Je na čase chytit se za nos a přiznat si, že problém není ve vašem psovi, ale ve vás.
Přečtěte si názor odborníka, Petra Lindy z kynologické poradny pražské městské policie (V Zámcích 56, Praha 8, telefon 606 742 794, e-mail: psi.poradna@mppraha.cz)
Podle něj je nejprve nutné vědět, že postup při výchově a výcviku (a případném odstraňování nežádoucích návyků) je v první řadě závislý na typu vyšší nervové činnosti psa. Z toho plyne, že ke každému zvířeti je třeba zvolit jiný přístup. „Nejlepší formou je osobní návštěva, kde se můžeme seznámit jak s pejskem, tak s jeho majitelem (psovodem)," říká.
Velice často bývá podle něj ale větším problémem psovod než jeho pes. Tady jsou dva případy:
1. Pes je na vodítku a projevuje agresivitu vůči jinému psovi.
2. Pes nereaguje na přivolání a uteče, ať už za zvěří, nebo za jiným psem. Psovod se chvilku vzteká nebo nevzteká, ale v momentě, kdy se pes vrátí, je potrestán. Z pohledu psa je trestaný za to, že se vrátil, čili za přivolání.
Oba příklady ze života najdete v příběhu Labradorka Bonnie.
Vybrali jsme z vašich příběhů několik dalších problémů, které se pokusíme vyřešit. Každý problém jsme stručně shrnuli do nadpisu, za kterým následuje odkaz na vaše příběhy (v řadě případů i s fotkami vašich mazlíčků) a názor Petra Lindy.
Destruktivní psi
Štěňátko Cindy
Destrukční četa Majda a Molly
Musíme si uvědomit, že každý pes má určitou potřebu pohybu (zátěže), odlišnou jednak plemennou příslušností (jinou potřebu pohybu má pekingský palácový psík a jinou příkladně teriér), věkem (štěně – dospělý pes) a samozřejmě i již výše uvedeným typem vyšší nervové činnosti. Z toho plyne, že musíme každému psovi určitou zátěž vytvořit, ať už dostatečným pohybem na vycházce, nebo nějakou další činností doma (teď mám na mysli různé tzv. buvolí kůže nebo hračky). Na druhé straně zdravý pes prospí 16 i více hodin denně, takže není žádný důvod k tomu, aby nám likvidoval byt. Faktem ovšem zůstává, že tomuto žádoucímu chování musíme psa naučit, vlastně ho k tomu vychovat.
Samozřejmě v počátcích nácviku se zdržujeme poblíž psa, abychom měli šanci korigovat jeho chování (vrátit ho zpátky v případě opuštění místa ap.). Postupně prodlužujeme dobu odložení psa a vzdálenost psovoda, později i vedlejší místnost. V každém případě je nutné vždy po návratu psovoda ke psovi psa pochválit a de facto upevňovat cvik. Pozor, chybou je psa z odložení přivolávat a chválit.
Pokud nemáme čas, případně ambice tomuto psa naučit, je řešením naučit psa, pokud se mu nemůžeme věnovat, pobývat v tzv. přepravce nebo kennelce (zpravidla plastová nebo kovová schránka na psa, případně klec – k dostání ve zverimexu ap.). Samozřejmě i toto musíme psa naučit. Postup je stejný jako u nácviku odložení na pelíšku. Pozor na to, abyste psa nechválili, pokud bude v přepravce vyvádět (štěkat, škrábat).
Značkování v bytě
Náš jezevčík značkuje v bytě!
Štěkalové v bytě
Pes nebo život?
Časově velmi náročné odnaučování. Jako by odejdeme a číháme za dveřmi zpočátku jen chvilku – žádoucí chování – pochvala, nežádoucí – pokárání. Postupně prodlužujeme dobu, kdy je pes sám, chválit jen, když neštěká, pokud štěká, uklidňovat, zde pomáhají zase již zmiňované buvolí kůže apod. (Hlodající pes neštěká.)
Žebrání
Westík Enggie
Naučené chování – když on tak smutně kouká – a návyk je zde velice rychle. Musíme vydržet a psovi od stolu nic nedávat (pozor – zde musí být důslední všichni členové domácnosti), pokud mu chceme něco od stolu nechat, musí to dostat, až jsou lidé najedení, a nejlépe do jeho misky. Zde je třeba zdůraznit, že pes by měl dostávat potravu na stejném místě a zhruba ve stejný čas.
