Jedním z uzlových bodů bylo, jestli je možné pořídit si dítě do materiální nejistoty, ve které se nachází většina mladých manželství. To vidí jako problém hlavně ty z nás, které děti doposud nemají, kdo tím již prošel, ví, že finanční zázemí je sice důležité, ale zase člověk si asi nikdy nepřipadá dostatečně zajištěn a může se stát, že dobu pro narození dětí prostě prošvihne.
Otázka životního luxusu a toho, co můžeme a nemůžeme dítěti poskytnout, jestli bude, či nebude naše dítě za chudáka, když nebude jezdit k moři, ale k babičce a nebude mít značkové oblečky, ale věci ze sekáče se řešila také, ale vesměs na tento problém máte rozumný názor, že všechno je v tom, jak to dítěti podáte vy sami, což potvrzuje i dětská psycholožka – konečně nejšťastnější jsou prý ty děti, kde je jich doma hodně a kde se odmala naučí o všechno se dělit, takový člověk prý nemá v dospělém životě tolik problémů jako rozmazlený jedináček ve značkových teniskách.
Mladé bezdětné dívky se nejvíc bojí toho, že jim dítě osudně zasáhne do života a zcela převrátí všechno, co doposud tak skvěle samo běželo. To je jistě pravda, ale my, které už to máme za sebou, víme, že taková změna je sice rapidní, ale příjemná a vůbec se není třeba bát toho, že děťátko nebudou mít rády, jak také zaznělo. Objevil se i názor dívky, která tvrdí, že děti nechce, že k nim nemá vztah, že není sobecká, neboť jezdí s dětmi na tábory a pracuje v nejrůznějších nadacích. Můj názor, se kterým ona dívka nemusí souhlasit, je že v sedmadvaceti to člověk vidí ještě jinak a že po dítěti zcela určitě dříve nebo později zatouží .
Hodně jste diskutovali na téma „Já dítě chci, ale on ne“ a „Už jsme na dítě staří“ – dítě musí chtít vždycky oba, ale je asi možné partnera pod tíhou argumentů přesvědčit a staří určitě nejste, protože v dnešní době není na dítě pozdě ani okolo čtyřicítky, pokud se na ně žena cítí a její zdravotní stav to dovoluje.
Posledním tématem bylo „lepení vztahů“ příchodem dítěte. Tady jste se vzácně shodly, že to asi není úplně ono. Jedna z vás to ostatně potvrdila i osobní špatnou zkušeností.
Nejvíc nás asi překvapil příspěvek ženy, která děti má, ale pořídila si je jen z jakési společenské nutnosti, protože u nich je měli všichni, ale dodnes toho lituje a volila by jinak. Oceňujeme její upřímnost, ale je nám jí fakt líto.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
taky bych brala jeste mimco
Ještě že teď už se diskuze na článcích neprobírají.
Tuhle diskuzi jsem tady nezažila, ale chtěla bych napsat, že patřím k těm, kteří se na dítě moc těší, ovšem čekají na období více materiálně zajištěné.