Ahoj děvčata,
otevřeli jsme v práci ožehavou diskuzi nad dítětem počatým mimo svazek manželský.
Je mi jasné, že pro svobodnou matku je přínosem větší množství měsíčních financí, a pokud má zodpovědného druha, tak má vyhráno. Nicméně asi před půl rokem jsem někde četla, že takovému dítěti je upíráno právo na dědictví od otce a různé další věci z toho plynoucí. Víte o tom něco? Jaký je rozdíl mezi dítětem rodičů, kteří se nikdy nesezdají, a dítětem narozeném v normálním manželství? Abych pravdu řekla, tak já o tom vůbec nic nevím.
díky
Petraoz
Tak tu máme jednu otázku související se včerejším tématem...
Co Vy na to, ženy-in?
Nový komentář
Komentáře
Henri: U tvé firmy tomu tak nejspíš je, mluvím o jedné firmě, o které toho vím dost a o jednom člověku, o kterém vím ještě víc, nemají žádné drahé stroje, nejde zrovna o výrobu se špičkovou technologií. Zprivatizoval přidruženou výrobu a moc ji nerozvinul, spíš taková manufaktura. To, že se člověk prohlásí podnikatelem, z něho podnikatele neudělá. Firemní auto je nezbytnost, koupit soukromé auto se z firemních peněz, když mi chybí na výplaty, není zrovna moudrý tah. Bráchovi jsem tu práci rozmlouvala, znám jeho chlebodárce padesát let a nebyl zrovna třídní hvězda, byl to nabubřelý podrazák. Pokud se tento typ člověka nevyskuje mezi tvými obchodními partnery, pak jsi šťastlivec. Doufám, že vy mladší už na tom budete líp, protože nejste zatíženi aparátčickou minulostí a jste si více vědomi toho, že se musíte o sebe postarat sami. Měla jsem možnost pozorovat různé firmy různých oborů a až na pár mlamojů jsem mezi mladými potkala převážně myslící a pracovité lidi s vizí. Přeju jim, aby jim vydržela a aby měli i štěstí. Je to koneckonců i v mém zájmu, jsou to milí platící zákazníci naší firmy, proto je mám velmi ráda a když je třeba, pracuji třeba i o půlnoci, jako zrovna teď.
To že to auto je v podstatě zlomek z firemního majetku, vidět není. Na frézy a ostatní mašiny a vybavení se nikdo zvenku nechodí dívat. Jenže auto je jako červený šátek před očima.
Ale kdybych se měla hroutit z každého bezvýznamného člověka, za chvíli skončím v Bohnicích.
Tak já jdu zase podnikat :-), děti už spí.
Bellana: to je samozřejmě něco jiného, ale bohužel i z toho jak jsi to podala prve je vidět, jaké klišé vládne mezi lidmi. Myslela jsem, že jen hned po revoluci, což už bude skoro 20 let (Panenko skákavá!
), si lidi mysleli, že jak někdo podniká, tak se topí v penězích. Bohužel závist asi není veličinou času. (Co jsou to soukromé peníze nevím už několik měsíců.)
O nás to taky tak můžou říkat. V létě jsme potřebovali auto do firmy (dojet pro materiál, nářadí, montáže...). Samozřejmě, že klukům do dílny co jezdí jak prasata, nebudu kupovat nové auto, tak tam k nim putovala naše Felda kombi. My jsme si koupili ojeté, dva roky staré auto za poloviční cenu, ale ve stavu nového (stříbrný Megane sedan, ale v podstatě lépe vybavená oktávka). Teď ho samozřejmě nebudu prodávat, abych měla na výplaty, to by bylo stejně tak na měsíc a nejsem blázen, ale stejně z pohledu místních maloměšťáků budu ta krasavice, co se vozí v bouráku a lidem nedá výplaty.
Henri: Nešlo o neproplacené faktury. Výplatu nedostali proto, že choť pana podnikatele nutně potřebovala nové auto, tak ho firma koupila, čímž nezbylo na mzdy, protože ta firma nemá tak velké obraty. Neptej s mně, jak to dělají v účetnictví, to fakt nevím. Pan podnikatel je můj spolužák ze základky, jeho žena je o čtvrt století mladší. To je ta nevýhoda maloměst, lidi si dost vidí do talíře. Ta krasavice samozřejmě soustavně mele něco o závisti. Že on byl původně funkcionář jediné strany a teď je děsně pravicový, je už jen součástí českého koloritu.
Amálie: přesně. Kdo to nezažil na vlastní kůži neuvěří
.
Uf, jsem ráda, že pracuju v oboru, kde mi celkem druhotná platební neschopnost nehrozí.
Manx 43: Já bych zase neměla nervy na HPP.
Tesay:Henri: Podařilo se mi ze všech dlužníků naštěstí prachy vytlouct, ale ten poslední byl tak kamenný, že jsem mu částku raději dobropisovala a dobropis mu hodila k nohám. Jste měly vidět, jak se urazil.
Jinak vámi zmíněné firmy + další velmi známé zničily stavební firmu mého kamaráda, protože jim postavil čás nákupního centra, ale zaplaceno nedostal. Jeho 11 zaměstnanců to sice okamžitě vědělo a mohli jít aspoň na melouchy, které jim dohodil, ale v jeho kůži bych být nechtěla.
Henri: Zlínstav
Henri: však tady se přece nemusí diskutovat striktně k tématu
Ale poněkud jsem odbočily
. Kdo to rozpoutal?
