Foto: Shutterstock
Lenka (30)
„Jednou se mi stalo, že se můj mozek probudil dřív než zbytek těla. Zjistila jsem, že nemůžu pohnout rukou a vlastně ani celým tělem. Křičela jsem, ale nikdo mě neslyšel. Tahle hrůza trvala asi pár vteřin, ale fakt nezapomenutelný zážitek. Pak se ozvalo hlasité cvak a vše v normálu. Možná byly na vině antibiotika, které jsem tenkrát brala na zánět dutin. Znovu ale už ne, prosím.”
Monika (41)
„Spánková paralýza může být součástí nemoci, kterou mám já. Mám je od svých 18 a dost často – nejdřív párkrát do měsíce, později i 5x-6x týdně. Zážitky mám zrakové, sluchové (melodie i zpěv cizích jazycích) i dotykové halucinace (například mě něco drží za kotník nebo pod krkem). Často mám i lucidní sny nebo prožívám astrální cestování. Diagnostikovali mi narkolepsii. Vyšetření probíhalo ve spánkové laboratoři asi týden.”
Mirka (37)
„Když se mi to stalo, myslela jsem si, že jsem otrávená, zfetovaná nebo mi přeskočilo. Stalo se mi to třikrát v jednom týdnu a bylo to v období, kdy jsem měla hodně stresu a prožívala velké vyčerpání. Doufám, že už se mi to nikdy nestane.”
Aneta (43)
„Svoji první spánkovou paralýzu jsem si zažila nedávno. Vedle postele se na mě se širokým úsměvem něco dívalo. Nemělo to lidskou tvář. Vyděsilo mě to, tak jsem se probrala, otevřela oči a nikde nic. Chtěla jsem se otočit, ale nemohla jsem se hýbat. Prostě jen otevřený oči, v hlavě obraz toho mentálního zjevu a pocit, že vedle mě vážně něco je. Ruce nereagovaly na to, že s nima chci hýbat, takže jsem byla ještě víc nervózní. V hlavě jsem si říkala něco jako, že mě to nezajímá, ať vypadne a ať mě nechá spát. Po chvíli jsem tím přesvědčila sama sebe, že jsem tam sama, dokázala se otočit na bok a usnula. A tím to skončilo.”
Daniela (26)
„Stalo se mi to dvakrát a doufám, že už se to nikdy nebude opakovat! Když se mi to stalo poprvé, přivydělávala jsem si ke studiu nočníma, takže můj spánek nebyl stoprocentní. Šli jsme spát, probudila jsem se přesně tak, jak jsem usínala. Zřetelně jsem viděla celý pokoj včetně přítele, který spal vedle mě. Po pokoji chodila jeptiška s křídově bílým obličejem, červenýma očima a černou kůží. Jímala mě hrůza, chtěla jsem se pohnout, ale nešlo to. Jeptiška se najednou otočila proti mně a já jsem se konečně vzbudila. I přesto, že vedle mě ležel přítel, jsem měla pocit, že tam je někdo s námi. Hrozný pocit.”
Zdroj: respondentky redakce
Nový komentář
Komentáře
Myslím, že se mi také něco takového stalo, že jsem potřebovala před něčím utéct a nemohla jsem se hnout.
Mě se spánková paralýza stala asi před rokem a půl. Byl jsem v ložnici s manželkou usínal jsem na zádech. Je to jako bych mrknul a vše se změnilo. Otevřel jsem tedy oči a kde byli zavřené dveře do ložnice tak byli otevřené dokořan. Vše mělo takový zvláštní světlo. Najednou se z vedle postele začla zvedat obrovská černá postava a já nemohl křičet a ani se hnout. Jediné v co jsem se zmohl bylo rychlé hlasitě funění ?? které vzbudilo manželku vedle mě a ta následně probudila mě. Je to taková bezmoc kterou nechci zažít znovu.
Po 15 letech nočních směn se mi stávalo, že jsem se probudila a hned nevěděla, jestli je pátek, svátek, víkend nebo jdu ještě na jednu, nevěděla jsem kde jsem, dokud jsem se neprobrala. Noční už nikdy, nemám problém jít na 6 ráno, ale noční, ve výrobě by měli zakázat. Pochopím to u lékařů, hasičů, v dopravě, u policie a podobných profesích, ale proč montovat v noci kabely nebo cokoliv.