Foto: Shutterstock

Chceme upozornit na tento nepříjemný problém, o kterém se moc nemluví, proto vám za projevený zájem a vaše příběhy děkujeme. Deset z vás získá od společnosti Hartmann Rico balíček s produkty MoliCare, které vás potěší v této nepříjemné situaci. Příběhy uveřejňujeme anonymně, jak jsme v zadání výzvy slíbili. Budeme rádi, když toto téma bude inspirací pro ostatní, protože problém s inkontinencí je řešitelný. Čím dříve, tím lépe – můžete si přečíst naše rozhovory s odborníky:

Balíčky pro ženy získává těchto 7 příběhů:

  • S inkontinencí bojuji, a to doslova již asi 3 roky. Nejdříve jsem si říkala, že to je problém jen v létě, kdy hodně piju, včetně různých káv a zmrzlin, a protože jsem si nechtěla tyto požitky odepřít, začala jsem používat slipové vložky. Jenže léto přešlo ale pocit, že malý únik moči občas přijde a nic s tím neudělám mě trochu vyděsil. Začala jsem cvičit cviky na posílení pánevních svalů, ale když jsem měla něco důležitého, bez vložky jsem nešla, bála jsem se trapasu. Zašla jsem i k lékaři, vyšetřil mě a řekl, že nic abnormálního nevidí, vše úměrné věku (55 let!), předepsal mi nějaké prášky, ale když jsem si prostudovala složení i to, že se nemají brát dlouhodobě, raději jsem opět vsadila na cvičení a osvědčené vložky... Uvidíme, co mě čeká dál.

  • Začalo to nenápadně, byla jsem nachlazená a při kašli a kýchnutí jsem zjistila, že jsem v maléru a že mi ujelo, následovalo ujíždění moči i při procházkách se psem, a to už jsem byla znepokojená, začala jsem hledat rady a taky cvičit pánevní dno, přesto pocit nejistoty ve mě zůstal  -stihnu to, nebo nestihnu. Používala jsem normální vložky, ať se jistím, potom jsem začala používat vložky z lékárny, které mi byly doporučeny, po přečtení podobně postižených jsem klidnější, že problém se řešit dá.

  • Bohužel jsem také jednou z postižených, i když jsem si to dříve nedokázala ani představit. Ale přišla menopauza, a problém byl tu. Zpočátku jsem pozorovala jen lehký únik pár kapek moči třeba při namáhavé práci, ale postupně se to zhoršovalo. Psychicky jsem byla úplně vyřízená, protože něco tak ponižujícího jsem snad nikdy nezažila. Omezila jsem veškerá aktivity mimo domov, vyhýbala jsem se lidem. O tom, že manželský život šel do háje, ani nemluvím. 

Hrozně jsem se styděla jít k lékaři, ale pak jsem se přece jen odvážila. Udivilo mne, že to doktor vzal úplně jako normální věc a ujistil mne, že v tom nejsem sama.

Proběhlo několik nepříjemných vyšetření, a pak mi odborník doporučil TNT pásku. Je to páska, která se zavede jako podpora močové trubici. Zákrok trvá necelou půlhodinu a většinou se provádí jen v lokální anestezii. Opravdu to funguje!

Není to sice stále ideální, musím ještě posilovat pánevní dno hlavně Kegelovými cviky, ale vše je na dobré cestě. Jsem moc ráda, že jsem překonala stud, a navštívila jsem lékaře. Už si zase vesele žiju, ne jako dřív, kdy se mi život smrsknul na neustálé hledání toalety.

  • Dneska ráno to vyjde. Dneska začnu běhat. Minule to neklaplo, před vyběhnutím jsem se napila a něco pojedla a až pak se dostala do terénu. To byla ta chyba! Ledviny začaly pracovat a už jsem upouštěla s každým krokem. Vzala jsem si malou vložku a ta protekla. Tentokrát to vychytám, po noci si skočím na malou, pít vůbec nebudu, močový měchýř se tím pádem nenaplní a já si nerušeně zaběhám. To byl plán, to byly představy, dopadlo to však, k mému údivu a zklamání, jinak. Ledviny podle všeho makají nonstop, a i když jsem si nedopřála po probuzení ani sklenku, stejně to šlo ze mě nekontrolovatelně ven. Tak tudy cesta ke zlepšení kondice nevede. Běhat nebudu, skákat nebudu, soustředím se na chůzi. A proto chodím. Hlavně po českých horách, jejichž krásy mě nepřestávají dojímat. Mám po boku svoji malou slečnu. Porod byl dlouhý a těžký, ale kdykoliv se na ní podívám, zdravotní problémy, které jsem si po těhotenství odnesla, za to stály. A nosit vložky mi nevadí, zvykla jsem si, je to taková jistota. Večer doma po práci, ve které tedy naštěstí neběhám, neskáču a mám na dosah toaletu, mě vždy potěší, když je prázdná, když je suchá. Říkám si, ještě to se mnou není tak zlé :)

  • S inkontinencí mi problémy začaly už před 25 lety při porodu dvojčat. V podstatě drobné úniky jsem řešila vložkami. Postupně jsem začala mít potíže při zakašlání a kýchnutí a stupňovalo se to postupně rok za rokem pomaloučku tak, že jsem si ani neuvědomovala, jak je to omezující. Až pak jednou mi došlo, že vlastně když mám někam jet delší cestu, tak od půlnoci nepiju, aby se mi nechtělo na záchod, a i když jedeme autem, v podstatě jezdíme „od pumpy k pumpě„, vyhlížím čerpací stanice se záchodem jako spásu. I cesty do města na nákup byly vždycky omezeny tím, kde jsou záchody. Mapovala jsem si, kde mě nechají dojít na záchod bez prodlení. Tak už jsem si řekla dost. Všechno pro mě byl stres a jakmile někde nebyl otevřený záchod, došlo k nehodě, Dokonce jsem často sebou nosila náhradní oblečení na převlečení. Teď jsem překonala ostych a zmínila se gynekologovi. Zatím chodím na rehabilitace posilovat pánevní dno, beru z urologie léky, ale díky tomu, že jsem se tak dlouho styděla bude asi léčba běh na dlouhou trať.

    Foto: Shutterstock

  • Přestože jsem ještě relativně mladá (35 let), lehká inkontinence mě trápí už dlouhodobě. Tři porody, genetické dispozice i mnou zanedbané cvičení a posilování pánevního dna zapříčinily to, že mívám občas samovolný lehký únik moči, například při běhu či dlouhodobé chůzi nebo v době, kdy jsem nachlazená (při kýchání, smrkání). Opravdu to není nic příjemného, inkontinenční pomůcky a čisté spodní prádlo musím mít neustále s sebou, ať jdu kamkoliv.

  • To, že je něco v nepořádku, mi došlo, když jsme byli s manželem na prodlouženém víkendu bez dětí v Budapešti a já se nutně potřebovala vymočit. Protože v okolí nebyla zrovna v blízkosti žádná možnost, musela jsem jít vykonat potřebu do keře v nedalekém parčíku. Když jsem si dřepla, křikl na mě manžel, že někdo jde. Mě to vylekalo, vůlí jsem chtěla přestat močit, jenže to nešlo, vůbec jsem tyto svaly neovládala, moč odtékala dál a já jsem skončila s mokrými kalhoty, což mi zkazilo výlet a náladu na celý den. Pak jsem si začala všímat podobných nehod čím dál častěji. Je to opravdu nepříjemné, obzvláště, když má člověk pocit, že tento problém se týká pouze starších lidí.

  • S inkontinencí jsem začala mít potíže před dvěma roky. Vzhledem k věku (nyní 54 let) jsem si říkala, že je to asi běžnější a začala používat běžně slipové vložky. Myslela jsem si, že pár kapek nevadí a nikdo nic nepozná. Ovšem situace se zhoršovala a já zjistila, že to není řešení. Kromě toho jsem začala mít divný pocit a říkala si, že okolí musí cítit můj únik moči. Obtíže se začaly zhoršovat. A protože pracuji jako učitelka v mateřské školce, není vždy jednoduché hned si při potřebě odskočit na WC. Nemůžu děti jen tak nechat ve třídě samotné. A to mě psychicky začalo deptat a situace se o to víc zhoršovala. Čím víc jsem na to myslela, tím mi bylo hůř. Když se mi stalo, že jsem úplně v práci „nedoběhla„ řekla jsem si dost a začala studovat podobné situace na netu (přeci nepůjdu k doktorovi ... já učitelka vysvětlovat, že neudržím moč a přitom to chci od dětí). Začala jsem podle videa provádět cvičení na posílení pánevního dna a situace se trochu zlepšila. Nakonec jsem si v lékárně koupila inkontinenční vložky 2 kapky a najednou jsem se uklidnila, cítím se jistější a klidnější. Vůbec se nestydím, za to že je používám, protože mi dodaly jistotu a já se nebojím cestovat delší cesty, s kamarádkami o tomto problému mluvím na rovinu. Jen co jsem ještě nepřekonala je situace při sblížení s přítelem. To opravdu nedávám a raději je nepoužívám, nebo jen když vím, že to nepozná. To jsou chvíle, kdy se za svůj problém stydím. Možná by to pochopil, ale co kdyby mě vnímal jako divnou. Věřím, že kdyby se o tomto problému mluvilo na veřejnosti celkově více ženám, a i mužům by se ulevilo a necítili by se tak bezradně a neuzavírali se do sebe. Když špatně vidíme, nosíme brýle. Když máme bolavé nohy, nosíme hůl, nebo berle (někdo jezdí na vozíku). Proč se tedy stydíme za to, že když máme problém udržet moč, stačíme se přiznat, že nám pomohou vložky . Takhle si to vysvětlit umím, ale přesto se před muži stydím

Balíček pro muže získávají tyto 3 příběhy:

  • Žil jsem normální život. Oženil jsem se a měl dvě dcery. Chodil jsem do práce, měl různé koníčky. Když se mi věk přehoupl přes čtyřicet let, zjistil jsem, že v době nachlazení a úporného kašle mívám vlhko v kalhotách. Snad jsem se nepočůral? O inkontinenci jsem v té době slyšel jen ve spojení s ženami. Já jsem ale muž, chlap, živitel rodiny!