Tesay: Unistav Brno!
Henri&Suzanne:
Suzanne: ó, jak já tě chápu. Třeba Metrostav, Skanska, ŽS Brno a spol. to je chuťovka
.
Henri: 49:
Henri: Jé, taky jsme měli jednu manželskou dvojici. Byli oba moc nemocní - měli "náběh na zápal plic". Jeden týden jsem je potkala v Tescu já, další týden v Makru kolega, telefony nebrali, marodili dva měsíce!!! Ona si pak skočila do kanceláře pro svoje věci, když je nemocná, tak je potřebuje - fotografie, hodiny, z firemních věcí sešívačku, děrovačku, papíry a cukr
Pak ukončila neschopenku a požádala o dohodu (taky, to je náhodička, měla jinou práci).
Zbytek výplaty chtěla o 14 dní dřív, tak jsme jí to poslali. A už druhý den poslala velmi ošklivý email, že tam peníze ještě nemá a chce je OKAMŽITĚ. ...velká škoda, že už byly na cestě
Suzanne: i ty Brute?
Bellana: ono se často zjistí, že pranice se strhla i přesto, že mají lidé podobné názory, jen si to nestihli říct
Kvůli platební morálce velkých stavebních firem vím, co je to nespat hrůzou
Tesay: taky stavebnictví, taky?
Bellana: K tvému bratrovi, resp. k jeho zaměstnavateli nemůžu nic než spekulovat, ale z mojí zkušenosti - ano, taky mám dva bývalé zaměstnance, kterým ještě dlužím půlku výplaty za leden. Oba mají leden řádně odpracovaný, v únoru byli nemocní a v první půlce března jsme se domluvili na jejich podnět o ukončení (jak hodně asi byli nemocní, když měli práci prakticky hned
).
Bohužel jsem v situaci, kdy musím každou korunu otočit tři krát, než jí pustím z ruky a tak musím (byť velmi nerada), upřednostnit s výplatou ty, kteří mi do práce chodí. Nejvíc mě nadzvedlo, kdy jsem jednomu z nich jeden den řekla, že se pokusím to doplatit za týden a on hned druhý den dotáhl i svou manželku, aby mi vyčinila za to, že jsem mu nezaplatila. Ještě že nedotáhli ty svoje siroty hladové.
Bohužel situace je taková, že když někdo odejde od rozdělané práce, kterou já nemůžu vyfakturovat, tak mu nemám ani z čeho zaplatit. Nevládnu státnímu rozpočtu, to by se rozhazovalo, kdybych na to měla žaludek. A nejvíc mě vytáčí, když si někdo myslí, že si já svině podnikatelská sedím na prachách a jim nechci dát na jídlo.
To neber jako stížnost, já vím, že je to moje volba, to je jen pro vysvětlení, že někdy to trvá víc měsíců, než se firma dostane na někdejší standard.
Suzanne: Myslím, že na mnoho věcí máme dost podobný pohled. Dlouho jsem byla OSVČ, ale pak mě přestalo bavit být sám voják v poli, v týmu se dají dělat zajímavější věci, tak jsem přijala nabídku kamarádky, která právě zakládala firmu. Jsem spokojená a mám dost důvodů domnívat se, že je spokojená i ona. Vidím, co je s vedením firmy spojeno, kolik práce to představuje, vidím riziko, které podstupuje. Ale taky vidím, že hlavní kapitál naší firmy jsou lidé. Možná právě proto se k nám chová korektně a nestěžuje si na zlé zaměstnance, kteří ji vysávají. Nic není černobílé. Pili mi krev známí, kteří za práci považují jen manuální práci, zatímco my si sedíme v kanceláři a pijeme si kafe. To ale není důvod k tomu, abych je považovala za socky a póvl, který má být rád, že mu někdo dá peníze.
Fakt je ten, že zaměstnance je potřeba motivovat, tak trochu je uvázat do toho, že to je i jejich firma, třeba finančními odměnami závislými na odvedené práci. Když jsem pracovala ve firmě za fixní plat, za něj držela pohotovosti o víkendech a měla jsem úplně ty stejné prachy, ať jsem se celou sobotu a neděli válela v posteli, nebo lítala po akutních případech, tak jsem taky velice záhy dospěla k tomu, že "moje firma to není, tak ať se to tu zblázní"
Děti dědí po otci, ne po manželovi matky/manželce otce. Taktéž děti dostávají sirotčí důchod, dkyž jim zemře rodič, nikoli partner rodiče.
S tím hasičem a jeho družkou - kdyby byla manželka, měla by nárok na státní rentu. Zajímalo by mě, jak Kikoska ví, že se nevzali proto, aby ze státu ždímali dávky, protože ta poznámka byla pěkně nechutná.
Ad 14. když lidé žijí v jedné domácnosti nesezdáni, tak rozchodem neodplyne jjich majetek do kanálu jenom proto, že se nevzali. Prostě si Máňa vezme svoji ledničku a Karel pohovku a o zbytek se budou soudit stejně jako kdyby sezdáni byli. S nemovitostmi je to obdobně, až na to, že ty jsou zapsané v knihách, takže se lépe dokazuje, onu barák patří - a když je někdo tak blbý, že převede barák na partnera, ať už sezdaného nebo nikoli, bez jakékoli pojistky, tak ať se nediví.
I pro manželství totiž platí, že dobré smlouvy dělají dobré přátele.