Kdy začít štěně učit

Nenašli jste odpověď na svůj problém? Patrně spadáte mezi případy, které se touto formou řešit nedají a je nutná osobní konzultace, při které vám zkušený kynolog poradí nebo názorně předvede, jak se svým psem pracovat. Poradit ale mohou i čtenářky, příběhy rozhodně doporučujeme k přečtení, už kvůli jejich výjimečnosti i úsměvnosti:
Svačinka pro Akinku Dokonalý asistenční pes Náš pejsek Tarik Zdrhající jezevčice
Co trápí vás a vašeho pejska?
POZOR! Pro nejlepší psí příspěvek hlasujte ZDE.
Nový komentář
Komentáře
Rikina: Nejmenuje se to sice Punťova psí škola jako v Mostu, ale všechny služby tam vyjmenované, vám poskytne samozřejmě také.
A kdybyste poslala naše čtenářské příběhy do Punťovy psí školy, zřejmě by odpověděli stejně.
dana.svobodova: nepotřebuju se osobně setkávat s kynologem, žádný problém se psem nemám.
Vyjádřila jsem se k článku, který je velmi povrchní, a rady v něm velmi všeobecné. Takové řeči jako "podstatné je pozitivní návyky upevňovat a nežádoucí potlačovat. Nejdůležitější je důslednost a správné načasování pochvaly i pokárání. Chválit tak, aby pes věděl, že je chválen, a za co je chválen, a to samé platí pro trestání psa." - to se člověk dočte v i v nedělní příloze leckterých novin, a problém se psem mu to nevyřeší.
Pokud má pražská městská policie v nabídce něco podobného jako jejich kolegové v Mostu, bylo by to něco jiného. To bych pochválila všema deseti.
http://www.mumost.cz/mesto/mepolicie/prevence/psiskola/obsah.htm
Lilinka: On si to na mě nedovolí, ale na dcerku nebo babičku úplně klidně. Přičemž do misky si sáhnout nechá v klidu. Jen když jde někdo přes kuchyň, kde misku má, tak je chňapne. Asi je zařadil ve smečce pod sebe. A jelikož nejsem přímo v tu vteřinu u toho, tak ho ani nemůžu trestat. Je to takové začarované.
Rikina:
1- Otázky v příspěvcích nebyly moc jasně formulované. Někdy to byly spíš příběhy, ve kterých se dalo vystopovat i několik problémů.
2- Ti cvičitelé nemají na starosti jenom nás. Poslala jsem jim deset příspěvků, kterými se museli prokousat a nějak shrnout. A to udělali s velkou ochotou a za velmi krátkou dobu.
3- Několikrát zdůrazňoval, že případy jsou individuální a nelze na ně odpovědět jednoznačně
4- Nabídka, že můžete přijet osobně a zdarma se vám budou věnovat stále trvá a můžete ji využít.
Takže milá Rikino, soudy, že se kynolog nepředřel, bych si odpustila a vynesla bych je až po osobním setkání s ním.
Máme 8letou fenu, která byla doteď ve špatných rukou. Neumí ani chodit na vodítku, neposlouchá, cupuje hračky i matraci, na které leží. Je to poděs. Do toho jsme zjistili, že máe rakovinu. Už byla na dvou operacích a víme, že moc se asi nedožije.
Presne. Duslednost. Jak si to v mladi naucis ...
Dneska potvurka psi reaguje taky jen na mimiku - hned vi, ze je zle... A jak se umi hezky omlouvat a udobrovat
Obcas, kdyz je necim velice zaujata a ja na ni volam, neslysi. To pak ale staci tlesknout a reaguje. Neutika. Nema ale rada male deti. Je to preci jen po obou rodicich lovecky pes a jak ty deti okolo freneticky behaji a machaji rucickama, ma tendenci je lovit...
Takze chodim na navstevy ke kamaradkam s detmi a ne ony ke me. A kdyz mijime nejaka deti, tak jde bud u nohy nebo ji vezmu na voditko.
kareta: Ale jo, víš co hlavně? Já ti hodím na tvoji rukavičkovou diskuzi pár fotek z místa, kde bydlím, ve městě, na sídlišti
V zástavbě typu barák - chodník - silnice - chodník - barák je mám na vodítku, tam by pro ně nebyl žádný přínos být na volno, neb by stejně museli jít vedle mě kvůli autům
Ale u nás, byť je to taky město, vodítko dávám rovnou doma do kapsy a ani ho nevytahuju.
