Ivana má manžela, dvě děti a velkou rodinu. Celý život se na váze objevovalo číslo okolo šedesáti, ale po dvou porodech a stresu a možná také kvůli velkým chutím na sladké se „projedla” do trochu větších rozměrů, než na které byla zvyklá.

63c12dc5cc860obrazek.jpg
Foto: Shutterstock

„Nepřibrala jsem naráz, ale postupně a nějak mi to bylo jedno. V poslední době jsem si začala všímat uštěpačných poznámek na moji postavu, dokonce i od mého manžela. Rodina se mě začala ptát, na jaké číslo to až dotáhnu. Nechtěla jsem to samozřejmě poslouchat... Jednou jsem ale seděla naproti zrcadlu, cpala do sebe koblihu a zahlédla jsem se v odrazu. Bylo mi ze sebe hrozně a chtělo se mi brečet. Něco mi v tu chvíli cvaklo v hlavě a já jsem se zařekla, že s tím něco začnu dělat. Objednala jsem si od ledna krabičkovou dietu, koupila členství ve fitku a udělala si motivační nástěnku,” říká s nadšením Ivana. 

„Když jsem to doma oznámila, vysmáli se mi a konstatovali, že na to nemám. Dost mě to zamrzelo. Přes Vánoce jsem to neřešila, cpala se jako obvykle a dost se bála očekávaného ledna. Když jsem se prvního ledna probudila po dost bujaré party, obula jsem tenisky, nasadila legíny a šla běhat. No, uběhla jsem kilometr a vrátila se domů celá uřícená, kde na mě už čekal další výsměch. Chtělo se mi brečet a nechápala jsem, proč mě tak shazují, když mi sami říkali, ať začnu hubnout, “ říká Ivana s klepajícím se hlasem.

Ivana se snaží, rozhodně to nevzdala, ale je to pro ni těžké, když musí poslouchat, jak na to nemá a že to nikdy nedokáže. A od své rodiny to mrzí dvojnásob. „Nevzdám to a ukážu jim, že na to mám. A snad jim to časem dojde, že tohle není cesta motivace,” zakončuje přesvědčeně Ivana.

Zdroj: respondentka Ivana

Čtěte také: