Foto: Profimedia
Vražedné žáby ani mrtvé ptáky dnes na vánočních přáních obvykle nevidíme. Ale ve viktoriánských dobách to bylo celkem běžné. První komerční vánoční přání navrhl John Calcott Horsley a odeslal sir Henry Cole v roce 1843. Posílání pohlednic bylo v té době nově dostupné téměř pro každého. Viktoriáni pak nelenili a vrhli se do posílání pohlednic ve velkém, zejména v období Vánoc.
Některá vánoční přání v té době byla ponuře neslavnostní. Na kartičkách byly vidět děti shromážděné kolem vánočního stromku a další podobné obrázky, jaké známe z pohledů dnes, ale klidně i mrtvý pták, celer s hlavou člověka, lesní pidimužící opékající si nad ohněm myš nebo ženy balící muže do sněhové koule…
Foto: Profimedia
Některé viktoriánské pohledy se ve 21. století zdají obtížněji pochopitelné. Jsou často bizarní a někdy přímo morbidní. Je však třeba mít na paměti, že samotná vánoční přání byla v té době relativně novým konceptem. Od roku 1840 mohly být dopisy posílány kamkoli ve Spojeném království za pouhý jeden cent. Samozřejmě neexistovaly žádné zavedené normy pro to, jak by vánoční přání měla vypadat, a podle toho, jak se na ně díváme dnes, se zdá, že velká část viktoriánských pohledů má s Vánocemi pramálo společného.
Vánoční přání se často snažila být humorná, i když byla o dost temnější, absurdnější a násilnější, než jak si dnes dokážeme spojit Vánocemi. Co může být asi nejpřekvapivější je, že opakujícím se tématem byla smrt, i když ji často doprovázela veselá motta.
V průběhu 19. století byly vánoční oslavy v přechodu od oplzlých středověkých radovánek k poměrně klidným oslavám zaměřeným na děti, jaké známe dnes. V mnoha ohledech je tedy humor na viktoriánských pohlednicích pozůstatkem povznesených nálad dřívějších vánočních tradic.
Během středověku a renesance trávili Britové všech společenských vrstev Vánoce hodováním, popíjením a veselím. Koledníci pěli prostopášné písně a tančili a celá vánoční veselice pravidelně vedla k vandalismu, krádežím a napadání.
Když se na to podíváme z tohoto pohledu, pohlednice, které ukazovaly zvířata, která se chovají jako lidé, jídlo útočící na hodovníka a další kýčovité obrázky pak do toho všeho pěkně zapadají. Říká se také, že karty s humanizovanými zvířaty v každodenních situacích byly primárně určeny dětem, ale okouzlily i dospělé. Někdy obraz doprovázely i vtipné verše, které naznačují, že téma není myšleno příliš vážně.
Scény smrti pak možná evokovaly bezútěšnost a hrozbu zimního období. Během 19. století se také široce šířily varovné příběhy o chudých umírajících v prosincových mrazech, aby inspirovaly lidi k charitativním darům. Po staletí byly Vánoce navíc považovány za nejstrašidelnější období roku a rodiny trávily vánoční večery shromážděné u krbu, kde vedly hovory o smrti a nadpřirozenu.
Děsivé a bizarní viktoriánské pohlednice tedy mohly povzbudit také k tomu, aby příjemce přiměly k charitě nebo mu připomněly, aby byl vděčný za své štěstí a zdraví.
A nakonec vyobrazení mrtvých ptáků v té době zřejmě čerpala z tradice zabíjení střízlíka nebo červenky na den svatého Štěpána (26. prosince) pro štěstí.
Zdroje: Ripleys, Superior Concept, BBC, Birmingham City Council, YouTube kanál Victoria and Albert Museum, Mental Floss, Brighton & Hove Museum, Museum of London
Nový komentář
Komentáře
Zajímavé! Angličani byli vždycky magoři;) K té strašidelné atmosféře Vánoc... kamarád vždycky říká "nejtemnější období roku, a člověk aby juchal!" :)