Další příběh, který k dnešnímu tématu zaslala čtenářka Stará Blažková, poukazuje na nechutné chování některých mužů. Jak dopadlo setkání čtenářky s úchylkem v autobuse, čtěte v této novince.

Níže si můžete přečíst vyprávění, respektive varování čtenářky Staré Blažkové před úchylkem, který ji obtěžoval v autobuse. Opravdu bych nevěřil, že je něco takového možné...

Téma dne: Zážitky z hromadné dopravy.

Zdravím redakci i všechny čtenářky Ž-I.
Dlouho jsem zvažovala, zda příspěvek poslat, protože na tuto kapitolu v mém životě nejsem zrovna pyšná, ale pokud poslouží alespoň jedinému člověku jako varování, bude to jedině dobře.
Byla jsem čtrnáctiletá holka s vizáží na deset a jako každé ráno jsem čekala na autobus. Do školy jsem to měla čtyři zastávky, necelých osm minut. Když přijížděl autobus, všimla jsem si, že na protějším chodníku, na místě k tomu naprosto nevhodném, zastavil bílý favorit, a z něj vystoupil nějaký muž středních let. Doběhl autobus a nastoupil stejnými dveřmi jako já. Napadlo mě, proč to udělal, ale za chvíli jsem to pustila z hlavy, protože jsem mávala na kamarádku, která nastoupila jen o chvíli dřív než já. Autobus byl docela nacpaný a během dvou stanic se ještě víc zaplnil přistoupivšími cestujícími, že v něm nebylo k hnutí. Najednou jsem zezadu přes džíny ucítila cosi tvrdého mezi stehny. Snažila jsem sama sebe přesvědčit, že je to jen něčí kufřík nebo kožená aktovka, která se tam prostě „šmejká". Kožené to bylo, jak jsem později zjistila, jenže i docela teplé, což mi k aktovce nesedělo. Snažila jsem se ohlížet za sebe, co to tedy je, ale autobus byl tak plný, že jakýkoliv pohyb byl nemožný. Naštěstí se už vystupovalo a já viděla chlapa za mnou, toho z favoritu, jak si rychle zapíná poklopec a kvapem míří z autobusu ven. Venku jsem se jen rezignovaně zeptala spolužačky, jestli nemám něco na kalhotech. „Jo, máš tam takový bílý!", zněla její erudovaná odpověď. Pak už jsme jen zapadly na nejbližší záchod a drhly kalhoty, na hodinu jsme přišly samozřejmě pozdě. Na učitelčino kázání o pozdním příchodu, který u mě byl téměř na denním pořádku, jsem tentokrát nereflektovala, protože jsem měla pocit, že by to stejně nepochopila.
Od té doby rekognoskuju v MHD terén a sedám či stoupám si na taková místa, kde hrozí minimální újma na oblečení. Beru to s humorem a říkám si, že jsem asi musela být dobrá, když jsem ve čtrnácti zvládla během pár minut uspokojit staršího chlapa.
Z toho plyne jedna rada - neváhejte přítulné spolucestující jasně vykázat ze svého osobní zóny.

Hezký den a méně úchyláků přeje,
Stará Blažková

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 8. února 2011: Zážitky z hromadné dopravy

  • Máte nějaký komický zážitek z hromadné dopravy?
  • Máte nějaký smutný zážitek z hromadné dopravy?

Sem s nimi! Posílejte mi své příběhy k tématu na redakční e-mail, uveřejněný níže. Nemusí to být jen zážitky komické či trpké, pište mi i o svých nespokojenostech, tedy věcech, které se vám na hromadné dopravě nelíbí. Prostě si trochu zanadávejte! Záleží na vás, co mi o hromadné dopravě napíšete. Pokud ale chcete získat pěkný dárek, totiž knížku vyloženě tematickou: Jak si zachovat chladnou hlavu autorky Barbary Beckhamové z nakladatelství MOTTO (viz obrázek níže), ať je váš příspěvek dlouhý alespoň jako tento odstavec textu.

jak

Reklama