V minulém týdnu probíhala v auditoriích diskuse o dětech. Pro ty, kteří do auditorií nechodí, jsme vybrali nejožehavější momenty naší debaty:
Jedním z uzlových bodů bylo, jestli je možné pořídit si dítě do materiální nejistoty, ve které se nachází většina mladých manželství. To vidí jako problém hlavně ty z nás, které děti doposud nemají, kdo tím již prošel, ví, že finanční zázemí je sice důležité, ale zase člověk si asi nikdy nepřipadá dostatečně zajištěn a může se stát, že dobu pro narození dětí prostě prošvihne.
Otázka životního luxusu a toho, co můžeme a nemůžeme dítěti poskytnout, jestli bude, či nebude naše dítě za chudáka, když nebude jezdit k moři, ale k babičce a nebude mít značkové oblečky, ale věci ze sekáče se řešila také, ale vesměs na tento problém máte rozumný názor, že všechno je v tom, jak to dítěti podáte vy sami, což potvrzuje i dětská psycholožka – konečně nejšťastnější jsou prý ty děti, kde je jich doma hodně a kde se odmala naučí o všechno se dělit, takový člověk prý nemá v dospělém životě tolik problémů jako rozmazlený jedináček ve značkových teniskách.
Mladé bezdětné dívky se nejvíc bojí toho, že jim dítě osudně zasáhne do života a zcela převrátí všechno, co doposud tak skvěle samo běželo. To je jistě pravda, ale my, které už to máme za sebou, víme, že taková změna je sice rapidní, ale příjemná a vůbec se není třeba bát toho, že děťátko nebudou mít rády, jak také zaznělo. Objevil se i názor dívky, která tvrdí, že děti nechce, že k nim nemá vztah, že není sobecká, neboť jezdí s dětmi na tábory a pracuje v nejrůznějších nadacích. Můj názor, se kterým ona dívka nemusí souhlasit, je že v sedmadvaceti to člověk vidí ještě jinak a že po dítěti zcela určitě dříve nebo později zatouží .
Hodně jste diskutovali na téma „Já dítě chci, ale on ne“ a „Už jsme na dítě staří“ – dítě musí chtít vždycky oba, ale je asi možné partnera pod tíhou argumentů přesvědčit a staří určitě nejste, protože v dnešní době není na dítě pozdě ani okolo čtyřicítky, pokud se na ně žena cítí a její zdravotní stav to dovoluje.
Posledním tématem bylo „lepení vztahů“ příchodem dítěte. Tady jste se vzácně shodly, že to asi není úplně ono. Jedna z vás to ostatně potvrdila i osobní špatnou zkušeností.
Nejvíc nás asi překvapil příspěvek ženy, která děti má, ale pořídila si je jen z jakési společenské nutnosti, protože u nich je měli všichni, ale dodnes toho lituje a volila by jinak. Oceňujeme její upřímnost, ale je nám jí fakt líto.