popisuje Zuzana svůj pestrý život na cestách, kde zároveň i potkává spoustu zajímavých lidí.
„Ráda se seznamuji, mám spoustu přátel po celém světě. Spousta z nich mi i nabídne bydlení za nějakou pomoc na farmě, v domácnosti a podobně. Mám se tak i kam vracet. Většinou toho ale nevyužívám. Co už znám, mě tolik neláká. Stále prahnu po nových zážitcích. Ale kdy bylo někdy nejhůř…,“ směje se Zuzana. Usadit se a založit rodinu totiž nemá v plánu.
„Ne každá žena musí mít děti, vdát se. Já tyhle ambice nemám. Nechci se honit v křeččím kolotoči, přežívat ze dne na den, být uštvaná. Nejsem náročná, stačí mi jen minimum peněz. Nepotřebuji drahé oblečení, kabelky, vybavení domácnosti. To člověk dost ušetří. Smysl života spatřuji v jiných, mnohem obyčejnějších věcech. A hlavně – ve svobodě. Žiju si královsky, vůbec nevím, co je stres,“ dodává Zuzana.
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Jen si holka užívej dokud můžeš.
Táhne jí na třicet, trvalé bydliště má stále u svých rodičů ... jednoduchá pomoc, jsi dospělá, vychovaná k samostatnosti, tak jdi, zařiď si vlastní bydlení a starej se sama o sebe se všemi výhodami i nevýhodami, které z toho plynou. Ty řeči o "nevázanosti" vede jen proto, když už si od toho cestování chce odpočinout, že má jistotu návratu tam, kde má své hnízdečko a kde je o ni postaráno. Co ale o nějaký ten rok později, když už nebude mít se kam vrátit ...?
Znala jsem jednoho, co mu v roce 1989 bylo rovných 30 let. Zajásal, že konečně svoboda, může cestovat, poznávat svět a opustit křeččí kolotoč. Udělal to, ale v průběhu let se asi něco pokazilo. Dnes je to šedesátník s chatrným zdravím, který má na krku několik exekucí, nemá kde bydlet, žije ze sociálních dávek, požádal o invalidní důchod, ale nedostal ho, protože nesplnil potřebnou dobu pojištění. Na starobní důchod taky nemá nárok, žil svobodně, sem tam něco vydělal a hned utratil, u zdravotní pojišťovny má taky dluhy. Požádal o osobní bankrot, ale nebyl schopen splácet dle stanoveného splátkového kalendáře, soustavně porušoval podmínky, až mu tu insolvenci zrušili a tak má ty exekuce na krku pořád. Práci si nehledá, protože je přece starý a nemocný, kdo by ho zaměstnal. A tak ho teď živíme všichni, daňoví poplatníci. Jeho přínos pro společnost se rovná tučné nule. Dokud žili jeho rodiče, nestyděl se od nich přijímat peněžitou pomoc, když zemřeli, už není, kdo by... ale určitou část života si žil královsky. Jen za to draze zaplatil.
To je ono, hlavne odsoudit ze chce zena delat co se ji libi a nechce deti! Ani nevite co si plati nebo neplati. A jste na netu nevideli ze psanim a videi o cestach se da take vydelavat!? A kdyz zije bez stresu, pravdepodobne bude mit i dobre zdravi. Ja to vidim rozhodne jinak a fandim! Ziju v zahranici a rodinu mam...
Tohle vypadá jako skvělá cesta k bezdomovectví.
Tak snad si platí veškeré odvody a šetří dostatečně aby si mohla žít královsky i v případě že by onemocněla a nebyla závislá na rodičích. A taky, to je za hodně dlouhou dobu, až bude v důchodovém věku.
Ta poznámka - to bych musela být padlá na hlavu. Mně tak připadá, že padlá na hlavu je. Je sobecká a sebestředná.
Je to její věc. Ale bude jí 40, 50, 60,70 a více. Stále bude putovat po světě stopem? Obávám se, že po čtyřicítce už jí ani nikdo nezastaví. Stále bydlí u rodičů a nemá stálý příjem? Její věc, z čeho žije. Ale z čeho v pozdním věku bude žít? Bude stará, nemocná, chudá a hlavně, sama. O svých zážitcích z cest nebude mít komu vyprávět, leda snad psychiatrovi - specialistovi na gerontologické potíže.
Pokud si to cestování sama financuje a nesponzorují to rodiče, v pořádku. Samozřejmě předpokládám, že si platí zdravotní pojištění, což je v tomto státě zákonná povinnost (a že to za ni neplatí ti rodiče, kteří to vědí a nechtějí, aby jí narůstal dluh, protože ona na to dlabe, je přece svobodná), a že má nějaký plán, co bude dělat v případě, že/až ji jednou dožene věk, nemoc, úraz, cokoli, co jí znemožní ten dosavadní způsob života. Aby pak nepřišla zpátky do toho dětského pokoje a rodičové starejte se, jsem přece vaše dítě. Může mít štěstí, že ještě i v padesáti bude moci pracovat někde na farmě, uklízet nebo hlídat děti, a současně i její rodiče budou i na stará kolena dost fit a nepotřebovat od ní žádnou pomoc, kdo ví, ale je to dost nejistá záležitost a slečna by si toho měla být vědoma. Když je člověku pod třicet, je mu moře po kolena a svět je krásné místo na hraní a dobrodružství, ale málokomu to vydrží napořád.
Osobně bych ji radila vybudovat si finanční polštář aspoň na pár měsíců, protože podělat se může cokoliv, zvlášť, když nemá pevné zaměstnání a pojištění. Není mi sympatické bydlení u rodičů v tomto věku, ale tak přece není nutné si platit někde nájem, když stejně je pořád v luftě. Já své děti pěkně vyšlu do světa po střední, na studia a pak ať pracují. :) Cestování je super, děti nejsou žádná povinnost, a ne každý svobodný bezdětný myslí na důchod a na nemoci. Já jí to přeji, ten volný život. Za pár let může úplně změnit priority, anebo taky ne :).
Koneckonců, kdo jsme my, abychom ji soudili?
Mě je to sympatické a jakožto uštvaná matka po dvacetiletém křeččím kolotoči v roli matky i otce v jednom, ji jen fandím.
Možná si jednou ponese následky svého životního stylu, ale to ty z křečkokola taky.
Je to její věc, ale platí si nějaké zdravotní pojištění? Hnízdění na ni ještě může přijít, není jí ani 30. Jinak mi to přijde, že žije ze dne na den, nic nemá, nic nevybuduje, co kdyby onemocněla nebo měla úraz, státe starej se? Nebo se raději nechá sežrat hyenami
Alespoň, že má zázemí u rodičů v dětském pokoji. Cestování je skvělé, nemyslím tím zájezdy s cestovkou, ať si to užije ve zdraví.