Foto: Shutterstock
Zní to absurdně? Na první pohled ano. Co by mohly mít společného střevní bakterie s motýlky v břiše, touhou po blízkosti nebo pocitem, že jsme konečně našli toho pravého či tu pravou? Podle vědecké studie mnohem víc, než jsme si kdy dokázali představit. Lidské střevo není jen trubice na zpracování jídla. Žijí v něm biliony bakterií, virů a dalších mikroorganismů, které společně vytvářejí takzvaný střevní mikrobiom. Ještě před několika desetiletími si vědci mysleli, že tyto mikroorganismy pomáhají hlavně s trávením. Dnes už víme, že komunikují s mozkem, ovlivňují naši imunitu, náladu, stres i chování. Někteří odborníci dokonce označují střevo za druhý mozek. A právě tady začíná být příběh lásky opravdu zajímavý.
Když se zamilujeme, v našem těle se rozjede doslova hormonální koncert. Dopamin nám přináší pocit euforie. Oxytocin posiluje důvěru a vytváří citové pouto. Serotonin ovlivňuje náladu a pocit spokojenosti. Kortizol naopak souvisí se stresem a napětím, které často provází první fáze zamilovanosti. Právě tyto látky byly dlouho považovány za výhradní dílo mozku. Jenže výzkum ukazuje, že střevní bakterie dokážou do jejich produkce a regulace významně zasahovat. Produkují látky, které ovlivňují nervový systém, metabolismus i hormonální signalizaci. Mohou tak nepřímo měnit intenzitu emocí, schopnost vytvářet vztahy nebo způsob, jakým reagujeme na blízkost druhých lidí. Mozek sice stále hraje hlavní roli, ale scénář možná dostává od mikrobů ve střevech.
Proč nám někdo voní a jiný ne
Láska nezačíná až při prvním polibku. Často vzniká mnohem dříve, třeba ve chvíli, kdy nám je někdo jednoduše sympatický. Známý experiment se zpocenými tričky z 90. let ukázal, že ženy dávaly přednost vůni mužů, jejichž imunitní systém se od jejich vlastního nejvíce lišil. Evolučně to dává smysl: potomci takového páru by mohli zdědit silnější obranyschopnost. Co je na tom fascinující? Přirozený tělesný pach vytvářejí z velké části právě mikroorganismy žijící na naší kůži. Jinými slovy, bakterie mohou být spolutvůrci toho, zda nám někdo voní nebo ne. Možná si myslíme, že posloucháme své srdce. Ve skutečnosti ale může část rozhodování probíhat na mikroskopické úrovni. Francouzský polibek bývá symbolem romantiky. Z pohledu mikrobiologie jde ale také o obrovskou výměnu informací. Při jednom intimním polibku si partneři předají desítky milionů bakterií. Tím se jejich mikrobiomy postupně začínají podobat. Vědci zjistili, že lidé žijící ve společné domácnosti mají podobnější mikrobiom než lidé, kteří spolu nežijí. Ještě výraznější podobnost nacházíme u párů, které spolu sdílejí jídlo, prostředí, každodenní návyky i fyzickou blízkost. Z určitého pohledu tedy vztah není jen spojením dvou lidí. Je to také setkání dvou rozsáhlých ekosystémů mikrobů.
Zamilovanost mění bakterie. A bakterie mění zamilovanost. Nejzajímavější na celé teorii je, že vztah funguje obousměrně. Když se zamilujeme, mění se hladiny hormonů, naše chování, jídelníček, spánek i míra stresu. To všechno ovlivňuje složení střevního mikrobiomu. Současně ale mikrobiom ovlivňuje hormony a nervové dráhy, které se podílejí na vytváření citových vazeb. Vědci tomu říkají mikrobiálně-endokrinní propojení tedy souhra mezi mikroorganismy a hormonálním systémem. Právě tento mechanismus podle studie může vysvětlovat, proč někteří lidé navazují hluboké vztahy snadněji než jiní a proč různí lidé prožívají lásku odlišně.
Takže za lásku opravdu mohou bakterie?
Bylo by přehnané tvrdit, že si bakterie vybírají naše partnery za nás. Láska je stále nesmírně složitý proces, do kterého vstupují zkušenosti, osobnost, výchova, kultura i samotná biologie mozku.
Přesto se zdá, že obraz lásky, který jsme si dlouho malovali, není úplný. Možná nejsme jen bytosti řízené mozkem a emocemi. Možná jsme také chodící ekosystémy bilionů mikroorganismů, které nenápadně ovlivňují naše pocity, rozhodnutí a vztahy.
Zdroje: PMC, The Neuco, Pendulum, The gut health doctor, Biolabtests,
Nový komentář
Komentáře
Existuje taková hypotéza, že vlastně všechen život na planetě řídí bakterie. Že jsou to právě ony, které rozhodují, který živočišný druh se vyvine, který vymře, rekombinují geny, povzbuzují ty "správné" mutace... a celé to směřuje někam, kam my lidi ani netušíme. Zatím to nebylo potvrzeno, ale ani vyvráceno. Klidně to tak může být. Za mě v pohodě, zatím jsem se s bakteriemi nemusela přít a bojovat o své místo na slunci. Budu doufat, že i nadále na mě budou hodné.
Úplně si živě představuji jak po mě a ve mě leze milion "broučků" brr.