První příznaky jsem proto ignoroval. Později jsem měl v kalhotách nejen vlhko. Kdykoli jsem pšíkl, zakašlal, byl nachlazený, a dokonce i ve chvíli, kdy jsem déle zadržoval moč a pak jsem se blížil k toaletě, přímo jsem cítil, jak mi vytéká moč v jemném čůrku a vpíjí se do mého spodního prádla. Ženě se svěřit styděl. Tehdy žila ještě má maminka. Jednou jsem jí řekl o svém problému.
„Tak ty taky?,“ reagovala.
Maminka mi pak vyprávěla, že stejné problémy měl i můj táta. Tehdy už nežil.
„A jak to řešil?“
Máma mě poslala k lékaři. Od té doby pravidelně cvičím cviky na posílení svěračů a používám, občas, prostředky na inkontinenci. Také piji různé čaje. Naučil jsem se rozeznávat, kdy mi únik moči hrozí, a kdy je to v pořádku. Například v zimě pro jistotu jsem vybaven prostředky zachycujícími únik moči. Také při cestování. Naopak v létě, když necestuji, zvládnu to i bez nich. Chladno, rychlý pohyb, nervozita, stres, to vše u mě příznaky zhoršuje.
Nejhorší pro mě bylo sdělit svůj problém manželce. Kupodivu to brala s nadhledem.
„Třeba to potká ve stáří i mě,“ žertovala, když se to dozvěděla.
„Pro jistotu tu budou balíčky,“ odpověděl jsem jí tehdy.
Dnes žiji normálně, jako bych problémem netrpěl. Zase tak moc mě to neomezuje. Je to sice nepříjemné, nikde se ale nesvlékám. A tak o mém problému vím jen já a mí nejbližší.
Rozhodně si ale myslím, že je důležité problém konzultovat s lékařem. Možná, že bez jeho zásahu bych byl dnes na tom mnohem hůř.

  • Mým problémem je bolest zad. Zdánlivě tento problém spolu asi nesouvisí, ale potíže s udržením moči se začali objevovat v noci. Vždy jsem přesně věděl, že potřebuji na toaletu, ale “ problém“ byl rychlejší než vstanutí z postele. Byl to mžik a než jsem si stačil vše uvědomit, bylo pozdě. Proto jsem zprvu začal používat pomůcky z lékárny, ale svědomí mi nedalo a navštívil jsem lékaře. Vše jsme si vysvětlili, absolvoval jsem vyšetření, dostal spoustu rad a doporučení a dnes jsem spokojen a plnohodnotně užívám života.

  • Trápí mě to už 10 let a je to velice nepříjemné. Pomohla by jen operace a toho já se bojím.

Moc děkujeme za příběhy, balíčky putují k autorům.

Naše články:

Inkontinenční vložky pro ženy MoliCare Lady
Diskrétní a pohodlné vložky MoliCare Lady jsou určeny pro ženy, které řeší občasný únik moči. Díky prodyšnému materiálu pomáhají pokožce dýchat, všechny materiály jsou dermatologicky testované a jsou vhodné i pro citlivou pokožku. Jsou k dostání v mnoha velikostech a savostech, od 0,5 až 4,5 kapek. Více o inkontinenci najdete na Moliklub.cz www.moliklub.cz/, najdete zde informace o úniku moči, poradnu i možnost objednat si vzorky produktů zdarma www.moliklub.cz/vzorky-zdarma.

Doporučeno pro muže
Inkontinenční pomůcky pro muže MoliCare Men jsou určeny pro muže, kteří řeší občasný únik moči. Díky prodyšnému materiálu pomáhají pokožce dýchat a anatomicky tvar zajistí pohodlí za všech situací. Materiály našich pomůcek jsou dermatologicky testované a jsou vhodné i pro citlivou pokožku. Jsou k dostání ve 2 různých tvarech/velikostech - jako menší pomůcka označená 2 kapkami ve tvaru kapsičky a větší pomůcka ve tvaru loďky označená 4 kapkami. Obě varianty poskytují maximální ochranu pro muže v choulostivých chvílích. Více o inkontinenci najdete na Moliklub.cz www.moliklub.cz/, najdete zde informace o úniku moči, poradnu i možnost objednat si vzorky produktů zdarma www.moliklub.cz/vzorky-zdarma.
Reklama