Ad čůrající jezevčík: díky za radu, přepravka mě fakt nenapadla, bestie alias Keny se má na co těšit
Doufám, že to zabere, už jsem začala vážně uvažovat o pemprskách
dana.svobodova, Ťapina: já osobně s tím zas takové problémy nemám, a to i přesto, že mám doma bíglici. Spíš mi to vadí z principu - článek byl koncipován jako problém/rada a já ho četla s docela velkým zájmem. No a prostě mě to zajímalo i přesto, že aktuálně to řešit nemusím. A to i přesto, že bíglové jsou jedni z největších útěkářů. Ale my jsme si dali hooodně záležet na výchově a výcviku, jsme opravdu naprosto důslední, takže v pohodě. I když většina lidí mi říká, že poslušný bígl prostě neexistuje. A já říkám - existuje, ale nikdy to nebude vlčák, vždycky to bude individualita, což mi ale vyhovuje, však ani já nechci nikoho slepě poslouchat. Proto mám krédo - příkazy a zákazy jenom takový, který potřebuju pro bezpečnost a klid. Žádný podej pac a panáčkuj... Jinak s těma útěkama taky zatím dobrý, chodíme i po lese na volno. Ona naprosto skvěle funguje na pískání, to přiběhne okamžitě, takže teď už vím, že když nepřiběhne na zavolání, tak to není ignorace, ale opravdu mě neslyší (když hned potom zapískám, okamžitě běží).
Ťapina: však jo
Jenže to ostatní nemůžou vědět a zbytečně je psi na volno vystraší. Když jsem chodila s malýma dětma, nebyl mi příjemný ani malý pes, co se k nim hrnul- děti mají nekoordinované pohyby a pes je JEN ZVÍŘE!
kareta: Teď si představ, že se mnou psi chodili do školy na přednášky (bylo jich v posluchárně vždycky tak 5 - 10), chodí se mnou do práce, jezdíme MHD, vlakem, autobusem, ráno vezmu psy při odchodu z domu s sebou a večer kolem osmé se domů vracíme. FURT u nohy a FURT ve střehu? Škráblo by mě. Jenže já to neberu jako že VEDU PSA MEZI LIDMA, já prostě takhle žiju
Gordana: Je spousta pomůcek proti tahání, záleží jestli se je to bdueš snažit odnaučit nebo si jen usnadníš procházku s nimi. Např. na haltie ohlávce ti tahat nebudou, to nedělá ani moje neposedné 36kg težké štěně.
channah007: Tohle by si pes dovolit neměl. Jestli něco takového udělá, měla bys ho okamžitě potrestat. Více než mlácení přes zadek se mi osvědčilo chytit psa u krku, povalit ho na záda (pokud to není nějaké velké tele
), zblízka se mu podívat do očí a přísně mu říct, že tohle se nedělá. Můj bígl třeba perfektně reaguje na mimiku. Nemusím mu cokoli říkat, stačí, když se na něho zamračím, stáhne ocas a jde se uklidit na místo.
Ťapina:
VŠEM!! Oni spíš cválají po dlouhých širých stráních
Btw, když jsem chodívala s NO po městě mezi, tak zásadně u nohy a furt ve střehu a vždy s náhubkem. Na vořechy a volně pobíhající se stačí podívat a zdrhnou, ani nemusím ječet.
kareta: Psovodům, nebo lidem vedoucím huňatého zubatého koně?
Ťapina: co potkávám já, tak uhýbají koňáci i psovodům
A já uhýbám taky. Každý po jiné straně pole, cesta zůstává volná
Bébina: Jinak ta hierarchie kůň - pes - člověk je vůbec zajímavá. Když jde koňák po cestě a potká lidi, tak uhýbá, ale když potká lidi se psem, tak většinou čeká, že uhnou oni, aspoň co já mám zkušenost
Bébina: Aha, takže když půjdu se psem po centru města (protože přece jenom člově se psem se musí taky občas přesunout z místa A do místa B, nemůže se pohybovat jen na odlehlých prostranstvích), tak při spatření prvního člověka sejdu z chodníku do podloubí a tam počkám.... do pozdních večerních hodin, než život ve městě utichne na minimum... a pak se budu přískokem vpřed pohybovat a doufat, že se dostanu do rána aspoň o sto metrů dál
Nase starosti na kynologovu hlavu....hmm podle odpovedí mám pocit, ze si pan kynolog s nasimi problémy zase az tak moc hlavu nelámal