Ač jsem pohan, ráda navštěvuji kostely. Jak v Praze, tak všude, kam přijedu.
V době vánoční o to častěji, protože v nich jsou vystavené krásné betlémy.
Hlavní pozornost upoutává svatá rodina, ale já mám raději postavičky pastýřů a prostých lidiček. A představuji si, jaký měli osud a jak se do betléma vydali.

Dostala se mi do rukou útlá knížka salesiana Bruna Ferrera „Vánoční příběhy pro potěchu duše“.
Děj se odehrává od adventu do tří králů.
Vánoční příběhy spatřily světlo světa, když si křesťané začali vyprávět o narození Ježíška.
A tak i příběhy v této knížce by měly darovat radost a tajemství.
Příběhy nepotřebují nic víc než naše tiché zamyšlení.

Třeba ten o pastýřově píšťalce...
Starý pastýř prorokoval příchod Krista a jeho vnuk si ho představoval jako rytíře s mečem a zlatou korunou.
Byl zklamán malým dítětem, a odešel, co odešel – zacpal si uši a utíkal – ale pláč dítěte ho přivedl zpět.
On zahrál děťátku – a jedinou odměnou mu byl dětský úsměv. Dar nad všechny poklady světa.

A jeden ze současnosti:
O babičce a Helence.
Venku poletoval snížek a babička se vrátila z komory s balíčkem ve zlatém papíru, převázaným červenou stuhou – uvnitř ukryto tajemství.
Ráno ho darovala policajtovi – ten ho daroval starému metaři – ten nemocné Dášence – ta kamarádce Zuzce, se kterou se nepohodla – ta ho věnovala paní učitelce… A tak balíček koloval městem, každému dal radost a úsměv do tváří - až se vrátil k Helenčině babičce – a co v něm bylo?
Nic zvláštního – jen špetka lásky.

Můžete si přečíst i O Natálce, O tom proč byl u jesliček oslík s volkem nebo O Pavoučím daru nebo…
A tak se jako korálky na šňůrce prolínají příběhy z dávných i nedávných dob, celkem 45 je jich, a vy při nich pookřejete na duši.
A můžete je číst se svými dětmi, neboť děti mají duši čistou, vnímavou a mnohé pochopí.

Více hledejte na:  www.portal.cz

          
Reklama