„Když mi bylo čerstvých 18, sbalila jsem si věci a jela z Ukrajiny do Čech, kde jsem měla domluvenou práci v malém penzionu v Královehradeckém kraji. Sehnal mi ji Karel, se kterým jsem se seznámila přes internetovou seznamku. Myla jsem nádobí a stlala postele, ale byla jsem konečně šťastná. Utekla jsem z rodiny opilců, kterým na mně nezáleželo.

Foto:  Shutterstock

Touha vyhrála

Strašně jsem chtěla zůstat, ale aby mohl cizinec ze země mimo EU žít dlouhodobě na území ČR, musí si neustále prodlužovat po 90 dnech vízum, což nemusí však vždy vyjít, musíte mít totiž dobrý důvod. Tím je práce nebo manželství. A až se stane, že budete žít na území ČR dva roky a z toho rok v rodinném svazku, máte možnost zažádat o trvalý pobyt.

Karel byl můj kamarád, nechtěla jsem s ním nic mít, ale věděla jsem, že mi nic jiného nezbývá. Vzali jsme se, já jsem si neustále musela prodlužovat vízum, ale protože jsem měla jako důvod rodinný svazek, nebylo to tak těžké. Jen jsme museli několikrát dokazovat, že se opravdu milujeme a že žijeme ve společné domácnosti. Ze začátku se Karel choval mile a byl smíření s ním, že se mnou prostě nic nebude. Přistoupil na to, že mi pomůže bez toho, abychom spolu někdy něco měli.

Jenže po mně celou tu dobu toužil a zhruba po půl roce už se neudržel a zneužil mě. Ocitla jsem se ve své nejhorší noční můře. Vrátit se na Ukrajinu nepřipadlo v úvahu, i tato situace byla příjemnější než život na vesnici, ze které pocházím. Navíc jsem byla bez peněz, musela jsem Karlovi platit půlku nájmu, nebyl totiž žádný boháč. Věděla jsem, že musím ještě rok a půl vydržet, jinak si nebudu moct zažádat o trvalý pobyt a po rozvodu bych vízum už zřejmě možná nedostala.

Pekelná dohoda

I když to zní neuvěřitelně, s Karlem jsem pod výhružkami uzavřela dohodu. Ta spočívala v tom, že spolu budeme jednou týdně spát a když bude mít nějakou firemní akci, budu mu dělat doprovod. Dohoda fungovala poměrně dobře další rok. Sice jsem se cítila vždy úplně příšerně, ale jinak mně nic nechybělo. Myslela jsem jenom na svobodu, od které mě dělilo jen pár měsíců.

Foto:  Shutterstock

Jenže samozřejmě, co čert nechtěl, otěhotněla jsem a ve chvíli, kdy jsem se měla v plánu rozvádět, se narodila dcera. Karel se změnil k nepoznání a byl tím nejlepším tátou. Začala jsem uvažovat o tom, jak bude vypadat můj život po rozvodu. Nejistota, samota a strach o to, co by bylo s dcerou, mě nakonec donutili, abych s Karlem zůstala.

Dnes jsem s ním už čtyři roky, stále je tím nejlepším manželem a otcem. Já však musím žít s tím, že jsem ho nikdy nemilovala, nikdo ho milovat nebudu a nikdy mu neodpustím to, jak mi ublížil. Před lidmi však vypadáme jako spokojená rodina. Na závěr bych dodala, že zvyk je opravdu železná košile, ale stále doufám, že se v budoucnu rozvedu.“

Čtěte také:

Reklama